__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Šestnáct

19. listopadu 2013 v 1:21 | Avis |  Žiju
Stalo se to a děje. No a co. Svět je plný barev a tvarů, různých konzistenců, směrů a ukazatelů, je různorodý i stejný a teče mi žilami, jako by to byla samozřejmost. A já ho neženu, on se žene sám. A víte co? Ona to samozřejmost je. Snad i ta největší.

Svislé stěny mezi sebou rozestřely podlahy a stropy, rohy pavučiny. Přidávám se k nim se svými sítěmi. Sítěmi myšlenek, vztahů, rozečtených vět a přání. Zapadám, patřím, náležím. Voda teče koryty a vzduch zas mými plícemi, krev omývá i tu nejposlednější tepnu a kůže se kroutí do neopakovatelných otisků. Má to tak být a je.

Nemá to háček. Jestli ano, zatím na něm nevisím.

Čas je jen pouhopohé plynutí a osud jen sled dějů. Mám jeden nádech a mám jich sto. Pak můžu nadechnout klidně opět první.
Moje režie, moje rozhodnutí, kdy se nadechnout jinak.

Proměny. Metamorfózy. Jako pod Ovidiovou rukou Dafné, jak Filemón a Baucis, tak se pod taktovkou vnitřního nutkání nebo snad nutné determinace stávám jinačí. Vůně nově vydaných románů neprozrazuje nic o chuti stát se opět rozepsanými větami. Možná proto, že není, co prozradit.
Jestli je, neprozrazujte.

Jako kniha se stránkami, které teprve teď zapomněly chuť polibku tiskárny, které teprve teď vychladly, bych stejně nejspíš neporozuměla.

Inkoust už uschnul, listy při doteku nepálí, nehrozí svým zničením. Takže je otáčím a čtu.

Všechno nejlepší, Šárko.

Avis :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 2. ledna 2014 v 19:18 | Reagovat

Promiň, že jsem tě teď tak zanedbávala. Chápu to dobře, že všechno nejepší tobě? ;-) A nějak velmi dobře to na mě působí, paradoxně... Popsalas to plynutí času příliš krásně, než jaké se jeví doopravdy. Kouzelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama