__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Poslední minuta, kdy můžu tvrdit, že mi zbývá šest let do 18

19. listopadu 2010 v 1:20 | Avis |  Žiju
...

Právě před třinácti lety byla poslední minuta, kdy jsem neexistovala. Jenom krátkých, tak strašně krátkých 13 let uběhlo a já tu sedím a píšu o tom, jak je mi líto, že to uběhlo tak rychle. Je mi tak líto, že si z krásných 13 let pamatuji tak malý útržek svého života.

Před třinácti lety jsem byla malé miminko, které nevědělo nic o sobě, o svých rodičích a o tom, že mám o patnáct minut staršího bratříčka.
Před 13 lety se splnil rodičům sen. Narodila se jim dvě malá miminka, holka a kluk.


Mrzí mě, že si z těch 13 let pamatuji tak málo a hlavně tolik nedůležitého. Pamatuji si, jak jsem šla převlečená za princeznu se zlatou hvězdou na čele do školky, jak jsem nepila mléko a ve školce jsme mléko dostávali v hrníčcích, kde byl nakreslený trpaslík, který "se utopí když to nevypijem". Jak jsem šla poprvé do školy, jak jsem měla prvního kluka, ikdyž v tom věku bych to brala spíš jako "obrovské přátelství". I když, to zase zní jinak, než to bylo.
Pamatuji si taky na svého kamaráda, se kterým jsme si dokonale rozumněli, vymýšleli jsme spolu kratičké poučné pohádky a hráli je potom na škole v přírodě.

Vím, jak moc jsem tenkrát nenáviděla holku, která mě schválně schodila z prolézačky, aby mě ztrapnila a já se tak moc natloukla. Pamatuji si jak mě uspal lékař, když mi brali mandle. Bylo to jak usínání. Sladké usínání.

Mrzí mě, že si nepamatuji na mladšího bráchu, když se narodil. Vůbec. Nepamatuji, jak mamka chodila s kočárkem, nepamatuji, jak udělal první krok a slovo. Byli my tři, skoro čtyři.

Pamatuji si, jak jsme se stěhovali před čtyřmi roky do našeho rodinného domku. Jak jsem se těšila do školy, jak jsme měli první den dobrou svačinu, hamburger, což byla snad ta nejlepší svačina, která tam za tu dobu byla. Vím, že jinak byla "hnusná", stejně jako jídlo ve školní jídelně. Že nejhorší jídlo bylo (a stále je) kuskus a že dobrá jídla se nedala přidávat.

Pamatuji si, jak jsem poslední den prázdnin šla s kamarádkou na cestě při západu slunce a přály jsme si každá něco. Už nevím, co všechno jsem si přála, ale vím, že jedna věc byla určitě něco s klukama /to se určitě nesplnilo xD/ a se školou /to možná jo/.

Jak jsme postoupily, totiž my dvě, do dalšího kola soutěže s první pomocí a jak moc jsme byli nasrané, když jsme se dozvěděli, že nás tam škola nehodlá poslat.

Jak jsem psala příjimačky, jak jsem přemýšlela, která/ý z těch lidí tam bude se mnou chodit do třídy. Jak jsme, my a naši rodiče, viseli všichni na stránkách gymplu, abychom se nakonec dozvěděli verdikt - Já jako 14. a to byla první a poslední dobrá zpráva.

Jak jsem šla poprvé na gymnázium. Jak jsem si říkala, že tam třeba nenajdu kamarádku a že musím vykročit pravou nohou. Bohužel, nakonec jsem se pod emociálním tlakem (a tlakem těch, kteří se hrnuli za mnou), zapomněla soustředit na nohy.
Z prvního září toho roku si pamatuji jen spoustu učebnic, třídní, a toho kluka ve druhé lavici v řadě u dveří. Něco měl pod mikinou. Myslela jsem, že je nemocný, že je to nějaký přístroj a tak. A z hrozně nemocného kluka (kterého jsem se hodlala vždycky zastat, kdyby ho někdo chtěl šikanovat) se vyklubal podivín, který nosí pod mikinou doklady.

A za minutu je mi 13. Za pět let a 60 sekund budu úředně dospělá. Vím, že se tak cítit nebudu, že budu myslí pořád dítě. A vím, že budu na blogu hledat, co jsem psala dřív na svoje narozky. A vím, že až najdu tenhle článek a budu ho číst, budu se usmívat.

Těším se. Těším se na objevování světa. Na další objevování sebe a svých limitů. Na poznávání lidí kolem mě. Na svoje další narozeniny, na svoje další nostalgická zamyšlení. Na všechny lidi, co poznám.

Avis,
které je poslední minutu dvanáct.

(Poslední minutu svých dvanáctin oslavuje tak, že spí. Článek přednastaven a napsán 18:45. Snad mám krásné sny. :) )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 An(N)dy An(N)dy | Web | 19. listopadu 2010 v 1:34 | Reagovat

Je ti 13, nestěžuj si ;-) Už to bude jen horší a horší :-D
.. znám to. Mě v prosinci bude 14. :-D

2 ethnea ethnea | Web | 19. listopadu 2010 v 3:02 | Reagovat

Preju nadherne narozeniny. =)
Nadherny clanek. Na svuj vek mas skvely styl.
A uzivej si tohle mladi, to jsou nejlepsi leta. Uz mas dost rozumu, ale jeste zadnou skutecnou zodpovednost. Ver mi. :-)

3 matanov matanov | Web | 19. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

Na své třinácté narozeniny jsem si začala psát pravidelné deník :) S občasnými až několikaměsíčními přestávkami mi to vydrželo až donedávna (dva roky zpět?)

[2]: jj. v tvým věku jsem pořádně nevěděla, co internet je :-D

4 Jehla Jehla | 21. listopadu 2010 v 17:14 | Reagovat

Ty jo ... tak to byl úplně perfektní článek :D ... děkuju ... všechno nejlepší (opožděně :-))

5 Berry Berry | Web | 23. listopadu 2010 v 17:14 | Reagovat

Jojo, opožděně gratuluji k narozeninkám :-). Taky jsem ve tvém věku o internetu skoro nic nevěděla :-). Je fajn napsat takový shrnutí a pak se na něj podívat. Stačí za rok, už to ti hodně dá :-).

6 Nerya Nerya | Web | 9. prosince 2010 v 15:57 | Reagovat

Fuha,v trinástich takto písať.. Nemám slov, obdivujem ťa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama