__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Až budu dospělá...

24. února 2011 v 19:58 | Avis |  Žiju
...
Budu bydlet v bytě tak akorát pro mě. Až budu dospělá (ale ne zas tak moc), nechci domek, byť taky velký tak akorát. Domek - to je moc starostí (že bych podvědomě nechtěla v dospělosti přijímat více povinností než je nutné?) a navíc čistě prakticky (co je to za obrat - čistě prakticky?) je to moc daleko od centra měst.
Protože chci být novinářkou, nebo tak něco na ten způsob - a obávám se, že redakce nebývají tři kilometry za městem. A navíc to chci mít blízko i do obchodů a na nádraží, a k tramvajové zastávce a prostě k dalším místům, bez kterých si život neumím představit.(Ale o kterých kupodivu neměl pračlověk ani tucha.)
Jediné, co mě štve na bydlení v bytě, (kromě možnosti mít otravné sousedy) je, že nebudu moci mít kočku. Nejsem přece blázen, abych měla kočku v bytě uprostřed centra. Se psem bych mohla chodit do blízkého parku, ale s kočkou, co by ta kočka měla ze života?
Ale budu určitě přispívat na útulky. A na děti v Africe. Což mi připomíná, že budu kvalitní novinářka, jestli tedy budu novinářka. Než dělat v bulváru, to se raději vzdám psaní vůbec.
A nechci auto. A když, tak nějaké malé. Vidíte to také? Jsem maličkostí přímo posedlá. Myslím, že nechci velké věci, velké prázdné pokoje, které jsou prázdné a nesplňují svůj účel protože nic nepřináší. Mám ráda malé věci naplněné charakterem, náladou... Jak bych mohla toužit po paláci s velkými pokoji, ve kterém se můžu tak maximálně ztratit?
A budu se scházet s kámoškama a budeme dělat spolu šílený věci, jako děláme teď, ikdyž to už nebudou tak puberťácký a budou šílený jinak..
.. Budu chodit do knihovny a půjčovat si půjčovat dlouhé romány s hlubokou zápletkou i kratičké výtisky červené knihovny, které mají vždycky stejnou zápletku a kterých má babička v knihovně docela dost a které jsem už přečetla, ale už si vůbec nepamatuji, co v nich bylo...
...A budu volit. A třídit odpad a pěstovat kvetoucí kytky i kaktusy.. Větrat a nakupovat výhodně ve slevách a výprodejech a šetřit si na důchod aspoň 1 000 Kč za měsíc a budu nadávat na politiky se všema, kdo budou mít zrovna náladu.
A budu dělat chyby jako je děláme každý z nás. Banální i naprosto nebanální, ale budu se z nich učit a vzpamatovávat. A lidi budou přicházet a odcházet, ale z každého mi zůstane kousek v mém srdci.
A pak si najdu manžela a budu mít dvě děti, kluka a holčičku. A z toho kluka vychovám správňáckýho kluka a z té holčičky správnou holčičku a nebudu se hněvat, když kluk dostane poznámku a bude se za to stydět... A bude smutnej že jsem z toho já smutná.. A někdy spolu pojedeme do aquaparku nebo do ZOO a budem se mít rádi...
Ale to už nebudu bydlet v tom bytě, to se přestěhuji na okraj města do nějakého pěkného domečku se zahradou tak akorát, abych jí měla posekanou dřív než za celé odpoledne (zkušenost promluvila). A budu pěstovat rudé růže a hnojit trávu a v zimě krmit ptáky.
A budu učit děti číst a počítat a psát a žít...
A pak budu stárnout a dívat se, jak stárnou moje děti, začne mi ubývat energie, pamět a zaujetí. A budu umět víc vychutnat západ Slunce, Měsíc v úplňku i nedělní dopoledne.
A pak jednou těm dětem ukážu fotoalbum naší rodiny.. Svoje sourozence, svojí babičku a taky svojí svatbu.. Moje svatba... (Chci klasikckou svatbu s dlouhými bílými šaty) A pak ty děti vyrostou a začnou jít po své cestě, která už se nebude tolik překrývat s tou mojí.
A začnou mi šedivět vlasy, budu chodit na trvalou a nadávat na mládež. Ztratím přehled o tom světě, co bude za pár desítek let a bude mi to jedno, protože budu ráda, že jsem žila v době ve které jsem žila.
A pak se stanu babičkou a budu chovat svoje vnoučata a budu taková ta typická hodňoučká babička co umí rozmazlovat.. :)
A jednoho dne odejdu. A budu navždy spát (miluju spánek - je to jediná chvíle, kdy nemám žádné problémy a starosti). A zbydou fotky a vzpomínky. A jednou budu už jenom položka v rodokmenu, který možná ani nebude napsán. Ale já jsem tu jednou byla, a to mi stačí.
Přijde den, kdy neuvidím měsíc, přestože bude na obloze. A právě kvůli tomuhle dni stojí za to žít.
Avis. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Krutá Krutá | Web | 24. února 2011 v 20:19 | Reagovat

V poslední době jsem přestala plánovat. Cokoliv dál než za týden mi připadá neskutečné. Nemožné. Tvé plány vypadají krásně (a ta ?Karkulka? napravo taky).
Zbožňuji velké prázdné místnosti. Jednu takovou chci ve svém bytě. Jen plovoučka, tři okna a světla. Moci tam tančit, ležet, schovávat se v koutě. Poslouchat zvláštní hlas.

2 Hanča Hanča | 24. února 2011 v 20:31 | Reagovat

To máš dobré, že máš takové plány. A navíc se ti to může splnit. Já mám momentálně jen plány na jarní prázdniny a ani ty nejsou jisté. :-? Co bude dál vůbec netuším. Ani, jestli budu chodit příští rok pořád na gympl, nebo úplně jinam

3 uajiii uajiii | Web | 24. února 2011 v 20:34 | Reagovat

Tohle je nejkrásnější článek, jaký jsem kdy na blogu četl. Doopravdy.

4 simply-city simply-city | 24. února 2011 v 20:43 | Reagovat

Ze začátku jsem na to nevěřícně čučela a přemýšlela, co je to za blbost, ale četla jsem dál a nelituju. Na konci mi málem vyhrkly slzy. Moc krásnej článek, opravdu, bez ohledu na to, co jsem si myslela na začátku a za což se teda omlouvám, už nebudu dělat předčasný závěry :-)

5 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 24. února 2011 v 20:51 | Reagovat

To je tak nádherně a romanticky snivé:) Přeju ti, ať ta vize vydrží co nejdéle a ať se alespoň polovina vyplní, jak bys ráda.
A ještě ke všemu je to krásně napsané. Takového citu pro slova je na novinařinu skoro škoda:)

6 Lady Dog Lady Dog | Web | 24. února 2011 v 20:56 | Reagovat

ha. ještě se vzpamatovávám.

je to opravdu nádherný článek.. strašně by se mi chtělo číst dál a dál.. krásně píšeš. doufám že se saneš novinářkou a budeš přispívat na útulky. a v tom novým domečku, až budeš mít rodinu, budeš mít I kočku! na tu si zapomněla. ta už z toho životě za městem něco mít bude.
opravdu, je to kvalitní , velmi dobrý a čtivý článek.. :) takový... životem o životě..

7 Kája Kája | Web | 25. února 2011 v 20:16 | Reagovat

Krásnej článek. Miluju lidi, co to mají v hlavě srovnaný. Bohužel jsem před nedávnem zjistila, že nemám žádný sny. Nemyslím si, že nemám budoucnost, ale zkušenosti mě naučily žít dneškem. Potom se člověk dokáže mnohem více radovat a těšit se, ale naopak smutné chvíle trvají o to dýl. Žij tak, jak bys žít chtěl. Tím se pokouším řídit :)

8 Nerya Nerya | Web | 26. února 2011 v 13:48 | Reagovat

Krásne napísané. Nemám slov... úžasné

9 Lennroe Lennroe | Web | 1. března 2011 v 20:49 | Reagovat

Dobře až na tu svatbu bych se s tebou shodla. Jak já miluju maličké věci, rozlehlost mě skoro děsí.
A možná bych měla radši dva kluky.
No nic potkáme se v akvaparku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama