__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Za náhody a jejich pomíjivost

10. listopadu 2012 v 23:29 | Avis |  Žiju
Článek je přiřazen k tématu týdne "Náhoda je blbec".
Podstatná jména rozdělujeme na abstraktní a konkrétní. Konkrétní jsou ta, která si můžeme ohmatat a která můžeme vnímat svými smysly. Abstraktní jsou ta, která nazývají pocity a děje. Mezi nimi je hodně těch, o jejichž smyslu můžeme dlouho a dlouho spekulovat. A protože tématem týdne je náhoda (respektive její bytí blbostí), musím si pro začátek zaspekulovat i já.

Náhoda je shodou okolností. Takovou shodou, kterou neočekáváme. To my totiž děláme velmi rádi, očekáváme a děláme ze světa očekávatelnou partii se slabým soupeřem. Jenže svět není slabý soupeř.
Nechává nás hrát svou hru, nechává nás, abychom si mysleli, že můžeme všechno naplánovat, aby pak mohl přidat jen jednu dvě docela malinkaté náhody a vyvést nás omylu.

Občas říkáme, že náhoda není náhodou, ale osudem. Pro mě je osud jen pojmem. Není předem určeným výsledkem partie, je jejím průběhem. A o průběhu rozhodujeme my, my se
světem.


Nemůžu říct, že by náhoda nebyla blbá. Ona je. Když vyhraješ hromadu peněz, abys pak přišel o něco, co si za peníze koupit nemůžeš, když zaspíš v nejdůležitější den svého života, když si usilovně přeješ, aby si prstem neukázali na Tebe, a oni si ukážou, když chceš být sám a najednou jsi uprostřed lidí nebo když se Ti zlomí Opencard zrovna ve chvíli, kdy průvodčí přistupuje k Tvému sedadlu .
Jenže je to pomíjivá blbost. Strašně pomíjivá. Ještě víc pomíjivá než sama náhoda. Náhody vůbec mizí z našich životů velmi rychle, proměňují se v zaběhlost, v rutinu, jsou přebity předvídatelností.
Odcházejí tak rychle, jak přišly.

Náhody... to jsou možná takové střípky, záblesky z dimenzí, kde je všechno krásně proměnné, neočekávatelně proměnné, tak neočekávatelně, že ani ta proměnnost nelze předvídat. Záblesky z dimenzí, ve které žít by znamenalo objevit novou úroveň hloubky. A v té hloubce bychom se asi potom potopili, vždyť se topíme už jen v tom množstvím náhod, které nás potkají tady.

Nemůžu náhody vymazat ze svého života. Ani nechci. Jsem ráda, že tu jsou a jsem vděčná za svou schopnost se s nimi vypořádávat. Protože o tom to je. Protože náhody tu nejsou proto, aby nás zabily, ale proto, aby nás posunuly dál.
Neboť, jak říká Blaise Pascal, náhoda pomáhá těm, kteří jsou na ni připraveni.

Avis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Malé bolesti nás vyvádějí z rovnováhy, velké...

...nás z ní vyvádějí ještě víc. 33.3% (1)
...nás k ní vracejí. 33.3% (1)
...nám ukazují nové rovnováhy. 33.3% (1)

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 11. listopadu 2012 v 12:43 | Reagovat

Moc hezky napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama