__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Samota

4. prosince 2012 v 23:13 | Avis |  Žiju
(Téma týdne: /Samota/. :))
Pod tíhou nových poznatků, pod tíhou vývoje stává se svět stále větším paradoxem. Divíme se, jak mohli žít naši předci bez vymožeností, bez elektřiny, bez dopravních prostředků, bez internetové a mobilní sítě, bez kravat a beze slov. Naivně děkujeme, že sami nežijeme v té době, že máme peníze, zákony a průmysl. A pak nám o všechno přeroste přes hlavu a začneme závidět kmenům v Africe. Kmenům, jejichž život se nevzdálil, nezrychlil se jsa poháněn systémem, kmenům, které se starají sami o sebe, kmenům, které si můžou dovolit dlouhé chvíle radostně tancovat kolem ohně se všemi okolo.

Dalo by se říct, že hra, kterou jsme si udělali ze životy my, nás odcizuje. Přestože jejím účelem byl pravý opak - aby nám na sebe samotné zbývalo víc času. Snad jsme na původní účel zapomněli, snad proto už neumíme dlouhé chvíle tancovat u ohně se všemi okolo. Ať už je ráno nebo noc, ať prší nebo ne, ať už se žije nebo umírá.

Svět se změnil. U ohňů se už netančí, možná ohně ani nehoří. V přeplněných městech zůstáváme osamoceni. A lidé kolem vás jsou vám na míle, strašlivě dlouhé míle vzdáleni, přestože mají zřejmě úplně stejné problémy, otázky k řešení, přání a touhy jako vy.

To je ta smutnější samota. Samota, která není skutečností k ničemu se nevázající. Neznamená jen, že se zavřeš do pokoje a jsi sám, neznamená, že se jdeš projít do lesů, sám. Ona jen vyplňuje místo, na kterém by měl plát oheň, jen vyplňuje místo, na kterém by byly africké kmeny tancovaly kolem ohně.
To je ta smutnější, trýznivější samota. Kyselá, s hořkostí uvědomění, že některé hodnoty do Tvého života můžou vnést jen ostatní. A ne Ty sám.

Je tu i samota s milejší tváří, samota, na kterou se hněvat snad ani nemůžeš. Je to ta samota, která je družičkou duševního vývoje, družičkou posouvání se dál. Ta samota, která dává člověku možnost být sám se sebou. Jen se dívat do zrcadla a nechat myšlenky volně plynout, klidně a bez zábran.
Nemusíte přemýšlet, jestli ostatní neobtěžujete tím, že s nimi jste. (Ne, že byste sám sebe obtěžovat nemohl, ale když se tak stane, víte to snadno a hned.) Nemusíte dělat kompromisy v tom, o čem budete přemýšlet, dumat nebo nepřemýšlet a nedumat. Dokonce nemusíte svoje myšlenky ani vkládat do slov, můžete je nechat plynou tak, jak jsou, nahé, neobalené slovy, jež jen zakalují jejich podstatu.

Je sice pravda, že víc hlav víc ví. Jenže v hloučku hlav asi těžko jedna hlava může uvažovat sama o sobě. A že by celý hlouček uvažoval velmi osobním způsobem o jedné (přítomné) hlavě, na to je třeba příliš mnoho shod, než aby se to stávalo často.

Potřebujeme aspoň občas, třeba jen v malém hloučku, společně tancovatkolem ohně. Tancovat, protože by tenhle tanec neměl nikdy skončit, tancovat, protože by nemělo existovat nic, co by ten tanec mohlo přerušit, tancovat, protože nás to spojuje.
A potřebujeme trávit čas sami se sebou. Přemýšlet, kým jsme byli, kým jsme a kým budeme, čím byl, je a bude svět okolo, přemýšlet o ranních paprscích, o slovech a gestech, o slzách a o citech.Protože občas musíme zavítat k ohni, u kterého zrovna nikdo netančí, a sedět tam jen tak sami, dívat se do ohně a hřát se u něj.

A být tak členem toho kmenu v Africe, kmenu, jehož život se nevzdálil ani nezrychlil, kmenu, který nemá systémů, kmenu, ve kterém se každý stará sám o sebe. A kmenu, kde můžeš kdykoli jít a tančit s lidmi okolo ohně a kde kdykoli můžeš zůstat sedět opodál jsa unášen proudem svých myšlenek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 22. prosince 2012 v 0:38 | Reagovat

Zrovna kmenům v Africe nezávidím, ale je možné, že by se někde jinde našel kmen, kde bych třeba i ráda chvíli byla. Náš uspěchaný život a "jejich" život má své plusy i minusy. Ačkoliv ten náš způsob mi plně nevyhovuje, tak mi je stále bližší, tu pozitivní samotu si dokážu vytvořit i "tady". Zároveň souhlasím s tím, že cítit se sám mezi kupou ostatních lidí, není nic příjemného. Dneska se ale těžko hledá někdo, komu můžeme důvěřovat a vytvořit si s ním přátelský vztah, takže na čím dál tím víc lidí ta samota v kolektivu dopadá...

2 K. K. | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 14:46 | Reagovat

Hezky napsané.
Máš moc hezká blog.
PS: Chceš psát mezi námi ,přihlaš se - http://rockwiktorka.blog.cz/1212/prihlas-se-klub-dokonale-nedokonalych

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama