__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Prosinec 2017

Osobní asistence

9. prosince 2017 v 8:56 | Avis
Na své první supervizi letmo zmiňuji táhlý pocit nekompetentnosti, který při osobní asistenci mám. Jde vyloženě o tu úzce vymezenou pracovní nekompetentnost: nikdy jste nikoho jiného než sebe nemyli, nikdy jste neviděli různé druhy inkontinenčních pomůcek, pomůcek proti proleženinám, masti, zvedáky, schodolezy a bolesti/omezení/zranění apod.
Nic nevíte.

[Pocit nekompetentnosti je násoben tím - nabízelo by se použít spojení "vtip je v tom", ale ono to není vtipné ani za mák -, že před začátkem vykonávání osobní asistence neprojdete žádným souhrnným a alespoň základním školením, kde byste tyto věci viděli a něco se o nich dozvěděli - zaučujete se postupně, přímo u klientů, když se díváte, jak asistenci provádí jiná asistentka (je v tom slabá podobnost s náslechy studentů učitelství).
To je problematické.
Především toto zaučení nemá být a není primárně zaučením asistentky, ale asistentky u daného klienta. Proto nemůže plně nahradit školení a nezprostředkuje vám dostatečně znalosti, které potřebujete.
Zvláště když nešťastně brzy dostanete složitou asistenci, kde se sbíhá hodně věcí, které se vám dosud vyhnuly. Místo patřičného "co je toto a kam s tím" hrozí, že se sice dozvíte drobnosti, které jsou možná z pohledu dané asistence důležité nebo možná dokonce stěžejní, ale vyplňují zkrátka díru ve vzdělání, které, které… nemáte.
Je to dáno tím, že… peníze. Samozřejmě na vás čekají školení, ale ta jsou daleko -mnohem dál než všechny asistence, na nichž by se vám hodily znalosti z nich.
Samozřejmě je to práce, ne hazard. Máte chránit jak sebe, tak všechny ostatní. Můžete a máte říkat ne, když nemůžete a nejste schopni. Ale je to vysilující a občas si z tohoto všeho něco odnesete - třeba ten táhlý pocit nekompetentnosti.]