__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Žádné, a lepší

28. prosince 2016 v 23:27 | Avis |  Žiju
Vánoce mě minuly jako kulka v roce 1918 Karla Kramáře, když se mu zachytila v zimníku - totiž úplně, kupodivu a naštěstí.

Úplně snad proto, že doba, ve které se nabízely mě zastihnout, notně žila z jiných událostí, a to jak minulých, tak budoucích. Necítila jsem sílu ani vůli tyto události rozmetat a udělat tím místo pro Vánoce, o jejichž chuti vím, že není ve svém principu špatná nebo zraňující, ale která mě za současného stavu není schopná oslovit a vytvořit se mnou harmonickou dvojici.

Kupodivu proto, že si ještě živě pamatuji ten třeskutý a vážný zájem o Vánoce z doby třeba před deseti lety, takže to, jak nedotčená jsem jimi dnes, aniž by mě to alespoň trochu bolelo, je do jisté míry nové. (Je tohle prvek, který lemuje všechny okraje postupujícího času, potažmo stáří?)

Konečně naštěstí. Jsem zproštěna podléhání přesvědčení, že Vánoce mají požadovanou krycí schopnost. Že dokážou být dostatečně velkým sloním můstkem, který běžné dny s tím vším nepohodlím, vraže(d)nými klíny a trpěním (se) spojí s nadýchanou, sladkou a snovou krajinou Vánoc, a to ještě tak, že ty hádky, výhrůžky i prosby a Damoklovy meče nebudou za stromečkem a cukrovím vidět, a dokonce nebudou ani nechávat pachovou (pachuťovou!) stopu.


Sebeklam Vánoc naše rodina nepochybně nepotřebuje. A dělá dobře, když si ho neumožňuje. I když to je nejspíš proto, že by ho už nezvládla - není v tom tedy hrdinství a siláctví, ale i pud sebezáchovy je hodný obdivu.

Jen ty sklony okolí mě litovat. Rozněžňuje mě to - znamená to, že se dotyční nikdy nepřiblížili k tomu, co (u) nás vedlo ke kroku Vánoce vynechat, a to je velmi dobře. Stejně tak mám pokaždé radost, když přede mnou někdo v dobré víře prohlásí, že mám být ráda, že se rodiče nerozvedli, že rozvodu je vždy škoda.
Blbina, ale nemusel-li na to někdo přijít, je požehnán a já jsem za to vděčná.
Jen mě mrzí, že nemám jak přesvědčit, že právě toto je pro nás win-win a funkční whatever works, neboť něco takového se právě do běžného diskurzu nemá šanci vejít. Ale opět - jsem rozněžněná a přijímám úděl být (zbytečně) litovanou.

Tentokrát to tedy není - samozřejmě, Herakleite - jako tehdy. Žádné ulpívání Vánoc alespoň na mém povrchu. Ulpívají na mě jiné věci a ty jsou dokonce i vevnitř, některé tak hluboko, že je to pro mě po delší době nové. Koneckonců jsem devatenáctiletá bytost. Mladá, zdravá, "všechno před sebou". A někam se posouvám. Bez křeče a z vlastní vůle. Přihlásila jsem se k maturitě z matematiky, přestože to není zcela rozumné, ačkoli jsem to udělala z rozumných důvodů (opravdu tato kombinace je možná). Mám sice s matematikou na co navazovat, v první třídě jsem chtěla být matematičkou (tak moc mě matematika bavila, a to prosím i bez Hejného metody!), ale na vyšším gymplu jsme se s matematikou decentně odloučily. Nevím, jestli je ideální zacházet se zkouškou dospělosti tím stylem, že ji pojmu jako dobrý bič na dohnání deficitu - už se ale stejně stalo. Alespoň jsem nepokračovala v takovém vypínání se a odpustila si maturitu třeba z dějepisu, který uctívám, ale rozměrem a hloubkou dat s přehledem nedávám, nebo ze zeměpisu, který údajně má být "v pohodě, máš přece atlas", ale kterému nemohu zaboha přijít na jméno.

A nebo třeba podávání přihlášek na vysoké školy. V souvislosti s tím mě srazila konečně touha po něčem a zároveň zdravý strach z něčeho. Vzpomínám Skácela: Po dlouhé době pocítil jsem úzkost /z čehosi jiného/ velkou radost, že se umím bát /tak jako tenkrát, jako před lety / s rozkvetlým petrklíčem v krku.
Díky, ohromné díky za to.

A není ani jinak vůbec zle. Neubližuji si, cítím se, začínám se o sebe umět hezky postarat a ve všem, v čem by mohlo být lépe, mám naději, že také bude. To už mám v podstatě Vánoce. Aniž bych je slavila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 29. prosince 2016 v 10:53 | Reagovat

Docela ráda jsem se ohlédla na staré psaní. A strašně se mi líbí tvoje aktuální obraty, které mě nutí přemýšlet, jsou hluboké!
S maturou na tebe myslím, věřím, že matematiku zvládneš, jsi chytrá holka ;)
A ten poslední odstavec, ten je nejkrásnější, co jsi snad kdy dala dohromady, tak ať ti vydrží ty pocity v něm obsažené co nejdéle!!!

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 15:25 | Reagovat

Vánoce mají své kouzlo, pokud věříme v Ježíška (nebo jemu podobné), když přestaneme, končí dětství...
Pak jsou zase skvělé s vlastními dětmi, dokud jsou malé...!!!

3 ┼ Nemessis Rio Kurumi┼ ┼ Nemessis Rio Kurumi┼ | Web | 26. ledna 2017 v 6:03 | Reagovat

mě je čím dál hůře třeba přeji štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama