__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Krátce zmatená v úterní předvečer

25. června 2013 v 17:29 | Avis |  Žiju
"Nikdy nezachraňuj své rodiče," mělo by být vysprejováno nevzhledným, zbrklým písmem na stěně každého kanálu, kam kromě krys a splašků nikdo a nic celé roky nezavítá. Říkejte písničce, aby se zpívala bez melodie, ospalosti, aby existovala bez klížení víček, tělu, aby žilo bez jídla.
Mám za sebou základní vzdělání. Už se nemusím vzdělávat. Už můžu být vyhozena mezi dav, který mě pohltí a zničí, už nejsem malá, ta, pro kterou se pořádají dětské dny, akce v obchodech, ta, pro kterou v restauraci dávají poloviční porce.
Už jsem tu sama za sebe. Slyším být svoje srdce klidně a pravidelně, chce se říct dospěle. Nepotřebuju ani sát z matčina prsu, ani ruku pomáhající při prvních krůčcích, ani slovo povzbuzení, ani neustálou podporu. Dívky v mém věku v Africe umírají při porodech a já, kdybych chtěla, mohla bych taky.
Věci se chrlí moc rychle. Odevšad.
Že prý má brát prášky a nebere. A já vidím, co to způsobuje. A dál nic. Jen vidím a nezavírám oči, očekávám a nezastírám si to. Ale neřeším. Nechávám kypět a překypovat. Řešíc příznaky, ignoruji příčinu. Tu neznám a bojím se jí. Nechci ji vidět, nechci ji znát. Nechci se hádat. Zmítám se, nevím, co si počít.
A srdce si bije dál.
Jediné, co zůstává dané, jsou ty jemné chomáče mraků na obloze. Přesouvají se, plují, mění se mi před očima. Samé smutné výjevy, přestože se chci smát. Sloni sunoucí se k svému vlastnímu hřbitovu, malá sýkorka zuřivě mávající křídly ve snaze uniknout před mohutným lvem, matka s dítětem, cáry zmíněné sýkorky, pak zmizí v dálce, aby přestaly být odrazem a obrazem mého duševního stavu.
Že prý viděl, řešil, nevyřešil a potopil sám sebe. A jestli tehdy umřelo něco, co umřít mělo později, pak to teď, když to mělo žít, nežije. Vítr skučí v prázdných slujích, slunce bez emocí pálí kůži na zátylku schýlené postavy, jen krev se dál přelévá. Znamená život.
Jako bychom všichni byli střepy, které nelze sesbírat a poskládat, slepit, jako bychom byli diamanty, které nelze vybrousit, které už teď ztratily hodnotu.
Nevím, co chci, a nevím, zda mi něco chybí. A mělo by chybět?

Avis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 30. června 2013 v 14:30 | Reagovat

Když něco končí, je úzko, ale měla by se zjevit naděje, že něco nového začíná...

2 Vendy Vendy | Web | 17. července 2013 v 9:45 | Reagovat

Jak jsem psala v druhém komentáři - své rodiče měj ráda a občas jim to dej najevo. Ale nench se vtáhnout do jejich problémů, jejich problémy nejsou tvé problémy. Jsi mladá, máš všechno před sebou a měla by sis hledat vlastní cestu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama