__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Prosinec 2014

(Ne)odpuštění si

27. prosince 2014 v 16:40 | Avis |  Žiju
Zamýšlela jsem si odpustit a objevila jsem, že za to, co si chci odpouštět, ani nenesu vinu.

To asi ta bezbranná dětská vztahovačnost, bezbranná proto, že si nemůže pomoci, že neumí přestat konat. To asi ta mi v záchvatu víry, že mezi mnou a děním kolem mě je přímá linka, začala nakládat na bedra mnohé. A bedra rostla a rostla i hromádka závaží a náhle je z hromádky hromada a z kupičky kopa…

Taková tíha není pro záda zdravá. Taková tíha ničí, nutí se hrbit a prohýbat. Snadno přikvačí pocit slabosti a vlastní neschopnosti.

Smetla jsem to. Všechno. Jako ze stolu. Vysypalo se to jako z poličky naplněné nesourodou změtí věcí, která se obrátí dnem vzhůru. Možná by se to mělo dělat raději postupně… ale… jaká úleva. Stůl a polička jsou prázdné.

Jenže tím to nekončí. Začíná to přebírání, to třídění, to oprašování nové odpovědnosti. Co mi na stůl patří? Co nemám nést a co se mi jen nechce nést?