__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Splácanina

12. června 2011 v 22:42 | Avis |  Žiju
Černé reliéfy stromů zřetelně vystupovali z tmavé večerní oblohy bez mraků. Neděle, 21:45. Nestíhám. Ale kdy jsem za poslední dny stíhala?

Je to nanic. Na tohle zkouškové období jsem se vážně učila, ne že ne. Pořádně, celých 14 dní jsem nedělala nic jiného než že jsem inhalovala odstavce učebnic, filtrovala důležité a nedůležité a zanášela si mozek informacemi, které mají věcnou hodnotu nula a tři čtvrtě.

A výsledek? Fjú. Možná bych měla radši pomlčet nebo lhát, třeba by mi to zvedlo náladu, vylhat si úspěchy. Úspěchy, co se nekonaly. Naprostým důkazem je pětka z chemie. Z pololetky, chápete to? A nejhorší je, že jsem se na to vážně učila! Mohla jsem se na to totálně vysrat a dopadlo by to stejně! >shit< Pitomých pět bodů...

Byla to samozřejmě nejhorší známka ze třídy, ale úplně nejhorší na tom bylo, jak se většina lidí otočila a dívala se na mě. Nevím, jestli čekali, že se třeba sesypu nebo budu zadržovat slzy, tak to se pekelně spletli. Mě samotné je mi někdy až příliš bolestně líto, jak se prostě neumím rozbrečet.
Někdy to situace přímo vyžaduje, ale já se prostě ne a ne rozbrečet. A teď jsem za to byla ráda. Koneckonců jsou pro mě známky spíš otravnou částí školy a života vůbec a dokud nepropadám, tak mě to zas až tak nebere.

Ale nemůžu říct, že mě to nebere vůbec, protože mě samozřejmě mrzí, že celej rok dřu jak ručička na hodinkách a pak přepísknu pár testů a je to všechno v prd... Však vy víte kde.

Představte si, už mi zbývá jenom 29 hodin školy a pak, 20. června... Hurá do Chorvatska na tři týdny s Mořským koníkem. :D Jsem z toho úplně hepy. Ale ještě nemám všechno co potřebuju (+chci xD) a ani si nezvykla na to, že jsem sekundánka a už mám být v tercii, tak z toho mrazí.

Jsem teď kvůli těm ďábelským dvacetidevíti hodinám pěkně na nervy, protože se toho ještě může tolik přihodit, že se mi ani nechce jít lehnout si, abych se zítra probudila a šla do školy...

A aby mě život pořádně dožral, dosloužil mi notebook. Možná mě ale život nechtěl naštvat, jen mi pomoct. Protože asi dostanu stolní počítač, kde jsou hry a spousta místa a myslím, že mě ta hlasitá klávesnice uklidňuje....
Jenomže zatím se musím dělit o počítač s další částí naší rodiny, což mě sice štve, ale taky to má světlou stánku.

Můžu se totiž nerušeně věnovat učení, aniž by mě lákalo probrouzdat nekonečně dlouhé chvíle na počítači...

Něco vám řeknu. Škola mi v těchle dnech připadá vážně jako bezkonkureční hnípárna, nebo taky jako totální vojeb, jak se říkalo v knížce Případ nevěrné Kláry. Zvláštní knížka. Našla jsem jí v knihodně a ještě jsem jí nečetla, takže jsem jí "zblajzla" sobotní dopoledne celou najednou.
Není to sice můj šálek kafe, ale koneckonců já kafe nepiju, a měla jsem absťák kvůli (ne)čtení, takže to byla SOS úniková cesta. Pěkná cesta.

Ten konec se mi nelíbil a zároveň tak líbil... :)

Doufám, že ve čtvrtek bude ta stávka. Mě se to TAK hodí. Navíc já stejně nemám jak bych se tam dostala. Nebo spíš jak bych se dostala zpátky, protože pak doma nikdo s řidičákem nebude. Kdyby tak bylo volno... Byla bych za to vážně šťastná.

Zrovna jsem se naučila mít šílenou radost ze spánku. úplně neuvěřitelnou. A právě teď ho zrovna dostatek rozhodně nemám a mít nebudu.

Ach jo.

Avis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mario Mario | E-mail | Web | 29. června 2012 v 9:55 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama