__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Březen 2011

Plačtivě

29. března 2011 v 20:16 | Avis |  Žiju
A další minuty mého života mi protékají mezi prsty, aniž bych je prožila. Ale protékají a ztrácejí se. V nenávratnu.

Proč jenom nemůžu být pěna na vodní hladině. Hvězda na obloze. Vločkou, co už roztáhla. Květ keře, který nikdy nekvete.

Bejt mrtvá je lehký. Horší je žít. A nejhorší umírat. Umírat a litovat každé minuty, co Ti protekla mezi prsty, aniž bys je prožila. Nepláču proto, že jsem uvězněna v lidské schránce, ale proto, že jsem uvězněna v lidském systému.

Přetvářka

27. března 2011 v 13:17 | Avis |  Žiju
(Než začnu s přetvářkou... Mám dvě otázky. Zaprvé, může být líčení napsáno v jiné než v první osobě? Psali jsme ve škole líčení a kromě toho, že jsem tam použila úplně hrozně jedno slovo, jsem to psala ve třetí osobě. Ach jo, to sem tomu dala...)
-----------------
Vlk v rouše beránčím. Dohání mě k šílenství, jak se ostatní přetvařují a dělají ze sebe někoho jiného, někoho, kým nejsou. Jak se snaží vypadat líp. Líp před ostatníma, líp před sebou samým. Vysilující přetvářka, která nakonec nepřinese nic jiného, než zklamání a ztráru iluzí.

Vlk zůstane pořád vlkem. Co mu pomůže, že si obrousí jazyk a začne žvýkat stébla trávy, když si s ním stejně nikdy nebudou ovce rozumět...? Nebylo by vlkovi lépe, kdyby si nebral masku a rovnou se snažil navázat přátelství s vlky?

Tresty smrti

26. března 2011 v 19:21 | Avis |  Žiju
Když mi bylo pět, věděla jsem, že trest smrti je špatný. Protože ho nelze vzít zpět, nelze vrátit život mrtvole. Teď už vím, že někdy nejenže není trest smrti špatný, je i jediným správným řešením.

Řeknu vám o jednom člověku, a varuju Vás, pohádka to nebude. Říká Vám něco jméno John Wayne Gacy? Mně to jméno nic neříkalo, protože umřel tři roky před mým narozením a byla jsem izolovaná od zpráv o jeho hrozných činech. Ale od začátku. Nejdříve byl obviněn ze zneužívání Donalda Voorheesa. Když se o tom dozvěděla jeho manželka, dala mu sbohem a Gacy ani jí ani své dvě děti už nikdy nespatřil. Nakonec byl odsouzen k 10 letům vězení. Byl podmínečně propuštěn a založil vlastní firmu a kupodivu našel ženu, která ho chápala jako příjemnou osobu a neodradil jí fakt, že Gacy je bisexuál a měl sex se svými zaměstnanci. Odradit jí dokázalo, až když John komentoval zadek jejího syna.

Gacy zabil více než třicet mladých mužů, které si bez výčitek svědomí zahrabával do svého sklepa. U soudu vtipkoval: "Nejsem vinen ničím horším, než že jsem provozoval bez povolení hřbitov". To je tak…OTŘESNÝ! Jeho poslední oběť Robert Piest zanechala v práci vzkaz, že "jde na schůzku s podnikatelem Johnem Gacym, který mu prý dá novou práci, a že se vrátí brzy". Nebyla to ironie osudu, která způsobila, že Piest se už nikdy nevrátil.

Jak to jen nazvat

15. března 2011 v 19:43 | Avis |  Žiju
...

Je mi líto, že je ta doba pryč. Doba, kdy jsem chodila do školky, pletla si zelenou s modrou a kreslila takové ty dětské domečky, panáčky a stromečky. Když se podívám zpátky, chce se mi položit si otázku, zdali mé tehdejší já nebylo lepší než to současné.

Jenomže ty moje dvě já nejdou srovnávat. Protože každé moje já patří do tolik odlišného prostředí. Stýská se mi po době, kdy jsem měla bylo užívání si života tak lehké a smutku tak málo. Kdy přede mnou ostatní utajovali nepěknosti a špatnosti tohoto světa.
Ale tahle doba je už pryč.

Hrozně mě štve, že tak málo ostatní odcení, jací doopravdy jste. Že Vás ostatní soudí a promlouvají k Vám, když neznají vaší situaci a nechápou, nevidí vaší skutečnou situaci.
Samozřejmě, že stojí za to žít kvůli těm pár lidem co poznáte a oni poznají Vás a berou Vás takovou jaká jste...
Ale na to, že žijeme jenom jednou, je to škoda. Víc než škoda.

Už to vidím.

Bude mi osmdesát. A najednou si budu připadat jako žena v černém, co prochází vykvetlou zahradou a bude jí připadat, že ty květiny kvetly bez barevných okvětních lístků, tak jako její život. Vykvetlé a vlastně nevykvetlé. Prožitý a vlastně neprožitý.

Chci být zase dítě, co žije přítomností. A je kolem něj plno potencionálních přátel. A zatím s ním nikdo nesoutěží. Zatím. Protože pak najednou přijde den, kdy Vás začnou srovnávat s ostatníma a nutit Vás, abyste byli lepší, než jsou ostatní a vy sami.

Ráda bych se zeptala, proč vlastně.

Proč jsou všechny citáty o zklamání spojeny s láskou? Copak nás nemůže zklamat žádný jiný cit...? Většina lidí kolem mě nosí masku. Masku, aby vypadali před ostatními lépe než jací jsou doopravdy. Ale jak se máte s takovými lidmi bavit? Když se přetvařují, zatímco vy jste jaká jste?

To pak nemá cenu, ksakra! Ale nejhorší je, když zjistíte, že někdo, kdo podle vás masku neměl, jí ve skutečnosti nasazoval, když byl s vámi. A tak věrohodně, že jste ani nepojali podezření.

To pak poseje svoje místo ve vašem srdci mechem, mechem, co místo vody nasává slzy a smutek. Jednou mech přestane sát zklamání a zármutek. Ale jediný, kdo může danému člověku dovolit mech odstranit a znovu zaset květiny, jste vy.
Ale vy už nechcete. Nechcete znovu pokoušet, že zažijete zklamání. Nechcete znovu budovat vztah. Možná, že by to šlo, svázat. Ale uzel by zůstal a oslabené místo také.
A vy už nechcete. Prostě ne.

Možná, že je nejtěžší odpovídat na ticho. Ale je nejlehčí si s tichem povídat. Protože vás poslouchá a nepřerušuje a hlavně ukazuje svojí jedinou, pravdivou tvář.
A souhlasí s vámi, když chcete a nesouhlasí, když si to přejete. Ticho.

Avis. :)

P.S.: Ale už mě blog.cz vážně štve! Kdybych tenhle článek diktovala hluchému, bylo by to spolehlivější než tenhle textový editor...! Strhávám stodvacettři zlatých bludišťáků takže se dostáváme do mínusu a palec dolu k tomu!

Stíny padly za mě a já jsem šťastná

5. března 2011 v 7:22 | Avis |  Žiju
...

Milý blogu, už nejsi v AK. To jen aby tě netrefil šlak, že ti klesne návštěvnost, mně osobně je ta návštěvnost celkem fuk. Nechtějí nás tam. Ale teď, když už si tady můžu dávat co chci bez postihu, si dáme pár várek pixelek... Jo, byl to žert.

Sice jsem mohla napsat Standovi, a možná bych byla zpátky (No to teda nebyla...- toho si nevšímej, to se jen ozvalo moje sebevědomí..). V normálním životě bych při podobné situaci neváhala.
Potřebuju si dokázat, že dokážu vydržet i bez AK a že mám uražené ego, co mi to prostě nedovolí. Což nemám, a proto mě trochu svrbí ruka, že bych přece jenom napsala. Nenapíšu. :)

Mám hlavu plnou jiných, důležitějších věcí a jsem hrozně šťastná. Nevím, jestli ten pocit znáš. Cítíš, že bys mohl létat, kdybys chtěl, cítít hřejivý pocit na srdci a jsi rád, že jsi tím, kým jsi.