__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Roztroušeně

31. ledna 2017 v 20:35 | Avis
(splácanina extrémně k nečtení)

Když dosáhnou velikosti dvou desetin milimetru, přestanou oči tatry slepé růst a nechají se pohřbít tukovým polštářkem na dně očnice. Slepým rybám nic nechybí a není výjimkou, že ve sháňce potravy předeženou ostatní.

Je to tedy konečně průkazné: jsou slepoty, jejichž odstranění by bylo záškodnictví.

Dokonce i v matematice, která mi vyráží dech a která se (jsouc nekonečně objektivní) pídí po absolutních pravdách, se najde prostor pro slepotu a slepá místa. Třeba: V planimetrii patří bod, přímka a rovina mezi elementární pojmy a tyto nedefinujeme.

Promiňte…?

Cožpak si právě to počáteční, prvotní a kruciální nezasluhuje největší pozornost, nejvyšší míru popsanosti a nejpřesnější definici?
Možná ano, ale ono nejde o zásluhy, ale o zvládnutelnost a slepota je úlevná a hospodárná. Často proto tvrdě záměrná, třebaže subjektem neuvědomělá. Léčivý dotek evoluce. A doteky evoluce se nezpochybňují.
Uvědomuji si, že za slepotami často nebývá pokrytectví, zpupnost nebo nezodpovědnost. Ale stejně některé slepoty zamrzí.


Třeba má slepota k vlastním základům, středům a kořenům. Jsou to jen začátky, ale ty se s člověkem a vůbec s každým započatým trochu táhnou. I matematika se pořád shání po kořenech. Kořenem funkce f se v matematice nazývá takový prvek a z definičního oboru f, v němž f nabývá nulové hodnoty. Ten matematický důraz na nuly, dna a propasti, nejlépe nekonečné a přesto pořád porovnatelné mezi sebou! A já skutečně když hledám vlastní kořeny, tak opravdu sestupuji až k jakýmsi nulovým hodnotám a už to rozestavění nulových hodnot je vypovídající a dostatečně odrazující od dalšího zkoumání. Ráda se v této oblasti stávám slepou - a to mě právě poněkud štve.

To konce jsou mnohem tvrdší záležitost než začátky. Bourání není věda. Je to řemeslo. Těžké, poctivé a vyžadující um, ale není tam ta odpovědnost za pokládání základních příček, kolem nichž by se stavělo něco dalšího.

Někdy přijdou samy. Cítím to, když jedu ve vypůjčeném autě, které už bouralo (jizva na palubní desce po airbagu, mlčenlivá a zašitá nad novým vakem pasivní bezpečnosti), jedu na místě bez pásů a s nenastavitelnou opěrkou hlavy právě v té výšce, že by se mi o ní přerazil při nárazu vaz, ale jedu v tom autě zato s unaveným řidičem a ručičkou na sto třiceti kilometrech za hodinu. Cítím to, když se na železničním přejezdu v mé obci vlak zakousne do dodávky. Nebo když myslím na Ortena.

Jindy samy nepřijdou. A pak aby je člověk přitáhl sám s obtížemi a vypětím sil na světlo světa jako Hérakles Kerbera. Alespoň s tím jsem vyrůstala; konce jako neuvažovaná možnost, nevyřčeně stigmatizovaná, bigotně tabuizovaná a vlastně ne-možná volba. V tom přístupu je jistě mnoho studu, pocitu selhání a slepoty. Slepoty nevím přesně k čemu a vědět nemohu - není to má slepota. Snad je to nevidomost podobná slepotě tater, tedy slepota, která se vyplatí. Ale nevím.

Mně se nevyplácí - ještě jednou, není to přece má slepota (i když je to možná jen tím, že mně zatím oči nedorostly do velikosti dvou desetin milimetru) - a tak se těším, až se tomu vzdálím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 2. února 2017 v 11:41 | Reagovat

Mám z toho roztroušené pocity. Použiju, co mi napsal jednou kamarád - vrátím se k tomu a přečtu ještě jednou, abych to pobrala. Protože to ve mě něco vzbuzuje.

2 Avis Avis | Web | 3. února 2017 v 15:57 | Reagovat

[1]: Nemám pocit, že by si zrovna toto zasloužilo opětovné čtení. Já sama to považuji za intenzivní, nezvážené a do určité míry nezvládnuté vyhřeznutí a nejspíš to brzy vezmu, rozkuchám a všechny motivy a témata – slepotu (její důvody, účelnost, uvědomělost, cíle), tatry, kořeny, matematiku, začátky a odchody – vezmu a seskládám je jinak a snad lépe.
V této podobě je to poněkud nešťastně vyřezané. Je to takové pročištění, proražení mysli. Potřebné, ale zpětně bez hodnoty. :)

3 Avis Avis | Web | 7. února 2017 v 18:33 | Reagovat

[2]: Příležitost k recyklaci se naskytla brzy. Dnes při psaní okresního kola olympiády z českého jazyka jsem měla potíže zavadit o něco jiného než o myšlenky a motivy už nějak zachycené tady, tak jsem některé z nich vzala a... bylo.
Teprve až při tom (vlastně už z většiny řemeslném) osekávání, čištění a broušení mi došlo, jak předimenzované je toto. :'D

4 Berry Berry | Web | 15. února 2017 v 20:42 | Reagovat

[3]: Právě proto to ve mě vzbudilo tolik otazníků, nad kterými přemýšlím a skládám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama