__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

U psychiatra

11. listopadu 2010 v 22:51 | Avis |  Žiju
...

Konečně po nekonečně dlouhé době mi bylo fajn a dokázala jsem se dělat něco jiného než se učit, srovnala jsem se se svou situací a jedním slovem, bylo mi fajn.

Jestli tenhle blog čtete často, tak víte, že dneska byl den, kdy jsem poprvé měla navštívit člověka, který sedí v místnosti se dveřmi, na kterých je napsáno: Psychyatr. Myslela jsem, že začneme s psychologem, ale mýlila jsem se.


Začínalo mi být pěkně blbě, jelikož mi zrovna bylo super a měla jsem si sednout před toho člověka a povídat mu o něčem, co momentálně nevidím. Byla jsem nasraná na rodiče, a to dost, a neustále jsem terorizovala okolí (mamku) s otázkama, proč tam sedím, a bylo mi odpovězeno "Aby Ti bylo líp.", z čehož se mi začala dělat taková nálada, že bych nejradši vyzvracela duši a spláchla se do mísy hajzlové.

Ptala jsem se mamky, co si jako myslí, že tam budu dělat? a ona mi řekla, že "Prostě si popovídáte". Byla jsem hnusná a odsekla jsem: A budem si povídat o něm nebo o mě?

A pak přišla ta chvíle, kdy se objevil můj psychiatr. V té chvíli jsem myslela, že popadnu baťoh a uteču. A třeba na pánské záchody. Jenomže o pár vteřin později se již ptal, co mě trápí. Dívala jsem se na tu hnědou dlaždičkovou podlahu a dělala, že tam nejsem. Nechala jsem mluvit mamku. Jednak se mi chtělo brečet, protože jsem v pěti vteřinách ztratila svoji nejlepší náladu za tolik dní a protože si myslím, že bylo spoustu lidí, kteří to místo na židli potřebovali víc než já.

Jenomže pak šla mamka ven. No a já mu popravdě řekla, že momentálně žádný problém nemám, že je mi teď fajn /což vlastně už pravda nebyla/, pak že snad chápe, že se nechci mazat hnusnou masnou mast, protože která třináctiletá holka by chtěla?, že to u nás v rodině neklape a že žiju školou. Že ve škole mám super náladu (kvůli kámoškám, kvůli zahlcování paměti a profesorům rozhodně ne) a doma mám chuť se na všechno vysrat.

Pak taky, jak vycházím s bratry, jak se bojím táty, že bych sebevraždu udělala jenom z náhlého popudu že mě baví basket. Byla jsem napjatá a neuvolněná.
A přestože tak ráda studuju řeč těla, úplně jsem selhala a protože právě někdo znova podebral to, co se už usadilo a nebolelo, žmoulala jsem v ruce gumičku a pořád koukala na tu hnědou dlaždičkovou podlahu.

Bylo mi blbě a nechápala jsem, v čem je to kouzlo psychiatrie. Protože mnohem lepší je svěřit se kámoškám a tady na blogu.

A tenhle psychiatr mi řekl vlastně jenom to, že mě někdy příště detailně prošťourá a že budu brát léky. Připadám si jak.. někdo jinej. Léky na deprese. Připadá mi, že mi to omezuje už teď, když mám první v sobě a ještě nezačal účinkovat. Mám depky už z toho, že beru léky od psychiatra.

Že je tu něco, co mi bere svobodu. Vždyť mě to ovlivňuje! Moje nálady..

Mamce řekl, že je to se mnou špatný... A co si o mně teďka myslíte?

Děs, běs. Připadám si jako "ode dneška" uprchlík před vlastním tělem, před vlastní duší.

A jako dokonání zla jsem se dozvěděla, že taťka čte moje emaily. Dozvěděla jsem se to od mamky, která mi to ale podle jeho instrukcí neměla vůbec říkat, takže plačte tiše ale pššt. Nasrala jsem se a měla jsem chuť zakroutit si krkem.
A když jsem přišla dom, tak taťka pohodovým hlasem nic netušící osoby se ptal, jak bylo a říkal, že mě bere jako dospělého, samostatného člověka.

Proč mi lže??
To je rozdíl mezi dětmi a dospělími. Děti lžou dospělým, aby byli v očích dospělých dospělejší a dospělí lžou dětem buď proto, aby je chránili (nebo zraňovali - v některých případech :() a proto, aby vypadali před dětma líp.

Tak se na to podívejme. Je mi 12, jsem neschopná, hnusná a blbá osůbka s lupenkou, která chodí k psychiatrovi, bere prášky na debilní nálady a píše debilní nic neříkající články.

Můj blog se mění asi v hnůj, že? Jakto, že sem ještě v AK?

Avis
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenička Zdenička | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 0:07 | Reagovat

Děkuju, hned je mi líp, když vím, že na tom nejsem nejhůř na světě. Ne, promiň, to neznělo pěkně. Ale určitě jsi šikovná holka, protože udržovat esteticky i aktuálně takovejhle blog, to není jen tak. V pondělí jsem měla taky depku, kdy jsem myslela, že už to dál nejde a ono to šlo. Pořád jsem s tím nesekla. Tak se drž. Přeju hodně odvahy a síly :)

2 eM. eM. | Web | 12. listopadu 2010 v 0:14 | Reagovat

Neblbni. Psychiatr by našel na každém z nás něco.
A myslím si, že ty máš před sebou hodně věcí, hodně dobrých věcí...a jak jsem článek začala číst, tak jsem si myslela, že to píše nějaká slečna už o pár let starší, a pak koukám, kolik ti je...
Klobouk dolů, umíš se skvěle vyjadřovat...

A určitě nepřestávej psát, když ti to pomáhá a baví tě to...(snad) :-)

3 ratuska ratuska | Web | 12. listopadu 2010 v 0:31 | Reagovat

Čte emaily... To je od něj pěkné... ???

4 AngelFacedVampire AngelFacedVampire | Web | 12. listopadu 2010 v 5:27 | Reagovat

Som tu na tvojom blogu dnes síce len prvý krát,no nedá mi to nevyjadrit sa.Rodina je na teba fakt krutá,ved ti nie je nič okrem depresií,či?Nemaju právo zasahovat ti takto do sukromia a nanutit si psychiatričku.Dalšia vec čo nechápem,je tá psychiatrička.Nieje náhodou na to,aby ti pomohla,nie na to,aby povedala,že si cvok?Takýchto nechápem,vážne nie.Ja osobne raz chcem byt psychologičkou,ale pre to aby som pomáhala tým trpiacim ludom,nie aby som ich proste vyhlasovala bláznami a dopovola liekmi,ktoré ako všetci vieme aj tak nepomáhaju.
Inak som prekvapená,že máš len 12 rokov.Píšeš naozaj dobre a takým...vyzretejším sposobom,chápeš čo myslím.Preto len dalej píš,predpokladám,že ti to aspon trochu pomáha.A keby dačo,možeš sa ozvat,ponúkam neodbornu psychologicku pomoct :)
Už som sa nejako rozpísala,tak už len jedna otázka -  Ako moc vážne je to s tvojou lupienkou?Ja len...Ked ju spomínaš,asi máš viacero ložísk a hnevá ta to,čo?Alebo a ti možno aj niekto vysmieva?

5 Irisa.. Irisa.. | Web | 12. listopadu 2010 v 6:53 | Reagovat

Zírám na ten článek s votevřenou držkou..upřímně řečeno ti to vůbec nezávidím, ale myslím, že právě taahle věta ti nějak nepomůže..možná ta věta zní sobecky až lhostejně, ale tak rozhodně znít něměla ;)..víš mrzí mě co se ti děje, jak to, že musích chodit k psychaitrovi tak i to, že máš doma takové problémy..moc dobře si uvědomuju, že je lepší se svěřit někomu koho znáš a do koho vkládáš veškerou důvěru, ale zkus mu alespoň něco svěřit, buď se ti uleví nebo ne, za zkoušku nic nedáš a přeci jen on musí dodržet lékařské tajemství..Nechci ti poradit špatně, protože jsem přečetla jen tvůj jediný článek ale také proto že tě vůbec neznám tak už jen napíšu otřepanou frázi: Hodně štěstí a zvládni to ;)

6 Blackness Blackness | Web | 12. listopadu 2010 v 7:30 | Reagovat

Víš.. ono ve dvanácti trpět depresema není zrovna obvyklé. Dvanáctý rok.. by měl být ještě o užívání si, ale chápu, že v tvé situaci to není snad ani možné.
Ale víš co?! Někdy nedokážeš říct nějaké tajemství (apod) ani kamarádům.. ani na blog to moc napsat nejde. A pak... pak je tu pro tebe ten psychiatr, kterýmu můžeš říci všechno. ;)

7 Misttyn Misttyn | Web | 12. listopadu 2010 v 9:37 | Reagovat

Jsem na tvém blogu poprvé a musím říct - klobouk dolu, odvádíš tu moc dobrou práci! Ten článek mě trochu znepokojuje...teda hlavně to, jak se k tobě chovají tvý rodiče...teda..záleží na tom, jak často máš deprese. Každý má jednou za čas depresy, to ale ještě neni důvod chodit hned ke cvokaři a brát léky...já například jsem silný introvert...a zatim jsem se na žádnýho psychiatra ani nepodívala ....(dřív nebo pozdějš mě tam stejnak odtáhnou :D )!
Každopádně, asi bych se těma lékama dopovat nedala...až tam půjdeš píště řekni mu to, že bys radši chtěla konzultovat o tvém problému (jestli vůbec nějaký máš) než to řešit léky.

8 m. m. | Web | 12. listopadu 2010 v 9:57 | Reagovat

Mně osobně nepřijde, že bys trpěla nějakou závažnou psychickou poruchou, ne větší než většina blogerů a vůbec lidí, které znám :-) Samozřejmě netuším, co všechno se v tobě děje, ale z těch několika slov to na mě působí jako docela normální stavy, který sama dobře znám, jen umocněný hnusnou nemocí, která by netěšila nikoho, obzvlášť mladou holku ve věku, kdy se potřebuje najít a chce se líbit.

Je zjevný, že tvoji rodiče ti taky nejsou zrovna podporou - myslím, že o tom čtení mailů bys s nimi měla promluvit. Říct jim, že jestli tě chtějí brát jako dospělého, tak ať ti přestanou lhát a nabourávat tvoje soukromí. Vysvětli jim v klidu, proč nesneseš být s nimi a pokuste se to vyřešit. Já myslím, že sami mají zájem na tom, abys byla v pohodě - možná z nich máš pocit, že tě mají za debila nebo tak něco, ale už jen fakt, že ti zařídili psychiatra, je známkou toho, že si uvědomují problém a chtějí ho řešit. Prostě jen nevědí jak a dělají základní rodičovské chyby, že si myslí, že to vyřeší za tebe, bez tebe.

Pokud máš pocit, že nepotřebuješ nebo nechceš brát prášky, ohraď se proti tomu. Jestli ti nepomáhají a jestli máš pocit, že tě akorát dojebává fakt, že je máš brát, řekni to rodičům a tomu psychiatrovi. Nemají právo tě do toho nutit, když ti to nedělá dobře, a existuje spousta jiných cest. Podle mého názoru by tyhle cesty měly být první na řadě, a teprve když všechno ostatní selže, měl by se psychiatr poohlížet po práškách. Obzvlášť u mladé slečny, cpát do tebe prášky v tak nízkém věku je docela humus.

9 m. m. | Web | 12. listopadu 2010 v 10:03 | Reagovat

[6]: V dnešní době už je obvyklé úplně všechno, děti dospívají mnohem dřív a mně to přijde, jako že to vůbec nemusí být deprese, nebo aspoň ne nějak těžká, protože to by slečna nemohla takhle dobře psát, ani by si třeba neuvědomovala, že je něco špatně. Spíš to na mě působí jako předčasná puberta v kombinaci s nepříjemnou nemocí a ne zrovna nápomocnou rodinou. To nejsou zase tak neobvyklé věci.

Jinak jsem toho názoru, že právě mluvit s cizím nezaujatým člověkem je kolikrát to nejsnazší a nejlepší, a proto ostatně psychiatři jsou. Otázka je, jak moc tě bude poslouchat a kolik mu toho dokážeš říct. Čím víc mu řekneš, tím lépe může pomoct.

10 Myší královna Myší královna | Web | 12. listopadu 2010 v 10:24 | Reagovat

Kdysi jsem chtěla být psychiatr, ale kvůli čachrům s vysokoškolskými studii v tomto státě jsem si to rozmyslela a přemýšlím nad něčím míň náročným. Psychické nemoci mne fascinují odjakživa - vlastně od doby, co jsem se dozvěděla, že můj otec spáchal sebevraždu a že pár mých kamarádů jsou schizofrenici. Chtěla jsem vždycky mít papír na hlavu - zaprvé mi to připadalo jako machrovina, zadruhé jsem si připadala nenormální a že se každou chvíli zhroutím. Přitom jsem měla jen šílené deprese, někdy megalomanské stavy a sebevražedné sklony. Nějak (nechápu jak) se mi to podařilo shrnout jen na to megalomanství a cítím se naprosto úžasně. :D ŽIVOT - JE - KRÁSNÝ!!!

(Kdyby se někdo ptal, tak nehulím.)

Zpátky k tobě. Netrap se tím, že ti prášky blbnou hlavu. Je to první článek, co od tebe čtu, takže nevím, co přesně ti je. Ať je to cokoli, přeju ti hodně štěstí a pevné nervy. To dáááš =)

11 uwjo uwjo | Web | 12. listopadu 2010 v 13:04 | Reagovat

Naprosto v živých barvách jsi mi připomněla mojí první návštěvu u psychiatra. Skutečně, jako by jsi popisovala (hlavně co se týče úzkosti, žaludku a emocí) můj zážitek. Nicméně se dvěma malými rozdíly, já jsem šla z vlastní vůle a až v 16. Což svým způsobem bylo zhruba o tři roky později než jsem měla jít. Sice nemám co se týče doktorů tohoto směru moc dobré zkušenosti (ale hlavně protože jsem nevděčný pacient) ale rozhodně je to krok dobrým směrem, i mě to svým zvráceným způsobem pomohlo.

Takže ti přeju z celého srdce abys vydržela, abys měla štěstí na lékaře, a hlavně aby se rodina zklidnila a i když se nezklidní, aby sis našla své místo a to si pevně držela. Je to všechno běh na dlouhou trať, ale určitě to stojí za to...musí.

ps: zkus i psychologa či prostě jinou formu terapie, protože medikace tě nenaučí jak se sebou pracovat a dělá z tebe když ne zeleninu, tak pacienta, zatím co ty potřebuješ řešit i příčinu nejen symptomy - což ovšem nemyslím jako radu abys je nebrala, sice tě možná nespasí ale můžou pomoct ;-)

12 Destiny Destiny | Web | 12. listopadu 2010 v 15:42 | Reagovat

já mám depky skoro 5let a nejsem schopná s tím něco dělat, nedokážu se svěřit, někomu to říct.. Šla bych, ale jedině, že by o tom nevěděli rodiče atd...
2x mě to dohnalo k pokusu o sebevraždu a sebepoškozování..možná bych potřebovala pomoc...
Nevěřila bych, že je ti 12, píšeš úžasně..

13 Jehla Jehla | 12. listopadu 2010 v 16:36 | Reagovat

Příjde mi, že sebe sama docela dost nemáš ráda ... že sama sebe děsně zhazuješ a ponižuješ ...
viz tvoje slova: "Tak se na to podívejme. Je mi 12, jsem neschopná, hnusná a blbá osůbka s lupenkou, která chodí k psychiatrovi, bere prášky na debilní nálady a píše debilní nic neříkající články."
Ale podle mě musí člověk sám sebe mít rád, aby mohl mít rád i okolní svět a druhý lidi. Každý člověk, ať má sebevíc špatných vlastností, tak si zaslouží absolutní lásku. Jo a rozhodně nemáš debilní články ... tenhle blog mi příjde zatím nejkvalitnější (co do obsahu i designu), co sem viděl ;-)

14 Great Mhery Great Mhery | Web | 12. listopadu 2010 v 22:38 | Reagovat

Někdy se to tak sejde. Jo, škola mě deptá a sráží na dno. K těm stupidním malým maturitám dostanu ještě jako dar srovnávací zkoušky od ministra školství (cháchá...) a... Ale mám furt to "něco", co mě drží nad vodou. Třeba teď se chystám péct muffiny. Pomáhá to.
Jsi šikovná, máš před sebou celý život. Jenom tomu musím uvěřit, věřit sobě samé a věřit v světlé zítřky, a muset pro ně něco udělat. Je to těžké, ale věř, že ... změnit život jde, akorát to bolí.

15 Lenny Lenny | Web | 12. listopadu 2010 v 23:58 | Reagovat

Co se týče problémů, jsem spíš uzavřená do sebe, radši se z toho vybrečím nebo prostě jen vypíšu na blog, který pokud vím nečte nikdo z mých známých.. S rodiči nemám takový vztah, že bych se jim se vším svěřovala a kamarádky mám hodně ráda, ale i jim se většinou svěřuju jen s povrchními věcmi..
Nedivím se, že jsi u psychiatra byla nervózní, já bych taky byla.

Ten poslední odstavec bys měla smazat. Tvoje články mi náhodou dávají hodně a byla by škoda se na blog vykašlat. Dětství je náročný období, já mám často nálady, kdy bych jen celý den ležela v posteli a brečela.. Ale mám pocit, že v životě to bude ještě horší. Až nebudou žádní rodiče nebo profesoři, o které bych se mohla opřít a spoléhat na ně. Takže doufám, že žádná antidepresiva potřebovat nebudeš.. věřím v tebe :-)

16 Meluzína Meluzína | Web | 16. listopadu 2010 v 20:36 | Reagovat

Taky mě tam chtěli poslat. Cítila jsem se uraženě. Jsem jen jiná, no a co? Ty se na svůj věk vyjadřuješ jako inteligentní a rozumná dvacetiletá žena. A deprese, ty má podle mě snad každý. Taky si nepamatuju, kdy jsem se měla naposled fajn. Ale rozhodně si s tím poradím sama a nebudu žrát nějaké prášky, které mi naprosto ovlivní tvou náladu (a váhu). Věřím ti, že to zvládneš i sama a hodně ti fandím.

17 Enelya Enelya | Web | 16. listopadu 2010 v 22:23 | Reagovat

Já nevím, jestli jsem ta pravá na rady. Nikdy jsem u psychologa ani psychiatra nebyla, vždycky jsem problémy spíš dusila v sobě a vyrovnávala se s tím po svém, svěřování mi nikdy nešlo. Každopádně čím jsem starší, tím víc si myslím, že ti v některých věcech psychiatr může pomoct. Myslím, že důležité je hlavně být upřímná sama k sobě.
Co se těch prášků týče, nevím moc jak to chodí, ale příjde mi trochu divné, že ti je předepsal po první návštěvě. A asi bych taky byla na rodiče naštvaná, kdyby mě poslali k psychiatrovi.
Přeju ti, ať se těch depresí zbavíš. Zkus najít činnost, do které to všechno můžeš ventilovat, moc hezky píšeš, podle pár posledních článků, které jsem přečetla. Kdybych nevěděla, že je ti dvanáct, tipovala bych ti i 16 x) (Mimochodem, mě na deprese pomáha běh xD) Věřím, že se brzo vše spraví, někdy se prostě všechno blbě sejde a vyjde z toho opravdu špatné období. Hodně síly x))

18 Hanča Hanča | 19. prosince 2010 v 14:34 | Reagovat

A co vlastně je tobě? Pokud to chápu z jiného článku, divnej je jen tvůj táta, tak proč ty bereš léky? Nechápu.

19 Ness Ness | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 18:25 | Reagovat

Jestli je to s TEBOU špatný, tak mě by zavřeli do cvokárny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama