__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Puella timet

22. listopadu 2012 v 22:47 | Avis |  Žiju
Strach. A nikoli úderný, vyhraněný a krátkodobý. Nýbrž mazlavý, táhnoucí se po Tvém já, strach, co leptá Tvou důvěru. V sebe sama, v ostatní, ve svět a ve smysl. Věrný stín, věčný společník. Nepřítel, který se snad stává přítelem, neboť při Tobě pořád stojí.

Bojím se. Asi bloudím. Tápám. Škobrtám. Padám. A nevstávám, abych šla dál, ale snad abych mohla znovu upadnout. A další a další otazníky se lepí na stěny. A schovávají pod polštářem. Zabijáci sladkých snů. Snů a iluzí.

A všechny otázky na stěnách a odpovědi v uzavřených krabicích polepených samolepící páskou vlastního nepochopení, všechny chvíle padání, všechny srdeční jizvy, všechny sdílím jen sama se sebou.
To mi nevadí. Dokážu si nahradit posluchače i vypravěče a nechci lít asfaltově smrdutou lávu do hlavy někomu dalšímu. Mlčet je snazší nežli mluvit. A pak se div nepochopení. Nenapsala jsem si na čelo, jak se hroutím a jak se cítím zhroucená, a tak to z něho nikdo nemohl vyčíst.

Jsem pleva označená za zrno. A po výrobním pásu hrnu se dál a dál. A nikdo netuší, nikdo - a tak se s tím trápím jen sama já -, že ze mě dobrej chleba nikdy nebude.

Prohlédněte, zbavte se clon sebeklamů, stoupněte si na špičky a nahlédněte za obzor. Zvyšte kontroly u výrobních pásů. Aby se vám takové chyby už nestávaly, abyste objevili tu plevu, jež sama ví, že maskou, kterou nosí, se stejně nikdy nestane.

Chtěla bych, aby věděl, že když brečím, tak ho nezkouším vydírat. Že brečím, protože už nemůžu dál s kamennou tváří, která snad jako by říkala, že se stále nic neděje. Chci, aby věděl, že můj pláč není obchodní trik. Že to je čisté zrcadlení toho, co cítím.
Aby věděl, že mě situace, která trvá a která se zhoršuje, opravdu, opravdu ničí.
Aby si uvědomil, že jsem jeho dcera, že jsem to já, že žiju teprve patnáct let a že jsem mu nijak neublížila. Aby věděl, že nejsem jeho vlastní matka vrácená v čase. A že si se mnou nemusí vyrovnávat účty. Že mi nemusí nic dokazovat. A že mám právo na svůj volný čas. A že to, jak si vybírám já, nesouvisí a neovlivňuje to, jak si vybírá on.
Že nejsem jeho soupeřem.

Chci, aby poslouchal a mohla jsem mu všechno tohle říct.

Avis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama