__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Moje město

15. května 2011 v 21:46 | Avis |  Žiju

. Ne, město o kterém budu skládat ódy, není moje město. Kdyby ono město bylo moje město, bylo by jiné. Bylo by totiž moje. Dopravu autem bych ve městě zminimalizovala, abych nemusela podobně jako kněžna Libuše tvrdit: "Vidím město veliké, jehož... smog se oblak dotýká". V mém městě by žili jenom "hodní, správní" lidé, kteří by nekradli, nevraždili a nečuměli po sobě navzájem jako nemocní v čekárně u doktora.

Bylo by to šťastné místo. Místo, kde se věci neztrácí, kde tě nikdo nikdy nezradí. Moje vlastní město je příliš nereálné. Bylo by místem, na kterém by se nežilo. Je to příliš nevyvážená představa.

Ale tohle město není moje. Vypadá úplně jinak, v tolika věcech vzdálené od mé představy ideálu. Na ulicích se válí vajgly a někdy i nepříjemná psí překvapení. Opravdu lituji těch psů a koček, kteří žijí v tomhle městě. A přesto to je jediné město, které si zaslouží přívlastek moje.


A není to moje město ani v tom smyslu, že bych v něm bydlela. Nebydlím. Ale v "mém městě" jsem se narodila a žila v něm většinu svého života. Začala jsem tam chodit do školy a dostalo se mi tam toho nejlepšího možného základu. Jenom díky téhle škole jsem nikdy nezkopírovala referát z Wikipedie a jsem tam, kde jsem. (v dobrém slova smyslu :))

A ve čtvrtém odstavci tohoto článku bych snad již ze sebe mohla narovinu vysypat, že budu pět ódy na největší, nejlidnatější a stověžatou Prahu. Právě tam jsem před třinácti lety v Praze-Podolí poprvé otevřela oči a oznámila křikem světu, že tady "teda sem".
Často jsme chodili mamka, já a můj o patnáct minut starší brácha na Vyšehrad. Právě
Rotunda sv. Martina

vyšehradská hřiště jsem milovala a právě tam jsem se naučila bruslit na kolečkových bruslích. Milovala jsem odtamtud výhled na Prahu. Když jsem se dívala odtamtud, byla Praha celá moje a měla jsem jí před sebou, jako na dlani. Až do nedohledna se rozprostíraly budovy a silnice... Zvláštní byl Vyšehrad v zimě. Sněhem poprášená rotunda sv. Martina. Když jsem byla malá, nevěděla jsem, že to je rotunda a tiše jsem přemýšlela, k čemu ksakru ta budova slouží.
Škoda, že je to všechno pryč. Škoda, že já jsem pryč.

Milovala jsem Prahu. Náš malý byt. Můj domov. Ty dlouhé ulice, kde se nenašlo volné místo k parkování, naše sousedy, paní X, která byla a je tak milá.

. Tančící dům. Ta skleněná tanečnice v taneční póze se sukní, která vlaje směrem k Jiráskovu náměstí. Mám jí ráda. Něco mi připomíná. Jenom pořád nevím co.

Svojí školu u magistrály. Družinářku. Jeden z nejlepších lidí, které jsem potkala. Svojí první třídní. Lepší jsem dostat nemohla. Nuselák. Karlovo náměstí. Obchod v naší ulici. Ach jo, dneska tam jsou Číňané. Nic proti nim, ale kam se poděla paní, která v tom obchodě prodávala? A zdalipak v domě vedle nás pořád bydlí ti lidé s kaktusy v oknech, v oknech, za kterými si tak často hovívaly kočky?

Na druhou stranu existuje mnoho věcí, které na Praze ráda nemám. Třeba Vršovice. Na tom nádraží a na těch nástupištích je něco, co se mě… tak nějak odpuzuje. I po rekonstrukci nádražní budovy. Co se dá dělat.

Fascinují mě turisti. Turisti, co se vydají do Prahy s příručkami, aby poznali NAŠÍ kulturu.
Fascinují mě. Jak čekají u Pražského hradu na střídání stráží. Chtějí se podívat na Karlův most, Pražský hrad, Vltavu. Vltavu, na které plavou labutě, labutě, které jsem krmívala. Víte, jak bych chtěla umřít? Podzim. Stojím u Vltavy. Ulice jsou prázdné, žádný hluk. Jen ticho, já a moje Praha. Slunce zapadá za obzor, zlatavé sluneční paprsky zalévají krajinu a hřejí mě do tváří. Před očima se mi vyjeví celý můj život… A pak se ztratím, splynu s tím západem slunce a já se stanu věčností.

Miluju Prahu. Pro vlastní vzpomínky na něco, co už je za mnou. Co už je minulost. . Až budu velká, ráda bych se vrátila zpět. Miluju Prahu pro její atmosféru, velikost, anonymitu… Mám ráda tu anonymitu. Vím, že vesnice nebo malé město má taky velké "něco do sebe". Ale já vyrostla v Praze. Nevím, co bych chtěla dělat, až budu velká, ale nikdy jsem nepřemýšlela, že bych mohla bydlet na vesnici nebo "pidiměstě". Asi osud s mými plány zatočí a já třeba nakonec skončím jako zaběhlá farmářka s vidlemi v rukách… Ale teď si to nedokážu představit.


P.S.: Pověstný spor mezi pražáky a brňáky jde úplně mimo mě. V Brně jsem byla jenom jednou v životě na semifinále jedné soutěže. Shlédla jsem však video s názvem "Pražák v Brně" od Karla Hynka z pořadu na Stojáka. Smíchem jsem málem spadla ze židle. :D
Mimochodem, jestli se chcete smát, pusťte si scénky z Nastojáka na Youtube. Z některých… Opravdu nemůžu.
Tady přikládám video "Pražák v Brně."

Avis.
(Zdroj obrázku: Cestovatel.cz)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishell K. Mishell K. | E-mail | Web | 15. května 2011 v 22:09 | Reagovat

pekný blog =)

2 Cirrat za blog o tématu týdne Cirrat za blog o tématu týdne | Web | 16. května 2011 v 13:36 | Reagovat

Ahoj, tvůj článek na toto téma týdne mě zaujal a tak jsem ho šoupla na blog věnovaný "přehledům" tématu týdne, viz odkaz. Díky za počtení.

3 Janek Janek | E-mail | Web | 14. března 2012 v 20:38 | Reagovat

No jasně souhlas

4 Dagmar + Olga Dagmar + Olga | Web | 4. června 2013 v 14:03 | Reagovat

Fajn čtení

5 Dalsa Dalsa | Web | 1. července 2013 v 6:06 | Reagovat

le jo pročpak ne.

6 Ivča Ivča | Web | 19. srpna 2013 v 19:00 | Reagovat

Fajne blog.

7 Jana Faa Jana Faa | Web | 6. září 2013 v 9:30 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama