__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Obraz dnešní společnosti

2. ledna 2013 v 20:24 | Avis |  Žiju
Cik cak, cik cak,
šlápoty dopadají na asfalt,
tik tak, tik tak,
opilcům šplouchá na maják.

Bylo pozdě, prostor pohltila tma, ticho a mé nevyřčené výčitky. Na stěnách neběhaly stíny, protože žádné auto nesvištělo ulicí. A tak se mezi stěnami odrážely opravdu jen ty výčitky. Za všechny bratrovraždy, vraždy, sebevraždy, lži a sebeklamy, za jízdy bez zapnutých pásů... Za všechny křivdy světa.

Zkrátka taková noc velkých myšlenek, které nepřicházejí. A taková noc má cenu tak velkou jako obraz, který nebyl namalován. I když, někdy je nejlepší právě to, co neuděláme.
A já pořád a pořád nemohla usnout.

Ozval se dialog, který byl ve skutečnosti jen dvěma monology. Monology se proplétaly a propojovaly, aby spolu mohly souviset, ale přesto se nespojit ve skutečný dialog. Byla to skvělé vyobrazení lidské komunikace, která prostě nemůže spět ke společným závěrům nebo cílům. Byl to obraz lidské společnosti, která chce být pospolitá a spět někam společně, přestože se to vylučuje s její podstatou.

Viděla jsem celý východ otročící západu, plebejce posluhující patriciům, děti padající do pasti výrobního průmyslu, mloky sloužící lidem, struktury podniků, mapy měst, nové bankovky, obličeje, stopy v písku. A písečnou bouři, která semele všechno - stopy, obličeje i mapy měst.
A přitom to byl jen nevinný rozhovor mezi dvěma lidmi, kteří si rozumějí jen povrchně. A možná ani tak ne. Snad bylo hloupé v tom hledat a nacházet něco víc. Měla jsem snad v tu chvíli jen zavřít oči, přitlačit si na hlavu polštář a počítat ovečky, abych konečně usnula?

I my jsme ovečkami. Které pomalu - do rytmu dunění bubnů společnosti - jdou v řadě a jedna po jedné přecházejí přes most. A poslední ovečka v řadě jde stejně rychle jako první. Jenže některé ovečky jsou za mostem, přestože nejsou o nic lepší, o nic rychlejší než ty, které se k němu ještě nedostaly. Je to nespravedlnost. A je to věčná nespravedlnost, neboť každý večer začínáme počítat znova, od začátku číselné řady. A tak se stále stejné ovečky dostávají za most, a stále stejná většina zůstává na špatné straně mostu.

Na světě je vždy rovnováha. Jen je značně posunutá od naší představy. My, jako ovečky na té lepší straně mostu toužíme, aby na naší straně byly všechny ovečky, aby ani jedna z nich nemusela být na té straně druhé. Ale pokud chcete pít víno, někdo musí pěstovat hrozny, někdo je musí trhat, zpracovávat, lít do lahví a vyrovnat do regálů. Úděl oveček na druhé straně mostu.

Nemůžete všechny ovečky nechat přejít přes most. Zástup oveček je přece nekonečný. Nebo jsi zapomněl, jak pohádka začíná? Jeden pastýř měl veliké, převeliké stádo ovcí. Nemohl se jich dopočítat, snad jich snad nekonečně mnoho. Jediná příležitost, kdy mohl ovečky spočítat, byla, když musely po jedné přecházet most. Ten most byl příliš úzký, než aby se na něj vešly vedle sebe dvě. A tak musely jít za sebou, jedna po jedné, a pastýř je tak mohl spočítat... Jedna ovečka přešla most, druhá ovečka přešla most, třetí ovečka přešla most...
Vždy budou ovečky i na druhé straně mostu. Na té straně, kterou bychom nejraději neviděli. Je jen jedna možnost, jen jeden únik, jen jeden lék, jak si obrázek mostu a ovcí s pastýřem vymazat z hlavy, jak ho nevidět, jak mu uniknout.

Usnout. A tak zavírám oči. A usínám. Opět tím, tak jako každý večer, vzdávám hold dnešní společnosti, jejímu systému i mostu, který nás všechny rozděluje na dvě části.
Na vykořisťované a vykořisťovatele, oběti a násilníky, plebejce a patricije, otroky a pány, chudé a bohaté, plačící se a smějící.

A bez téhle společnosti by nebylo mě. Rozhodně ne mě takové, jaká jsem.
Takže přes tu všechnu bolest ve mně i v ně si klekám před oltář systému, spínám ruce a přes trpké pocity na srdci vlastně děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. ledna 2013 v 12:47 | Reagovat

Tak říkám, že jestli jsou ovečky opravdu takovými ovečkami, jakou máme o nich představu.

2 Doma Doma | Web | 6. ledna 2013 v 9:02 | Reagovat

Tohle kastování má svůj specifický název - deokracie :).
Jo, je to hnus, taky se mi to nehorázné příčí :/ poslední dobou to posrává.

3 Berry Berry | Web | 7. ledna 2013 v 8:12 | Reagovat

Já při počítání oveček myslet na to, na co ty, asi nikdy neusnu... :-)
Máš dar - do obyčejné úvahy vložit neobyčejné myšlenky tak, aby to všechno působilo neuvěřitelně přirozeně, jak řeka, co plyne v korytě, jakoby to snad ani jinak nešlo, nedávalo smysl.

4 Avis Avis | Web | 19. ledna 2013 v 22:11 | Reagovat

[1]: Myslíš ty, kteří jsou na té "lepší straně" mostu? ...že by přestávaly být ovečkami, když nechají své družky na straně "horší" a stávaly se.. třeba vlky? :)

[2]: Přemýšlím, jestli Ti vypadlo m - a pak jsme si asi úplně neporozuměly nebo jestli jen slovo deokracie neznám a neumím si ho dohledat. ;)

[3]: Tak to se omlouvám, jestli jsem Tě obohatila o materiál, jež Ti může bránit ve spánku. Mně to přemýšlení spíš pomáhá, protože (co si budu namlouvat), myšlení unavuje. :D
   A děkuju za poklonu. Takové ujištění se mi docela hodí, protože poslední dobou dost pochybuju, zdali píšu tak, aby mi lidé mohli rozumět. Mám skoro pocit, jako kdybych přestávala mluvit lidsky. Takže moc děkuju, potěšilo mě to. :))))

5 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 28. ledna 2013 v 21:02 | Reagovat

hezke zamysleni :)

6 Berry Berry | Web | 29. ledna 2013 v 22:33 | Reagovat

[4]: Přitahuje mě to, čemu nerozumím - proto i básně. Ale těmto myšlenkám rozumím a souzním s tebou. tak pěkné počítání přeji... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama