__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Neposun

27. června 2016 v 19:40 | Avis |  Žiju
Překvapivý neposun nabádá k odmlčení se. Zamlčení.

Je to stále stejné a s kynoucí dobou kyne i obtížnost si z toho stále stejného něco vzít. Vymílá se schopnost čtení a následné interpretace. To, co mi nešlo na mysl zpočátku, mi nejde na mysl stále, jenže když mi na to ni nepřišlo tolikrát, je to závažnější (závaznější). Mezi "nevědět jednou" a "nevědět mockrát" je citelný rozdíl.

Můžeme tomu také říkat bídná nerůznorodost podmětů - vlastně je to (minimálně v důsledku) to samé.

Je tu nějaké převalování, přešlapování, přesouvání květináčů (vrhlíků!), ale s nosníky se nehýbá. A tak chápání přelomových okamžiků prošlo vývojem, který končí nakonec tam, kde začal. Od podvědomého očekávání výrazných, překotných změn přes protlačované pojetí změny jako pocitu, který získáme zpětně při ohlednutí se přes rameno za plynulou a kontinuální činností, došlo opět na změnu jako na zázrak vázaný na okamžik.

Plynulost je stejně jen pomůcka nedokonalého mozku. Linie vytvořená kvůli neschopností všímat si menších dílků. Blažená, nebo jenom prokletá iluze.

To žití (vnímané jako) v linii a na hladké přímce je vůbec k zbláznění. Kdybych byla naučená na svět jako na kvantující se prostor, jisté věci by mi zkrátka dávaly větší smysl, jejich běh by mi přišel opodstatněnější, jejich vývoj srozumitelnější.
Kvanta s sebou nesou úplně jinou dynamiku než lineárnost.
Čekání na dosažení určité míry, jaká je v tom lehkost!
Ale budiž: už žiju v přímce.

Cosi supivého a dýchavičného mám pořád v zádech (občas v celé hrudi). Přistihuji se, že se nezaobírám tím co s tím, ale považuji to za běžné, normální, určené k strpění.

Myslím na všechna evropská národní obrození (a vybuzení) a napadá mě, že bych si je měla vzít za příklad. Jenom nevím za jaký.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 23. září 2016 v 21:27 | Reagovat

Někdy musíme zdánlivě čekat. Ani květiny nekvetou pořád - musí si odpočinout. Někdy i rok, dva. A pak kvetou bez ustání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama