__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Cigaretový chlápek

28. ledna 2015 v 21:40 | Avis |  Žiju
Podchod u nádraží. Muž sbírá nedopalky cigaret. Má tu dobrý rajón - spěchá se, pár rychlých šluků, pak holt zahodit, vždyť ve vlaku se kouřit nesmí. Naštěstí. Jinak by se tu neshromažďovaly, pročež by se tu nedaly sbírat a on by si už vůbec nikdy nezakouřil.

Třeba je to jen tak, z hecu, nebo je to sázka. Možná ho poházené vajgly ničí, prolézají mu žilami (těmi velkými) a drobí za sebou zrnka zčernalého znechucení, až nemůže jinak, než je všechny posbírat. Možná si je večer vyrovnává do řady a přemýšlí, jaké rty se jich dotýkaly. Tyhle byly určitě úzkostné, dívčí a překryté hutnou rtěnkou - jen najít tu šmouhu po ní. Možná to dělá jen kvůli tomu bádání, možná pak těm rtům nadává. Spílá jim, proč kouří a že to není zdravé, a představuje si, jak jsou zase pevně semknuté k sobě. Možná.

Muž sbírá nedopalky cigaret. Později je nejspíš dopálí. Hledá zaujatě, pečlivě, horlivě. Vlastně mechanicky. Má nepřítomný výraz a ruce příliš zmámené na jemnou motoriku. Nevýraznou větrovku. Kšiltem zakryté čelo. A u neforemných džín zadní kapsu plnou zbytků cigaret.

Já mám zadní kapsy u kalhot prázdné, nikdy do nich nic nedávám. Nekouřím. Ale v tom podchodu stojím taky.


Kůže na rukou mi krotne zimou a bledne úctou k ní. Kdyby mi nebylo sedmnáct (ale mnohem víc), jistě by se ještě zbaběle vtiskla ke kůstkám ruky a stala se jejich šustícím obrysem. Takto jen křehne a bolí. Neúprosná teplotní roztažnost. Člověka v zimě stáhne jako dráty elektrického vedení a v létě ho zase prověsí.
Není těžké poznat, že se sběračem cigaret si hraje mnohem delší dobu než se mnou.
Začnu se cítit provinile, že se mu takto věnuju, že o něm vůbec přemýšlím a že tak důsledně. Že čtu něco… někoho, kdo k čtení nevybízí, kdo na něj nepřistupuje. Kdo nechce být čten nebo komu je mu to jedno.

Necítím se provinile chycená při činu jen proto, že mě při něm nikdo nenachytává. Lidé se kolem mě a jeho i kolem sebe navzájem míhají tak, jak to umí asi jen oni. Žádné štěky, pevné pohledy, skenování, očuchávání nebo úprky. Jenom umírněné reakce, které nic neříkají.

Nikdo nesoudí, co čtu a co si dovolím číst. Je to na mně. A pak je taky na mně, co s tím přečteným udělám. A to teď zrovna nevím.
Pouštím své fabulace z dlaní. Dopadnou na dlaždičky vedle jednoho hezkého nedopalku. Asi hezkého, vlastně nemůžu vědět. Mohla bych mu ho podat. Vážně nad tím uvažuju. Zděsím se a trochu se o sebe zabojím, protože s takovými nápady by to jednou nemuselo úplně dopadnout.

Ale nešlo by přece o nějaké přitulování se nebo o zachraňování. Byla by to byla (pokroucená) pomoc. Jen tak a úplně maličkatá. Ale pomoc úplně neznámému chlápkovi s něčím, co se domníváš, že dělá. Jsi psycho? Ano.
Vždyť to vím - že je doba bezdotykových lidí u dotykových telefonů a bezkontaktních lidí s bezkontaktními kartami. Nesblížených vzdáleností. A přesto mě toto úplně klidně napadá.

Uf. Ještě, že tu jenom nezávazně stojím v podchodu a čekám na vlak. Ruce začaly fialovět. Moc mě to nevzrušuje. Povídám si s kamarádkou. O žádném chlápkovi, co se tu ometá, nevím. Ani jsem si ho přece nevšimla...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. ledna 2015 v 3:28 | Reagovat

Zima je vlezlá, kolikrát s ní skončíš za nehty. :) Kouř z cigaret taky leze všude.

Jinak si opravdu myslím, že odpuštění je prvotřídní ukázka, na jaké úrovni člověk kope tuhle ligu, a když dokáže odpustit křivdy, tak si počíná nejlíp, jak jen může.
Už jen proto by se mělo odpouštět, že pocit viny je největší zabiják ze všech. Nepříjemné žít mezi samými vrahy a sebevrahy. :)
A taky proto, že vlastně nic jako odpuštění neexistuje nebo nemusí, prostě stačí přijmout, co se stalo a dál se tím (negativně) nezabýváš. Chce to možná trochu cviku, ale těžké to není.

2 Elis Elis | Web | 29. ledna 2015 v 11:13 | Reagovat

Píšeš moc krásně, okouzlilo mě to, při čtení je to jako bych tam byla a vše viděla na vlastní oči...

3 Berry Berry | Web | 4. února 2015 v 17:26 | Reagovat

Věta s bezdotyky je trefou do černého.
Mimochodem jsem si vzpomněla - asi na začátku roku jsem viděla chlapíka, čekala jsem na autobus, co měl do tří minut přijet a chlapík si zapálil. Samozřejmě asi tak čtyřikrát potáhl a dojel autobus. Zajímalo mě, co udělá. Uhasil cigáro a strčil ho zpátky do krabičky k ostatním...

4 Flavia Flavia | Web | 16. února 2015 v 18:23 | Reagovat

To je nádherne Šárinko :)Vzala jsi mi slova z úst a položila je na papír. Ty( ano, zejména ty po našich procházkách v Praze a mnoha nekonečných rozhovorech) víš, že tohle dělám taky. A často. Přemýšlet o životech lidí, kteří netuší, že jsou objektem něčího zájmu. Odhadovat jejich  věk, práci, počet dětí... a k tomu ten adrenalinu, jestli nezdvihnou hlavu a nechytí tě při činu...A když se tak stane, ten úsměv, který vykreslí tvoje tvář, to nutkání obejmout člena svého druhu, dotknout se ČLOVĚKA. A pozorovat jejich reakce na něco, co je v dnešní době tak málo viditelné- na úsměv, symbol přátelství a míru, to je někdy jako pozorovat kouzlo. Zamrzlou krustu tváří prozáří na okamžik paprsek přívětivé odpovědi...a pak se znovu stáhnout zpět do své ulity. Baví mě rozdávat úsměvy(zvlášť starým lidem). Tady je ten můj pro tebe:

:D

5 Avis Avis | Web | 16. února 2015 v 19:57 | Reagovat

[2]: Danke schön. :)
[3]: Tak takového chlapíka jsem ještě neviděla. Měla jsem  zatím příležitost nastupovat na poslední chvíli do vlaku akorát s těmi kuřáky, kteří temperamentně cigaretu "ukončili" podpatkem boty o nástupiště...
[4]: Drahá, díky za úsměv! V digitální podobě je ovšem mnohem řidší, než-li když mě jím opatříš ve škole. (A to nemluvím o tom, jak by se zde zničily kvality Tvých jiných výrazů...) Holt jedničky a nuly nezmůžou totéž co mimika tváře a její podprahové vnímání. Naštěstí je ale kontext vyjasňující, takže víme, o jaký úsměv se jedná. S klidem tak můžu ještě jednou říct, že děkuji. :)
Dotknout se člověka je hezké. Dá se to taky ale podat tak, že ohmatáváme cizí lidi, šmatáme na ně a prohledáváme je, což už tak hezky nevyznívá.
Ale snad to nemůže být takový zločin... Co myslíš?
Úsměv Ti ale oplatím raději ve škole (třeba zítra při latině, tam to překypovat úsměvy moc nebude).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama