__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Listopad 2010

Šílená zpověď

19. listopadu 2010 v 21:33 | Avis |  Žiju
...

Poslední dobou si uvědomuji, že si s sebou do života beru z každé hádky mých rodičů mezi sebou a se mnou ošklivé vzpomínky a názory do života.

Jak začít psát? Jak popsat to, že mě tak strašně sere, když vím, že můj vlastní otec prochází mojí emailovou schránku, aby o několik hodin později mohl říct, že je mu líto, že k němu nemám důvěru, a co má udělat, abych mu věřila. Říká, že mi neleze do mého světa a že se mu nemám bát říct, co mi na něm vadí, že on to bude taky tak dělat. A ať nezabaluju svoje city do obalů.

Pche.

Poslední minuta, kdy můžu tvrdit, že mi zbývá šest let do 18

19. listopadu 2010 v 1:20 | Avis |  Žiju
...

Právě před třinácti lety byla poslední minuta, kdy jsem neexistovala. Jenom krátkých, tak strašně krátkých 13 let uběhlo a já tu sedím a píšu o tom, jak je mi líto, že to uběhlo tak rychle. Je mi tak líto, že si z krásných 13 let pamatuji tak malý útržek svého života.

Před třinácti lety jsem byla malé miminko, které nevědělo nic o sobě, o svých rodičích a o tom, že mám o patnáct minut staršího bratříčka.
Před 13 lety se splnil rodičům sen. Narodila se jim dvě malá miminka, holka a kluk.

U psychiatra

11. listopadu 2010 v 22:51 | Avis |  Žiju
...

Konečně po nekonečně dlouhé době mi bylo fajn a dokázala jsem se dělat něco jiného než se učit, srovnala jsem se se svou situací a jedním slovem, bylo mi fajn.

Jestli tenhle blog čtete často, tak víte, že dneska byl den, kdy jsem poprvé měla navštívit člověka, který sedí v místnosti se dveřmi, na kterých je napsáno: Psychyatr. Myslela jsem, že začneme s psychologem, ale mýlila jsem se.

Třídní schůzky!?

10. listopadu 2010 v 21:18 | Avis |  Žiju
...

Třídní schůzky. Vždycky, když skončí, mám strašnou chuť brát vztah profesor-žák čistě nelidsky, bez emocí. Protože si připadám jako příliš...odrbávaná? Vždycky mě deprimoval pohled na chumel profesorů u "jejich stolu" v jídelně, protože je jasné, že těžko probírají, jak chutnají ty skvělé opečené brambory, co mají na talíři.

Když jsou třídní schůzky, připadám si právě jako ta brambora na talíři, kterou obracíme vidličkou a zkoumáme, zda-li je dost slaná, dost opečená a dost dokonalá.

Hlavně o ničem

9. listopadu 2010 v 19:49 | Avis |  Žiju
...

Bez nálady. Ani nevím proč. Pokazila jsem svojí písemku z dějáku. Nechápu, jak je možné, že sem měla takový okno. Zrovna tohle (což znamená to, co jsem pokazila) jsem totiž věděla úplně přesně a v testu jsem začala plácat úplný nesmysly.

Dvojka ze slohu. Popis krajiny. Bože, ty gramatické chyby, nejradši bych se...! No, ale alespoň jsme se pobavili nad svými vlastními obraty, např.:

"Nálepková dospělost" aneb jak to vidím já

6. listopadu 2010 v 22:53 | Avis |  Žiju
(úvaha dvanáctileté, hah)

...

Dospělost. Neutrální tetička Wiki tvrdí bez emocí (jako by ona nikdy nedospívala), že "Dospělost označuje stav jakéhokoli zralého organismu".

Dospělí jsou ti, kterým je 18+
Připadá mi, že dospělost je jenom nálepka,která označuje ty, kteří můžou jít sedět, dělat si co chtějí (+ spustu věcí co MUSÍ), když je to v souladu se zákony (které stejně nikdo nikdy celé nepročetl), platit daně a volit politiky.
Žádná politická strana nezaměří svůj pohled na děti, protože děti volit nemůžou. Přestože některé děti jsou psychicky vyspělejší než někteří dospělí a naopak.
Je to jenom nálepka, která jakoby označovala ty, kteří by už měli být zralí na to vzít na sebe větší odpovědnost a vydržet větší nátlak na psychiku.

Rozdrtit na prášek. A nechat si na památku. Za tu odvahu

3. listopadu 2010 v 22:01 | Avis |  Žiju
...
(článek má hodnotu tunu suchých králičích bobků... Ale pro mě má hodnotu obrovskou.)

Nasrala mě. Celým svým já jí nenávidím. Celá nasranost nasbíraná za dva měsíce školy se přemístila na ni. Nesnáším jí a zítra si "jí podám". Jestli se ode mě čeká, že budu křehká dívka, která se se vším smíří a nebude bojovat (i když jde třeba o prkotinu), tak to zklamu.

Třeba měla jen špatný den. Ale udělala chybu. Měla smůlu, že jsem tam byla zrovna já.

Nikdy...

2. listopadu 2010 v 19:53 | Avis |  Žiju
Při cestě domů po nepoasfaltované cestě, na které leželo spoustu listí (miluju pozim), narazila jsem na spoustu věcí, které si myslím, že bych nikdy, ale NIKDY neudělala. A tak jsem to teď hodila sem a jen díky tomu, že jsem dala přednost procházce před autobusem čtete tyhle řádky.


1. Nikdy bych od někoho, komu říkám přítelkyně, nečekala, že mi řekne, že je jedno, co dělám.