__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Květen 2011

Plíživé otázky

24. května 2011 v 22:33 | Avis |  Žiju

Cesta (vlastní)

Chci splynout s ranní mlhou, stát se živlem a slunečním paprskem. Chci se podívat do zrcadla a



vidět někoho lepšího, než koho vidím teď. Chci mít křídla. Chci nemyslet, jen zavřít oči a cítit. Srdcem.

Chci se stát neštěstím, aby lidé byli šťastní, že odcházím místo toho, aby plakali.

Chci si znovu přečíst knihu s názvem Doktoři. Znovu se podívat na film Pána prstenů. Dát si k snídani vařená vajíčka. Vědět, jestli opravdu žijeme jenom jednou, jestli jsou lidé kolem mě doopravdy takoví, jakými se zdají být.

Chci vědět, proč si lidé myslí, že jenom oni mají tajemství. Proč někteří nevěří v zázraky. Chci mít "jiskřivý pohled" a "perlivý" smích, prohnat se v řepkovém poli, vstáhnout ruce k nebi a vědět, proč na světě není mír, proč mezi sebou musíme soupeřit a proč nemluví všichni lidé na zemi stejným jazykem?

Proč někteří nemají smysl pro humor. Proč se musí i v kabinetech pomlouvat? Proč jsou jedna a jedna dvě? Proč se nepíše přátelství a láska s velkými písmeny? Proč se nemůžou všichni smát?

Proč si nepamatuji všechny své sny? Proč se moje oči nerozpláčou vždy, když moje srdce pláče? Proč musíme všichni umřít?

Proč je život místy tak trpký? Proč si >Stvořitel< myslí, že je třeba poznat smutek, abychom docenili štěstí? A proč si to myslím i já?

Chci splynout se západem Slunce, stát se podzimem, jarem, zimou, vzduchem..

Proč se zrovna já nestanu věčností?
Avis

Moje město

15. května 2011 v 21:46 | Avis |  Žiju

. Ne, město o kterém budu skládat ódy, není moje město. Kdyby ono město bylo moje město, bylo by jiné. Bylo by totiž moje. Dopravu autem bych ve městě zminimalizovala, abych nemusela podobně jako kněžna Libuše tvrdit: "Vidím město veliké, jehož... smog se oblak dotýká". V mém městě by žili jenom "hodní, správní" lidé, kteří by nekradli, nevraždili a nečuměli po sobě navzájem jako nemocní v čekárně u doktora.

Bylo by to šťastné místo. Místo, kde se věci neztrácí, kde tě nikdo nikdy nezradí. Moje vlastní město je příliš nereálné. Bylo by místem, na kterém by se nežilo. Je to příliš nevyvážená představa.

Ale tohle město není moje. Vypadá úplně jinak, v tolika věcech vzdálené od mé představy ideálu. Na ulicích se válí vajgly a někdy i nepříjemná psí překvapení. Opravdu lituji těch psů a koček, kteří žijí v tomhle městě. A přesto to je jediné město, které si zaslouží přívlastek moje.