__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Pár skutečností

28. září 2012 v 20:00 | Avis |  Žiju
Přiznejme si pár skutečností: Můj vztah s rodiči je povrchní. A vždycky povrchní bude. Dostala se mi do rukou knížka, jmenovala se "Když nám rodiče ničí život". Bylo zajímavé jí listovat, protože mi jí do ruky dal táta a měl v ní zaškrtnuté, co mu přišlo klíčové. Samotná knížka možná byla zajímavá, ale takhle byla poučující mnohem víc. V jedné kapitole bylo popsáno pět povinností, které by rodiče měli naplňovat. Já bych si zvýraznila: "Jsou povinni zajišťovat dětem naplňování potřeby lásky, pozornosti a vřelosti." (Nemusíte se přemáhat, stačí mi vřelost...)
Jenže táta zaškrtl: "Jsou povinni zprostředkovat dětem morální a etické normy."

A víte co? Ono to sedí. Jenže trable je, že tátovy normy, které se nám snaží zprostředkovat, jsou poznamenány tím, že táta sám je odkazem svých rodičů. A přestože říká, že ví, že jeho rodiče v mnohých věcech dělali chybu, kořeny jsou hluboko a tak je dělá sám.
S tím nic nenaděláme, ne?

Naštěstí pro nás v době, kdy jsme byli tak malí, že jsme nechápali, že jediný zdroj, tedy naše rodiče, bychom měli filtrovat, byl táta po valnou většinu času v práci. Naneštěsí pro Tebe, tati, a naštěstí pro nás, teď v našich skoro patnácti letech a bráchových jedenácti už to chápeme!

Moji rodiče spolu nikdy nebudou šťastní, neboť si nejsou schopni uvědomit, že jejich vztah je nerovnoprávný. A že by rovnoprávný být měl. Mamka bude vždycky na pozici té míň rovnoprávné, ba co hůř, pravděpodobně bude rovnoprávná čím dál míň. A táta jí bude dál práva upírat, protože sám si nikdy neuvědomí, že to, co provádí on, by nedovolil mamce, a mamka mu to nikdy neřekne, protože si zvykla podvolovat se, přestože je to podvolování se utahováním oprátky. A neřekne mu to ani žádný z psychologů, ke kterým dochází. Zvlášť párová psycholožka by mohla. Nebo možná tisícový Jeroným, co já vím.

Ale to se nestane. Mamka se bude dál vymlouvat na nás, děti a táta bude pořád víc a víc nabývat dojmu, že jdeme proti němu. A to bez toho, aby ho napadlo, že je to on, kdo jde proti nám. A nám, to nejsme my jako celek, to jsme my jednotlivě jako jedinci, kteří jsou vadní a potřebují zprostředkovat etické a morální normy.

Tati, víš, jak mě štveš, že jsi mamku ani neobjal, když jí umřela vlastní máma? (Chtěla bych dodat: Ty šmejde!")

Otázka je, jestli by mohli být šťastní, kdyby s tím manželstvím konečně sekli. Táta asi těžko. Pro tenhle svět je slovo "dokonalost" příliš umělé, než aby mohl. Mohl by si vytvořit místo na Zemi, kde by uplatňoval etické a morální normy, které byly vtisknuty jemu. A kde by dokonalost spatřoval.
Ale chyběli bychom mu. A to strašně moc. (Checht.)
Mamka možná. Chtělo by to asi pěknou chvíli na sebevzpamatování se. Ale už (jen?) to by ji nejspíš udělalo šťastnější.

A co já? Budu taky neschopná mít s lidmi okolo hlubší vztah než povrchní? Bude moje dětství sžírat všechny moje budoucí já? A když budu mít děti, jak se k nim budu chovat? A budu taky v padesáti zcela nešťastná?

A nebudu umět cítit radost ani při bezvýznamných krásných okamžicích, když ty velké zpatlám?

Nevím, sakra, nevím!
Karty vyložené na stůl, jenže nejsi kartářka, abys z nich uměla číst...
Avis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 9. října 2012 v 23:20 | Reagovat

To je hodně smutné zamyšlení. Nejhorší je, že člověk přebere hodně z chování svých rodičů. I ta negativa. Prostě mu v ten moment, kdy je dělá, nepřipadají negativní...
Snad si zachováš odstup sama nad sebou i v budoucnu. Tvé mámy je mi líto, podle všeho má zpackaný život.
Ale zase, má vás! A myslím, že vy jste pro ni to nejdůležitější a taky asi to nejlepší, co má.

2 Vendy Vendy | 9. října 2012 v 23:22 | Reagovat

P.S. když jsem psala, že má zpackaný život, nemyslela jsem tím, že by se měla úplně špatně - to nemůžu posoudit, neznám ji. Ale že zřejmě musela hodně slevit ze svých minulých představ a jestli třeba porovnává, tak ji dost věcí asi mrzí... Každý si maluje život narůžovo, když do něj vstupuje. A nejsmutnější je, že lidi, co se k sobě chovají chladně, nebo i nenávistně, se kdysi brali z lásky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama