__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Je hašeno, co mě pálí

15. března 2017 v 22:15 | Avis
Je to úžasný rok a tak užasnu. Nestrojeně a plně, úžasem naprosto nerozčesaným.

Nechávám svou momentální životní fázi, aby mě táhla s sebou. Vděčím jí nejvíce asi za to, že mě odvádí od snahy vším se příliš vědomě zabývat a naopak mě přivádí k subjektivnímu prožitku sebe sama v různorodých situacích. Učí mě zdravé, potřebné míře vnitřního hulvátství, aniž by mě zbavovala jemnosti. Burcuje k sebeustanovení a k nezpochybňování se (bohužel aniž by k tomu dávala návod). Slibuje to 'potom', ve které doufám, motivačním tónem, z kterého je cítit 'brzy'. Riziko neúspěchu přitom mateřsky opomíjí a přátelsky marginalizuje racionalizací. Mluví o klidu. Rozvaze.
A zároveň stihne uvolnit, naplánovat příjemně většinu času a ještě mi povědět o kácení stromů v hospodách, kupování jednoho buráku ve velkých obchodních řetězcích za 0 Kč a podobných srandách.

Mládí je silná zbraň.
Dospělé mládí je epicky silná zbraň.


Fascinuje mě to: ta naprosto nefingovaná čerstvost a jalovost, ale zároveň už také jakási plnost tvarů a chutí, nárok na mnohé a zároveň ta nepovinnost mnohého a volnost k mnohému, neustrnulost a zatím trvající plnitelnost, ale třeba i beztrestnosti některých nepovšimnutí a případně přežitelnost, nefatálnost pokárání, (přiznané) zkoušení si za ostrého režimu,…

Dospělé mládí je epicky silná zbraň, a tak ji beru a namiřuji na to špatné a ubližující. Není všemocná, takže nic nesmaže, dokonce ani nezesvětlí, ale přesto je to nějakým způsobem léčivé. Celostně léčivé.

A ty trvající bolesti, křeče a osamocenosti… Bude líp. I teď je dobře, ale bude ještě líp. Jenom prostě ne dneska. Ne teď a tady. A už v tom je poctivý krajíc vnitřního hulvátství. Mávnutí nad dneškem s odkázáním se na budoucnost, která bude nepochybně lepší. Dnešek nic neznamená / prostě ho zapomenu / už na něm nezáleží / a hned je po problému.

To dospělé mládí mě také - a že je to tím snad alespoň trochu spravedlivé - i obralo. Například mě definitivně zprostilo tématu nápravy rodiny. Řešení a doufání týkající se tohoto se odporoučelo, zůstala akorát únava a místy naštvaná skleslost ze zbytečného trhání si žil. Nezúčastněnost, pouze formální přítomnost. Ano, je to i odlehčení, ale to zkonečnění některých stavů a zármutků zamrzí.
Spravíme to možná později in memoriam.

Mám svůj oktavánský hák, na němž můžu mnoho věcí mít a také mám, a zorné (nikoli vzorné) pole pod náporem rychlosti se zužující na to nejdůležitější a nejbližší. A i toho je dost. Vede mě to k hrubé efektivnosti a úspornosti - oklikou tedy nejspíš k té minule poptávané jednoduchosti. Nic nenaučí jednoduchost lépe než její nevyhnutelnost.

Na druhou stranu je o tu nevyhnutelnou úspornost, efektivnost a účelnost ještě mnohem krásnější to, čemu dovolujeme zůstat nezredukovaným, neupravovaným, plným. City, některé opatrované činnosti běžných dní, umění. Nebo renesanční touha po širokém záběru a vzdělávání. Zrovna v tom mi bude chybět dosavadní uspořádání - gympl, tedy obecné, (víceméně) kvalitní zabývání se vším, byl luxus, který si už nikdy nezvládnu dovolit.

Ale nebrblám. Současnost se šibalsky směje a nechce mi nic říct kromě toho, že se obohatím jinak, pouze teprve uvidím o co.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama