__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Červenec 2014

(Světem) strhnutá

22. července 2014 v 14:21 | Avis |  Žiju
Hydrodynamické paradoxon v praxi znamená, že když budu stát na perónu moc blízko kolejišti a nádražím proletí rychlík, (kupodivu se s rychlostí tlak nezvýší, ale sníží natolik, že se vytvoří podtlak a) vcucne mě a vplete mezi svištící kola. Někdy si říkám, že svět nabral takovou rychlost, že je nemožné, aby mě taky nevcucl. Svět navíc není nástupiště, nemá na sobě žádnou žlutou čáru, totiž alespoň nějakou vidinu a kulhavý příslib bezpečné zóny a zároveň varování, ať se držím dál.

Nevadí mi, že mě strhne a strhává s sebou, a navíc se na to ještě (polapená mládím, které se zatím nerozcucalo jako bonbon, nepřilepilo na zuby a nebylo náhle pryč) někde uvnitř sebe - a možná i zcela zjevně navenek - těším. Nové koště se nejspíš taky tetelí nedočkavostí, aby s ním bylo zametáno, ale už v té chvíli se ve vzduchu vznáší únava a roztřepenost, která na něm jednou bude vidět, a snad i ono si je vědomo toho, že jednou ztratí svůj lesk.

Patnáctý červenec

16. července 2014 v 9:14 | Avis |  Žiju
Dnes se rodiče pěkně viděli, jak stojí na cestě k cíli, ale každý čelem a špičkami bot nasměrovaný někam jinam.

Možná proto, že z mé pozice to bylo vidět už někdy předevčírem, to se mnou neudělalo nic. Když mi to přišlo podivné a smýčila jsem duši se snahou objevit aspoň něco, cokoli, neobjevila jsem ani předpokládané prázdno a stísněnost z něho. Možná jsem byla ještě utlumená z přejezdu z Řecka domů, možná jsem si připustila úžasně k tělu radu, že to není moje věc, nebo jsem možná konečně objevila čudlík, kterým se "to všechno" vypíná.

Ať už je to ale tak či onak, pokud se někdy rodiče rozvedou, budu vědět, že krasopisnou smyčku prvního písmene vlastních příjmení položili na rozvodové papíry ve skutečnosti právě dnes, patnáctého července, ve dni, který dojedl první čtvrtinu prázdnin a který v kalendáři padl na úterý.