__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Devítiletému já

18. dubna 2014 v 22:10 | Avis |  Žiju
Mé devítileté já mě v něčem děsí. Rozhodně nemůžu říct, že by se mi příčilo, ale zároveň ve mně nevzbuzuje horké sympatie. Vlastně ve mně probouzí ostych, který cítíme k cizincům, pokoru, kterou vyjadřujeme zemřelým a rozpaky, které míváme z nepochopení. Ta holčičí, ta časem již zsinalá tvář schovaná pod sloupcem prachu je tolik cizí, ač je má.
Poznávám ji jen s obtížemi.

Kým jsi byla? Co pro Tebe znamenal svět a kde jsi v něm stála Ty? Co byla první věc, která Ti po probouzení přicházela na mysl? Co Ti nejvíc pilo krev, co jsi nemohla vystát a na co ses těšila?

Chtěla bych, abys mi odpověděla, a zároveň toužím, abys ponechala rty pevně sevřené. Bojím se, že bych nerozuměla. Způsobu, jakým smýšlíš, směru, jakým se úvahy ubírají, ani slovní zásobě, kterou používáš. Vím, že by mi Tvé problémy byly vzdálené, že bych měla nutkání se jim smát a snižovat je, ač by v Tvých očích měly velkou cenu. Tuším, že bych mlčky sledovala každý Tvůj krok a snažila se neupozorňovat na propastný rozdíl mezi tím, jak se chováš Ty a jak bych se ve stejných situacích zachovala já.

Zároveň si nedělám iluze, že bys byla nadšená ze mě, kdybych Tě potkala u automatu na čaj a oslovila Tě. Chvíli by sis myslela, že vůbec nemluvím na Tebe, pak bys vystrašeně vzhlédla a nechápala, proč si s Tebou chci povídat. Ani by Tě nenapadlo, že jsem Tvé starší já.
Byla bych pro Tebe neznámá, tajuplná a trochu nebezpečná stejně jako ten hlouček deváťáků, co se opírá o bílou stěnu před učebnou a co se každou chvíli hluše zasměje. Ba byla bych ještě děsivější, ta starší, ta vzdálenější, ta, co v Tvém dni nemá co pohledávat.

Tak je možná dobře, že jsi už mrtvá. Že jen z hlubin vytahuji Tvé staré zápisky a jsem jejich nová čtenářka. Čtenářka, co čte pomalu a laská řádky pohledem, co občas nerozumí tomu, co čte, nebo se za to stydí. Co si přijde nepřirozeně, když si sama sebe představí na Tvém místě, ve Tvé přirozenosti.

Je ten rozdíl mezi mojí a Tvojí přirozeností jedinou odlišností, která ční mezi námi?

Vím, nedokážeš odpovědět. Nevíš, jaká jsem. Nevíš, kdo jsem. Víš jen, že jsem byla Tebou, a to je příliš málo, aby sis mohla být jistá, kým jsem teď, když stojím vedle Tebe u automatu na čaj. Ale toužíš to zjistit, proskenovat mě pohledem a prokouknout, ale to Ti nedovolím, nechci.
Protože zatímco já už svoje devítileté já nezměním, ono by to svoje šestnáctileté klidně mohlo.

A to, že nechci své mladší tváři dovolit, aby změnilo tu současnou, prozrazuje o mém přítomném já víc věcí. Možná je srab a příliš necharakterní a vzpurné, než aby uhnulo z cesty lepším variantám, možná jen smýšlí realisticky a nechce riskovat, že by devítileté děvče pokazilo svůj vývoj v druhém pokusu více než v prvním. A nebo je možná s tím prvním pokusem spokojené.

Možná bych se měla odvážit jít troufale ještě dál: Možná by mé devítileté já nechtělo nic měnit, chovalo by se naprosto stejně, aby z něho vyrostlo přesně a právě takové já, jaké potkalo u automatu o první velké přestávce.

Avis
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. května 2014 v 12:32 | Reagovat

Ach moc zajímavé promlouvání k vlastní minulosti...

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 8. května 2014 v 15:07 | Reagovat

Kdybych já měla možnost přistoupit ke svému mladšímu já, nedokázala bych to. Nedokázala bych mu nic o sobě říct. Nedala bych mu najevo, že to jaké je se mu vymstí i když za to nemůže. Asi bych byla tak krutá a nechala bych jej projít úplně vším až do teď, kdy je mi šestnáct. Proč? Protože, kdyby se mé devítileté já zařídilo jinak, buď by to dopadlo hůř a nebo bych teď ten život neměla tak barevný jako mám teď :)
Hezky jsi to napsala :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 8. května 2014 v 17:59 | Reagovat

Já bych svému devítilétemu já vyřídila, at žije tak jak chce a nenechá si rozkazovat... Ale ne, raději bych nic neříkala a jen pozorovala a smála se :)))

4 Vendy Vendy | Web | 8. května 2014 v 20:18 | Reagovat

Tak tohle je hodně zvláštní článek a zvláštní zamyšlení. Co bychom řekli svému vlastnímu já?  Potkat se o mnoho let dříve? Já bych mému devítiletému já asi řekla - nedej se.

5 Gally Gally | Web | 8. května 2014 v 23:31 | Reagovat

Nevím. Se svým devítiletým já bych si ráda pokecala a řekla mu at' nedělá některé věci. Jenže je zde pravda, že bych to pak nebyla já, ale někdo jiný...
Tak tohle mi bude v hlavě hlodat dlouho.

6 ff ff | 9. května 2014 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, chci moc poprosit o hlas v této soutěži pro BEE, zítra to končí a moc chci aby vyhrála. Děkuju!! (:
http://mkunis-ndobrev.blog.cz/1405/finale-souteze-o-hmotne-ceny

7 love-kate love-kate | Web | 10. května 2014 v 17:13 | Reagovat

Zaujímavý článok. Veľmi pekne sa to čítalo :)
Keby ste mali čas, navštívte prosím môj blog
http://love-kate.blog.cz/

8 Únorová Únorová | Web | 10. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Četla jsem to jedním dechem! Opravdu moc zajímavé. Taky se čas od času psychologicky rozeberu. :-)

9 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 11. května 2014 v 14:57 | Reagovat

Co já bych dala za to, abych mohla něco změnit..  v minulosti, která mě opravdu hrozně děsí.

10 Avis Avis | Web | 17. května 2014 v 6:18 | Reagovat

[1]: , [2]: Děkuji. :)
[4]: To je zajímavé sdělení směrem k vlastnímu já. Vyřídím to tomu svému šestnáctiletému, myslím, že se rada neztratí ani teď.
[8]: Jsem ráda, že Tě to zaujalo... :)
[9]: Ne, že by mě nenapadaly věci, které bych naprosto konkrétně chtěla změnit (ale vzhledem k tomu, že to není možné, ani nepřemýšlím, na co bych to chtěla změnit). Možná, že kdybychom se zamyslely právě nad tím, čím bychom nahradily naše minulé kroky, pak bychom už za (z)měnění nedaly ani zlámanou grešli...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama