__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Mé lepší já

12. prosince 2010 v 11:34 | Avis |  Žiju
...
Fotka vlastní, upravená...
Není žádná osoba, kterou bych považovala za svůj vzor, podle které bych se oblékala a chovala. U ostatních se jen inspiruji. Není cílem mého života, abych neustále napodobovala někoho jiného. Jen my sami známe sebe tak dobře svoje slabé a silné stránky, že bychom nikomu nepřáli, aby chtěl být jako my.
Upravená fotka... Vlastní
Z lidí kolem sebe známe jenom tu část, kterou nám oni sami ukáží, což je i tak dost. Ale přece jenom dost málo na to, abychom označili dotyčnou osobu za vzor. Myslím tím označit osobu a vědět, že chcete být stejná jako daná osoba.

Jsem ráda, že se můžu změnit. Děkuji Bohu za to, že můžu žít v téhle zemi, jelikož naše problémy jsou banální ve srovnání s problémy lidí daleko od nás, v Africe, v Asii. Děkuji, že žiju na místě, kde se můžu vyvíjet tak, jak chci, a kde je svoboda.
Kde můžu chtít a být jiná. Kde se můžu stát lepší.



Můj vzor jsem já. Můj vzor je takové mé já, které vypočítá bez mrknutí oka matematickou úlohu, nad kterou mé současné já sedí jako hromádka neštěstí, které je víc milé, víc hodné, víc holčičí, víc...
... Lepší než je mé současné já.

To mé já, které bych ráda byla, je sebevědomé (tak akorát), přátelštější, otevřenější, míň stydlivé a umí se rychleji rozhodovat.
A pořád by se hnalo dopředu, aby bylo pořád podobnější mému vysněnému já.

Jak už jsem zmínila v některé z předchozích vět, u jednotlivých osob se pouze inspiruji a vlastnosti připisuji mému vysněnému já.

Chtěla bych být lepší kamarádka pro mé kamarádky než jsem teď, chtěla bych být lepší dcerou pro mojí mamku, lepším člověkem pro mé okolí.
Ráda bych uměla psát tak, že by se napsané dobře četlo a dobře se nad napsaným přemýšlelo.

Mé vysněné já něco v životě dokáže. Jasně, nedokáže vlastně nic. Nic pro velký svět, svět lží a falešných slibů. Ale pro sebe sama dokáže velkou věc. Bude se brát takové, jaké je. Bude chápat, že život má smysl.
Nebude tak pesimistické jako já, nebude přemýšlet, zda-li by se raději udusilo, utopilo nebo skočilo ze skály (mimochodem, nejraději by mé současné já skočilo ze skály), bude si život užívat... Bude plakat a smát se. Bude žít.

Tak jako žili lidé před ním, jako žijí teď a jako budou žít.

Přála bych si, aby mé vysněné já neplakalo, až bude umírat. Aby mělo na tváři vyrovnaný úsměv. Aby bylo i v hlouvi duše vyrovnané. Aby neplakalo, protože odchází, ale aby bylo rádo, že odchází, protože přenechává místo na zemi někomu jinému.
Malému miminku, které zezačátku jen jí, spí a křičí. Křičí do světa, že tu je. A které teprve za několik let začne přemýšlet, pro tu je, proč se lidé chovají tak, jak chovají, a bude přemýšlet, kam se odebrali lidé, kteří odešli z tohoto světa.
A bude mít vzor. Třeba svojí maminku, tatínka, kamaráda, slavnou osobnost nebo někoho úplně jiného. A bude se zdokonalovat, aby bylo tak dobré jako jeho vzor... A jednou dojde k tomu, že se svým vzorem nikdy nebude stejné. A bude se mít také rádo takové, jaké je... A až bude umírat, nebude plakat, ale usmívat se...

... Je to fajn. Přemýšlet, jakou bych chtěla být, jakou nejsem, jaké vlastnosti chtěli mít lidé přede mnou a jaké vlastnosti budou chtít mít lidé přede mnou.
Jen mě mrzí, že se na mě tak snadno zapomene. Ale, zapomene se tak rychle na všechny...

Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme. (Seneca)

P.S.: Poslední dobou se mi špatně píše. Ne, že by mi zamrzly myšlenky, ale myslím na něco, co mi zabraňuje vypustit do světa myšlenku, která by stála za to. Hm. Přesněji řečeno, nemyslím na něco, ale na někoho.

Avis
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Destiny Destiny | Web | 12. prosince 2010 v 11:57 | Reagovat

Asi nejlepší článek co jsem na toto téma četla a také nejzajímavější.

2 Hjůbí Hjůbí | Web | 12. prosince 2010 v 12:03 | Reagovat

Musíš se vypsat, aby tvé "zamrzlé myšlenky" roztály :-)

Jinak - rozumím ti. Chceš být dokonalá. Jenže to nejde, protože všem se nedá zavděčit. :-(

3 Annet Annet | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 14:00 | Reagovat

Pravda. Tohle by mě samotnou nenapadlo, ale měl by o to usilovat každý správný člověk... :-)

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 14:43 | Reagovat

I přestože píšeš, že se ti nedaří psát, tak mě se to moc líbilo. Myšlenka o lepší já ... Krásné i zároven sebezpytné. Taky se spíše lidmi inspiruji, než bych měla nějaký vzor.

5 need-for-speed-underground2 need-for-speed-underground2 | 12. prosince 2010 v 15:49 | Reagovat

jo moc se mi líby tvúj blog pls byl(a bys hodný(á kdybych ses koukl(a na múj blog :´( ješte jednou dík a soory za ten komentár a jo mas moc hezký blog http://need-for-speed-underground2.blog.cz/ díík :´))))

6 Great Mhery Great Mhery | Web | 12. prosince 2010 v 16:01 | Reagovat

Taktéž děkuji za Evropu, za tu naší společnost, na kterou můžu nadávat a stejně jí v porovnání s Asií a Afrikou miluji.
Trvale doufám, že dospěji v úspěšnou, šťastnou bytost, která je krásná a hlavně vyrovnaná. Teď bych to o sobě řekla, že jsem vyrovnaná, ale do nějakých dvaceti pěti se toho může změnit dost. Vlastně i do těch osmnácti.

7 Žirafka Žirafka | Web | 12. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

Moc hezky jsi to přirovnala. nenapadlo mě to, ale vlasně jsi můj názor zobecnila a napsala, že tvým vzorem je lepší já - což je snad každého... moc velká pravda ♥

8 Berry Berry | Web | 13. prosince 2010 v 20:26 | Reagovat

Moc krásné... Nemám co dodat, protože jsi vystihla naprosto všechno. Není vzor jako inspirace. Myslím si, že je velice důležité vidět své vlastní chyby a mít vytyčené, v čem se chci zlepšit a jít za tím. Asi nikdy nedosáhnu úplně všeho, ale můžu být na sebe hrdá. A ty na sebe být opravdu můžeš.

9 Kosmas:-D Kosmas:-D | 15. prosince 2010 v 18:45 | Reagovat

Moc hezké...už Ti konečně rozumím :-) JSI má BBF 8-)

10 pavel pavel | Web | 16. prosince 2010 v 23:28 | Reagovat

že děkuješ, že jsi se tady narodila, máš svatou pravdu, taky děkuji každý den... lidé si to často moc neuvědomují

11 Avis Avis | Web | 5. února 2011 v 15:21 | Reagovat

[1]: Děkuji.... :)
[2]: Nevím, jestli chci být dokonalá... Chci být lepší, ale ne dokonalá. Musím mít i nějaké mouchy, abych na nich jednak mohla pracovat a druhak aby vynikly moje dobré vlastnosti... :)

[5]: Mám chuť někomu zanadávat.. A asi to schytáš Ty. Takže - na začátku věty se píše velké písmeno... Líby, líby? Že by líbí? Ale asi se Ti moc nelíbí, protože jinak by sis museL/A (xD Ach, ta ironie) všimnout, že jsem "jaksi" dívka. Múj nebo můj? "Ještě jednou dík?" - tak to opravdu NENÍ ZAČ.. :D
[8]:   Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama