__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Vánoční hibernace

14. prosince 2012 v 23:39 | Avis |  Žiju
Úlomky vánoční atmosféry mi ulpěly snad ve vlasech, snad pod víčky, a tak peču cukroví, nakupuju dárky, neděsím se, když zaslechnu koledy a vůbec se nechávám pohltit tím zvláštním celospolečenským unesením, které začíná pravidelně se začátkem adventu, v nákupních centrech samozřejmě už na konci října.

Vadou na kráse je, že jediné Vánoce, kterými se nechávám pohltit, jsou ty komerční. Možná ze setrvačnosti, možná je to jen další snaha běhat za kopačákem tak, jako běhají ostatní. Každopádně na Vánocích je pěkné, že o svých přátelích a blízcích lidé začínají uvažovat jako o duších, chtějí potěšit je a ne sebe sami, je to trochu jako divadlo, jako předstírání, že nejsme sobecké svině. Milé předstírání.

Jsem opět vyřazená figurka, s kterou se nehraje. Jasně, spousta lidí říká, že Vánoce nemá ráda, jenže když nastane Štědrý večer, tak si drtivá většina z nich sedne kolem stromečku se svou rodinu, pijou horkej grog, nechají toho nejmladšího, aby s nepřebernou radostí rozdal dárky, smějou se a na to, že Vánoce vlastně nemají rádi, vůbec nemyslí.

Ne tak já. Bolestivé na našich Vánocích je to, že se snažíme dělat je rodinně, udržovat a navozovat atmosféru skutečné milující se rodiny, která slaví společně to, že jsou další rok šťastně spolu. Jenže to je jako pokoušet se žralokovi srovnat zuby do jedný řady. Beznadějný a nebezpečný.

Chci být na vánoční prázdniny nemocná. Chci prospat Vánoce, chci dělat, že spím, a jen se dívat na strop nad postelí a představovat si lepší místa s lepšími lidmi, s lepší rodinou, kde bych i já byla lepší dcerou a kde bych Vánoce mohla oslavit tak, abych po celé jejich trvání jen neprohlubovala svůj už tak bezedný pocit troskovitosti a beznaděje.

Nesnáším se za tu morální zkaženost, kterou se začínám plnit. Chtěla bych být čistě kladnou postavou, abych mohla stoprocentně naivně věřit, že skončím dobře, neboť v dobrých pohádkách a špatné literatuře dobří vždy dopadnou dobře.

A ušlapaný sníh pod tíhou mých kroků už ani nekřupe.

Avis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 15. prosince 2012 v 11:41 | Reagovat

Prší.
A vybavuju si slova jedné mé kolegyně, která říká - mně je to fuk, že jsou vánoce komerční. A je mi fuk, že všichni kolem šílí. Já dělám vánoce kvůli sobě a kvůli svým děckám a kvůli svýmu manželovi a jsou to moje vánoce a já si je nenechám pokazit ani předvánočním běsněním ostatních lidí, ani zbytečnýma nervama. Peču cukroví, protože chci, uklidím si začátkem prosince, abych se pak nemusela s tím štvát a stromeček si nastrojíme už o prvním adventu, abychom se z něho mohli těšit.
Ať je moje kolegyně jakákoliv, myslím, že v těchhle slovech má hodně pravdy...
A tobě přeju, abys prožila asopň jedny vánoce bez krize, abys z nich měla dobrý pocit a užila si jich.

2 HM HM | 15. prosince 2012 v 18:16 | Reagovat

Pěkný blog i článek.

Je pravda, že Vánoce jsou svátky přetvářky, ale...jde to ještě jinak?

3 Avis Avis | Web | 15. prosince 2012 v 19:20 | Reagovat

[2]: Chce se mi jen krátce vyštěknout, že ne. Ale pro právě rodící se myšlenky tu chuť potlačím. :)
  Posledních pár dnů mám náladu "vracet se ke kořenům", do míst, kdy nebyla civilizace tak složitě košatá a my jsme byli "jen lidmi". To by pak Vánoce mohly být upřímné, bez přetvářky. (Naivně se domnívám.) :)
  Na druhou stranu nemůžu úplně odepřít možnost Vánoc bez přetvářky v dnešní době. Také dokážeme točit filmy mající myšlenku i umělecký dojem, jen to zrovna často neděláme.
   Domnívám se, že hlavním problémem je, že se komerční Vánoce staly zautomatizovanými. Nebyl by problém najít v sobě myšlenku, že mě komerční Vánoce naplňují nechutí a že se od téhle stránky Vánoc chci odklonit. Ba co víc, ta myšlenka už ve mně je a dovolila bych si směle odhadovat, že je i ve většině z nás. Navzdory tomu se neseberem a neřeknem si, že už to takhle dál nejde, že si Vánoce uděláme jinak.
   Víc než to, že sami komerční stránku Vánoc považujeme za samozřejmou, nám pak překáží, že jí mají zautomatizovanou i ostatní.
  Přesvědčit sebe sama, že se na dnešní podobu Vánoc vykašlu, je lehčí než spočítat si nehty na rukou nebo než vypnout teplou vodu při ranní sprše. Ale začít přesvědčovat ostatní, to je oříšek. Zvlášť, když nerad někoho hladíš proti srsti, zvlášť, když víš, že dotyčný se stejně těší na okamžik, kdy otevře zabalený dárek a v srdci se mu rozteče omamně hřející pocit obohacení.      A zvlášť, když je Ti jasné, že nemůžeš nutit onu osobu, aby se raději obohacovala tím, že Tě má, než tím, co jí zabalíš do lesklého papíru a položíš pod stromeček.
  Ve stínu vět, které jsem právě napsala, mi došlo, že Vánoce i dnes mohou být svátky bez přetvářky. Jenže cesta k nim je úzká, zatraceně úzká, takže se na ni, stále nesouce objemné tašky s dárky, nemůžeme nikdy vejít. :o)

Toť můj skromný názor. Prosím, pokud chceš, oponuj mi. :)

4 blažena blažena | Web | 15. prosince 2012 v 20:43 | Reagovat

Já Vánoce nesnáším vlastně už od dětství, kdy jsem musela přihlížet zabíjení kapra, večer na Štědrý den jsem pravidelně byla bita, že toho kapra nechci sníst. Táhne se to se mnou celý život.
Dneska se přetvařuju kvůli vnoučatům, protože jsou ještě malí a kdyby to šlo, tak bych ty Vánoce taky prospala.
Přečetla jsem si Tvůj profil a nevěřícně jsem zírala na to, že jsi ten profil vyplnila snad ve 13 letech? Máš můj hluboký obdiv, myslím že tak dobré články, jako píšeš jsem na blog.cz ještě nečetla.
Přeju jen vše dobré....

5 HM HM | 16. prosince 2012 v 8:52 | Reagovat

[3]: Názor mám víceméně stejný, ale v něčem se trochu lišíme.
Připadá mi, že když sem byl malý, Vánoce měli jakousi atmosféru, které se mi teď nedostává - ale možná je to jen pocit, nebo je to tim, jak jsem se změnil já sám - "dospěl" ?
Oproti tomu - myslím, že vzhledemk dnešní povaze lidí, není možné je přesvědčit, jak říkáš. Potíž je vtom, že to možná ani nezkusíme, pokud tohle budeme říkat - a chci já vlastně Vánoce změnit? Protože...co když by mohli být i tak jiné, horší?
Nezbývá než jen přežít další Vánoce...

Mimochodem, taky tě někdy napadlo, že na Vánoce je člověk vlastně strašně...sám?

6 Avis Avis | Web | 16. prosince 2012 v 12:58 | Reagovat

[5]: To se musím přidat, skutečně, Vánoce kdysi (oh, připadám si nepřístojně, když to slovo používám) měly, jak říkáš, jakousi atmosféru. Čím to, že už tu atmosféru asi nikdy mít nebudou?
Zdá se mi, že se nejspíš ta atmoška začala ztrácet ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že dárky nenosí Ježíšek. (Pšššt. :)) Samozřejmě za to nemůže Ježíšek a jeho (ne)existence, ale od té doby Vánoce akorát nabývaly a nabývají na hektičnosti, rychlosti a povrchnosti.
Možná, že Ježíšek byl hlavním nosníkem krásných Vánoc.
Protože když malej človíček na Vánoce věřil, tak kolem něj dospělí rozestavěli pěkně namalované kulisy a hráli kolem nich povedené divadlo. To všechno (do určité míry?) z čisté potřeby a touhy, aby bylo dítě veselé, šťastné, aby se cítilo milované a aby si k Vánocům vytvořilo pěkný vztah.
Tímhle způsobem už pro mě Vánoce nikdy fajn nebudou, protože kolem patnáctiletého výrostka už nikdo rozestavovat kulisy nechce. Navíc, jak píšeš, se holt posunula o mírové kroky dál i naše mentalita. Takže bychom se asi cítili špatně, kdyby někdo s těmi kulisami začal chodit po pódiu.

Jsme vlastně bojovníci, kteří zabíjejí sami sebe. Protože to vážně nezkusíme. Svou roli v tom určitě hraje (opět Ti kradu myšlenku!) strach, že by "nové" Vánoce byly horší. Strach, že by nám chyběly ty staré. Že by ty staré, komerční Vánoce stále zůstávaly s námi... jako neviditelné černé díry, které, přestože jsou neviditelné, ovlivňují prostor kolem sebe.

Setrvávat u momentálních Vánoc je v tom ohledu vážně "jistější". Člověk už přesně ví, jak budou probíhat a jak to všechno bude prožívat...

Já bych opět dosadila kousek ze svojí pesimistické nátury a řekla bych to dokonce tak, že je člověk pořád strašně sám, akorát si to na Vánoce bolestivě uvědomuje. Aspoň z mého pohledu, protože to bohužel není tak, že bych během roku byla zaplavená náklonností a láskou davů lidí kolem mě a jenom na Vánoce by se celá ta vlna hřejivých pocitů odlila i s lidmi pryč.
Spíš jsem sama pořád stejně. Ale během celého roku můžu nabývat dojmu, že jsou i ostatní stejně nebo podobně sami. A že tedy tím pádem má samota je standardem.
Jenže o Vánocích se všichni seskupují do uzavřených kroužků. A pak si připadám, jako kdybych stála jako jediná úplně opuštěná uprostřed Vávlaváku, zatímco ostatní kolem jsou ve skupinách, kam fakt patří.
Jako by se všichni vraceli ke kořenům, k rodinám a jako bych já žádný přístav, kam bych mohla vplout, neměla.

Jsem ráda, že kolem sebe vidím lidi, kteří mají Vánoce rádi a kteří si sami nepřipadají. Taky jsem ráda, že vidím děti, které se úplně čistě radují z Vánoc. Protože to všechno mi tak nějak příjemně vrací pocit, že na světě mezi lidmi umí být pěkně (i po delší časový úsek).

...mělo by mi to dávat víru, že někdy budu mít taky pěkné Vánoce s lidmi, kteří budou opravdu spřízněné duše? A že  jednou budou mít Vánoce opět tu jinou atmosféru?

7 HM HM | 16. prosince 2012 v 15:57 | Reagovat

Možná to dnešní děcka cítí stejně, a budou co cítit zase stejně (špatně) ,až vyrostou. Asi je to tím věkem. (Proč jsem jen zestár? :D )
Vlastně souhlasím (i když jsem o rok starší výrostek) , okolo starších nebude nikdo dělat takovýto: Přijde ježíšek, dopis atd. Prostě už se rovnou zeptaj: "Co chceš k Vánocům?" a to už trochu zkazí tu...idylu.

Strach je dobrá věc, v některých situacích - dává nám šanci vyhnout se bláznivým (někdy i sebevražedným situacím). Zůstává - je sebevražedný nápad pokusit se změnit Vánoce?
Člověk sice ví jak budou probíhat, ale je to stereotyp - něco jako když "každej" den vstávám, a jdu na tu samou tramvaj, dělám víceméně to samý. (né vždycky...ale často k tomu sklouzávám)

S tou samotou souhlasím - ono Vánoce se v tomto podobají dle mého trochu létu - to se taky všichni nějak slučujou, a když pak nikde nikdo "normální", člověk sám - i když byl sám vlastně vždy.

Víra je pěkná věc, ale někdy zradí. Koneckonců...když člověku někdy připadá, že ty Vánoce (a nebo vlastně cokoli, všecko) jsou čím dál horší - jak může opravdu věřit, že ještě může být líp?

8 Berry Berry | Web | 16. prosince 2012 v 17:26 | Reagovat

U nás se Vánoce nevedou, je důležitá pro nás rodinná blízkost. Opravdové Vánoce jsem zažívala vždy na konci ledna v oddílu 5 let - čtvrt roku předem jsme si vylosovali, komu budeme vyrábět dárek. A líbilo se mi to v tom, že toho čtvrt roku se s s tím člověkem více bavila, více jsi nad ním každý den přemýšlela a utvrdilo to vaše vztahy. Taková forma Vánoc se mi líbí.
Chápu, že chceš utéct od přetvářky. Aspoň si zkus odpočinout od školy a chodit ven ;-).

9 Avis Avis | Web | 16. prosince 2012 v 22:44 | Reagovat

[7]: Že by nekonečný koloběh? :)
Jo, taky bych se chtěla vrátit. Abych mohla vymalovávat omalovánky, věřit v zubní vílu, spát po obědě, abych se neuměla podepsat a aby mi to bylo jedno....A aby mi to mohlo být jedno. :)

Strach se asi stává přebytečným, pokud nám brání vypadnout z rutiny. Je strašně jednoduchý vyjezdit si koleje a každý den, zas a zas, v nich jet. Jenže pak těžko přijedeme k novým tratím a novým zastávkám. Změna je život, takže bychom ve vyježděných kolejích moc dlouho zůstávat neměli... Jenže sklouzávat k rutině je... jednoduché, strašně jednoduché.
Svým způsobem je to jistota, i když v případě Vánoc "né úplně dobrá".
Někdy se paranoidně bojím, že se mi svět jak ho znám, rozsype pod rukama na kousíčky... že se něco stane a svět se promění v prostor, ve kterém nedokážu žít. Bohužel jsem pak často jako ježek stočenej do klubíčka schovávající se před světem a co hůř, před novýma možnostma... Takže se bojím přeměnit Vánoce v nějaké jiné Vánoce, aby.. abych situaci nezhoršila.

Jé, to s tím létem, to jsem si nikdy neuvědomila. Né, že bych si snad nevšimla, že se všichni slučujou, jen to kupodivu neprohlubovalo pocit, že jsem sama. Opět nezařazená a třeba i nezařaditelná.
Možná to je tím, že v létě je tu víc podnětů ke zpracování. Takže když mi uteče možnost sloučit se, tak můžu dělat něco jiného než bědovat, že nejsem "sloučená".
  Jenže Vánoce se, na rozdíl od léta, celé směřují k tomu, aby si lidi připomněli, jak se mají rádi, a aby byli  popolu.

Jak může člověk opravdu věřit, že ještě může být líp? Dokud ještě nemáme ujasněno, co myslíme "opravdovou vírou", tak bych řekla, že jednoduše. Z pudu sebezáchovy, třeba.
  Nevím jak Ty, ale když já opravdu, opravdu nestíhám vlak, tak to nikdy nevzdám, i když by to bylo (při tak velkém nestíhání) asi i chytřejší. A důvod, proč se rozběhnu ještě rychleji (Proč předstírat, že jsem důstojná  slečna, která si umí plánovat čas tak, aby vždycky stíhala?! :D) není, že bych tolik věřila svým běžeckým schopnostem, ale věřím, že když budoucnosti pomůžu, když budoucnost nezatratím, tak že to nakonec dopadne nějak dobře (pro mě).
Myslím, že víra je (aspoň u některých) podprahovou záležitostí. Aby se zlomila, tak by bylo třeba strašně hlubinného zásahu, kterého se snad nedočkám.
Protože odepisovat události, věci nebo lidi kvůli ztrátě víry, že to má cenu, to bych dělala strašně nerada.
Co by mi zbylo, kdybych začala kašlat na víru? :)

10 pavel pavel | Web | 17. prosince 2012 v 1:11 | Reagovat

Tak je to skoro ve všech rodinách a často i vánočních svátcích vrcholí nějaká nevyřešená krize hádkami.

11 HM HM | 17. prosince 2012 v 17:40 | Reagovat

[9]:

Já bych se vrátil pouze za podmínky, že bych už nemusel znova zažít všecky zlý věci, co po téhle "dětské idyle" následovali.
Ona rutina je špatná, ale někdy se prostě hodí - když člověk potřebuje přemýšlet, a nezabývat se dalšími okolními věcmi. Teda...záleží jak ta rutina vypadá (:D).
Ale jestli se nikdy nevzchopíme (nebo někdo po nás), budou Vánoce asi pořád stejný...né li ještě horší.(Jak se říká: A bude hůř! ) Jenže i kdybychom se vzchopili stejně je tu mizivá šance na úspěch.

To je pravda, že Vánoce jsou v tomhle jiný než léto, ale víceméně stejný. Nicméně, i o Vánocích se dá být sám, nebo může přijít "zázrak".

Ohledně víry v lepší časy...vím že ještě nějakou mám, ale před pár lety jsem prostě opravdu myslel, že líp bude. Ale ono skoro nic. A jak člověk spadne několikrát "na hubu" tak už začne přemýšlet trochu jinak. Víc realisticky. Že možná nemůžem zařídit, aby bylo líp, ale můžem se pokusit, aby nebylo hůř.
Nebo počítat s horší možností již předem, a pak z toho nebýt tak...zraněný, smutný, vyvalený.
Přesně jak ty říkáš, že vlastně můžeš počítat s tím, že vlak ujede - ale za to zkusit ho dohnat nic nedáš.

Co by ti zbylo? Nevím, neznám tě :)

Vím, že mě by zbyla moje horší stránka. Ta bez pudu sebezáchovy.

PS: Dobrá debata ;) Je příjemný slyšet (teda spíš číst :D ) že alespoň někdo smýšlí trochu podobně. A to jsem sem zavítal náhodně, když jsem hledal podklady na ZSV. Aneb google hledá divně :O

12 Avis Avis | Web | 17. prosince 2012 v 21:40 | Reagovat

[11]: Já bych se vrátila i za podmínky, že bych si musela prožít znovu i to, co následovalo po tom "šťastném dětství". Brala bych to jako "férovou cenu" za to, že bych znova mohla být nezkaženým ničím nezasaženým "kusem" člověka a znovu si užívat všechno, co s tím souviselo. :)
  Ovšem leda za předpokladu, že bych měla jistotu, že až znovu dospěju do svého patnáctiletého já, budu stejná, jako jsem teď. Protože ať už si to zrovna přiznávám nebo ne, tak mě všechny  ty problémy vytvarovaly.. a vytvarovaly mě tak, že se sebou dokážu žít. :) A i když jsem si vědoma tolika "tmavých skvrn",  tak vím, že by jich mohlo být mnohem víc.... A to bych nechtěla. :) (Kdo by taky chtěl, že? :D)

Už je jasné, že tyhle Vánoce se nevzpochím(e), ale tak snad tu pro nás budou ještě další Vánoce, kdy budeme moct znova řešit dilema, zda se pokojně poddat starým Vánocům nebo jestli vzdorovat.
Napadla mě další možnost, jak by Vánoce mohly být fajn. Třeba jednou až budeme mít děti. (Eh, vycházím z předpokladu, že zatím žádné nemáš. :D) Protože pak se budeme snažit dělat Vánoce pěkné pro vlastní děti, budeme to my, kdo bude cinkat zvonečkem a vychvalovat, jak je Ježíšek šikovnej, že zvládne obletět celej svět za tak malou chvilku. :) A pak bychom mohli mít znova z Vánoc radost. Ať už proto, že má radost dítě, nebo jen zkrátka proto, že si připomeneme vlastní šťastné Vánoce.

Uvědomit si a vyrovnat se s tím, že spíš než utíkat za štěstím budeme padat na huby, je fajn a dobrý krok. Ale (stejně jako úplně všechno na světě) to má svoje nevýhody. I když bych někdy hrozně moc chtěla, tak prostě neumím přijmout fakt, že zlé a nešťastné okamžiky budou v mém životě frekventované.
Připadá mi, jako kdyby mě celé dětství připravovali na to, že budu po zbytek života šťastná. A svět mi teď s ironickým úsměvem oznamuje, že to bylo spíš tak, že ostatní chtěli, abych byla ASPOŇ NĚKDY v životě šťastná, a tak mi udělali (aspoň?!) pěkné dětství.
...jenže já pořád čekám na to, že to štěstí v nějaké podobě přijde a zůstane u mě.
Poslední dobou utíkám k tomu, že je život o pocitech. A s pocitama můžu pracovat a aspoň trochu ovlivňovat jejich směr. A v ideálním případě i docílit toho, že budu v nějaké rovině šťastná, přestože se budu topit v bahně.  (Možná že celé kouzlo tkví v úspěšném lhaní sám sobě. '_' /Nepříjemné./)

Myslím, že ze mě by asi zbylo něco.. ošklivého, života neschopného.. Víru holt nemůžu odepsat, i když je v tolika ohledech až nechutně naivní. :)

Jak to já dělám, že jednoduchou myšlenku takhle natáhnu? *trochu otrávená tím, že neumí být stručná* Takže se omlouvám, jestli nudím.
Je fajn, že jsi napsal a né kliknul na červenej křížek vpravo nahoře hned poté, co si zjistil, že tady žádné podklady na ZSV nejsou. :D Zjištění, že se moje myšlenkové pochody nevzdálily na vesmírné míle od myšlení dalších lidí, mi přišlo vhod.
  Abych byla upřímná, "divnost" vyhledávání googlu je nejspíš hlavním zdrojem návštěvníků tady, takže bych se na chyby googlu neměla hněvat. (:D)
   Ale Ty bys klidně mohl. Hledáš vzdělání a najdeš jen slova poslepený do vět a do úvah. Zajímalo by mě, v čem tu google vidět ty podklady na ZSV... Nebo  možná jen nechtěl, abys je našel. ;D

Skoro abych začala uvažovat, jestli jsem  Google náhodou nepodplatila. :)

13 HM HM | 18. prosince 2012 v 16:52 | Reagovat

[12]:
:D No...ale ono by se mohlo moje/tvoje já i zlepšit. I když asi bych nechtěl být bezchybný.
Jo, tohle dilema budem ještě xkrát řešit, a kdoví kdy ho někdo řešit přestane - teda jestli vůbec.
Ne, opravdu nemám ve svých šestnácti letech děti :D Ale kdoví jestli nám nynější přesvědčení vydrží až do doby, kdy děti mít budem.

Nemohla přijmout fakt? Jde to. Sám jsem to udělal, a možná díky tomu mě většina neštěstí už nepřipadá tak hrozná, jako kdysi.
Všichni (i já) čekáme, že jednou se štěstí objeví, a zůstane...ale je pomíjivé. Nikdy nevydrží, a i když to tušíme, vždycky jsme z toho trochu překvapeni.
Holt víra je víra :D Té se asi jen tak nezbavíme.

Nenudíš, alespoň mám ve dnu nějaké další zpestření ;) A den je hned o něco lepší.  :D Takže až to tu skončíme, budu z toho mít deprese. (ironie :D )

:D Zaujalo mě tvoje psaní a vůbec. Aneb po přečtení toho článku, na který mě to najelo (něco o lepším já to bylo?). A tak jsem najel na hlavní stránku, a ono tady o Vánocích. A tak sem holt komentoval ;)

Hledám vzdělání? :D ZSV není moc můj obor, ale prostě jsem to měl zadané.
A podplatit Google je poměrně...drahý. :D

S blogem jen tak dál. ;) Třeba si zas někdy něco přečtu, a okomentuju. Nebo napiš někdy ty, kdybys neměla s kým diskutovat :D

14 Avis Avis | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 22:15 | Reagovat

[13]: A taky ho snad zlepším. (Vždyť se o to, doufám, taky aktivně pokouším.) Nemyslíš, že být bezchybným by byla děsná nuda?
Navíc bych si dovolila tvrdit, že být bezchybný znamená nějaké chyby mít, jen s nimi dobře pracovat. Třeba potlačovat jejich projevy, nebo jak to říct. :)

Ale už bys mohl mít, tak jsem musela předpokládat. I když by mě teda překvapilo, kdybys měl jedno (nebo víc :O) malých capartů, o tom teda žádná. :D

Já jsem to zatím nedokázala, takže hrůza neštěstí mizí s časem nebo s tím, že se vypíšu a nějak vybiju. A né s tím, že bych brala neštěstí jako "menší" neštěstí. :) Na druhou stranu je ale fakt, že když stokrát spadneš, tak už Tě  sto první pád tolik nebolí. :) Naštěstí.

To bych byla spolupachatel Tvých depresí a to si nechci a nemůžu dovolit! :) Cítím se polichocena, díky, že ses prokousal mým článkem. :))

Já naštěstí (zatím?!) ZSV nemám. (Ale co není, může být. A bude.)

Taky si říkám. A jelikož jsem žádnou částku (natož pak velkou) na účet Googlu  nepřevedla, tak očekávám exekutory každým dnem... :)

...A nakonec se Ti nabourám do soukromí a zeptám se, jestli mi tu nechceš nechat mejl nebo ICQ nebo (chápu, že prozrazovat se takhle všem potenciálním čtenářům není zrovna žádoucí :D) mi je poslat na mejl, protože se Ti vlastně nemám jak ozvat. :D Leda, že bych to vykřikovala tady na blogu, ale to by mi bylo k ničemu, kdybys sem už nikdy nezavítal... :)

15 HM HM | E-mail | 19. prosince 2012 v 15:30 | Reagovat

Ale některý chyby se v určitejch situacích skrýti nedají. Nebo alespoň, né vždy.

:D No mohl, ale...nejsem jeden z těch.

Možná nás další pád na hubu po sto pádech nebolí proto, protože to právě očekáváme. ;)
Ale stejně - i ve slově neštěstí je štěstí.

Není zač ;) Alespoň mám co dělat, teď když je zima, a ven se člověku někdy ani nechce (i když někdy musí :D )

ZSV nechtěj :D Je k ničemu. Teda alespoň mě.

Že by ti Google sebral blog? :P

ICQ nevedu, od tý doby co se veškerý kontakty přesunuli na Skype, nebo dneska už oblíbenější Facebook.
Ale vyplnil jsem teď nahoře e-mail. Takže ten ti musí stačit.

Nebo vykřikuj :D Ale opravdu nemůžu zaručit, že si to přečtu.

16 Avis Avis | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 22:56 | Reagovat

[15]: Taky mi (naštěstí!) moje (neexistující) sebevědomí nedovolí prohlašovat se za dokonalou (nebo něco tomu blízkého) a povzbuzovat tak ostatní, aby vesele čekali, kdy chybu ukážu. :)

Bojím se, že ve slově neštěstí je štěstí jenom proto, aby bylo popřeno, zavrženo, zabito a pohřbeno (nejlíp bez obřadu). Že se mu tou jasnou předponou ne dává najevo, že ve slově 'neštěstí' zkrátka úlohu štěstí nemá.
  Ale na druhou stranu... neštěstí nás v (pochybné?) cestě za štěstím nemá šanci zastavit. Takže máš vlastně pravdu. A já tu píšu romány, abych si to uvědomila. ;)

Možná tedy, že jsem Google nepodplatila a stalo se pouze to, že desetkrát víc lidí sedí u počítačů doma a má tudíž šanci přijít i sem.
Což by bylo fajn, protože přijít o blog bych nechtěla. Popravdě jsem čekala, že by mi Google sebral spíš.. počítač, mobil, mou židli v naší jídelně, můj pokoj? Že by dal přednost materiálním věcem a moje duševní "bohatství" (spíš prostě duševní vlastnictví, abych nedělala ze svých jednoduchých myšlenek zboží s vysokou cenou) by mi nechal.
  O blog bych sakra přijít nechtěla. I když by to bylo originální, ta žlutá páska s nápisem "EXEKUČNĚ ZABAVENO" přes  celou stránku by se tu docela vyjímala. :D

Vystačím si s emailem, nebudu náročná. :) (Ale vykřikovat s malou nadějí na úspěch se mi přece jenom moc nechce.)

17 HM HM | E-mail | 22. prosince 2012 v 9:36 | Reagovat

:D No nikdo není holt dokonalý. Naštěstí.

:D Já neříkal že bych nepsal romány, abych si něco uvědomil. Popravdě píšu, ale pouze sobě "do šuplíku". Aneb stejně by ty slátaniny nikdo nečetl,tak proč to někde ukazovat?

Ale Google má právě spíš to duševní vlastnictví, ne? :D Teda když to řeknu jiným slovem tak software.
Pochybuju, že by ho zajímala tvá židle, pokoj, nebo stůl. To už leda ten PC :D

Ale žlutou pásku jsem ještě neviděl na žádném blogu, ani stránce. Mohla bys být první!

Ok ;) Tak se nebudu divit, až mi někdy napíšeš. Někam si to zapíšu :D Abych pak nesmazal omylem mail od tebe z důvodu, že to bylo od někoho koho neznám. :)

18 Avis Avis | Web | 22. prosince 2012 v 23:34 | Reagovat

[17]: Když čtou někteří mé slátaniny, jsem si jistá, že by četli i ty Tvoje. Myslím, že tohle... duševní obnažování mě uklidňuje. :D

A kruci. To jsem nedomyslela... Že bych raději něco přece jenom Googlu poslala? Mnohem raději bych se vzdala židle než všech svých duše-vylití. Navíc částku, kterou bych Googlu dlužila, by asi těžko získal zpátky, kdyby mi zabavil blog. :D
Trochu bezvýchodná situace. :)

Tak mě vlastně taky neznáš. :D A snad můj email nebude začínat tak, aby se jevil jako SPAM nabízející hodinky nebo přípravky na hubnutí. :)

19 HM HM | E-mail | 23. prosince 2012 v 9:35 | Reagovat

No mě se zdá že píšu horší slátaniny než ty. ;) :D Takže radši s nimi nebudu zaplňovat internet. Navíc, jsou trochu osobní. Dost často :D

:D Nechme Googlu. Stejně nic neudělá. Nemá čas na dva lidi co ho tady řešej na blogu. Teda doufám.

:D No neznám, ale znám tě víc, než kdyby napsal někdo úplně cizí.
Hodinky nenosim, a hubnout nepotřebuju. Takže mi napiš, ale nabízej něco užitečnějšího. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama