__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Raděj bez názvu

29. října 2010 v 11:23 | Avis |  Žiju
...

Doufám, že máte skvělé prázdniny. Já si tyhle prázdniny ideálně představovala ve smyslu "jsem doma, vstávám kdy chci, snídaně, zapnu si počítač, oběd, čtu si, učím se, hraju si s kočkama, jdu spát" - tedy že doženu školu, bude pohoda a taky si prázdniny užiju. Dopadlo to jinak - hůř.

Bohužel, rodiče mi prázdniny naplánovali jinak. Ono je to těžké, když pro otce /asi by tu mělo být trochu jiné slovíčko/ jsou prázdniny fajnovým vytrhnutím ze stereotypu "nezaměstnaného padesátiletého otce tří dětí a anankasty" a mamka pracuje jako účetní a daňová poradkyně, takže si práci řídí sama.


Jenomže já žiju od víkendu k víkendu. Takže podzimní prázdniny jsou pro mě něco jako zázrak. Tohle ale dopadlo jako horor.

Je mi vážně nanic. Ve středu ráno jsme měli jet k babi, abychom tam mohli posekat trávu a schrabat listí. Jeli jsme v poledne, cestu jsem prospala, jelikož probuzení mého prvního dne "říkají si prázdniny" bylo "Šárko, Šárko, Šárko, Šárko (vzrůstající intenzita), VSTÁVEJ". První den byl zabitej v cestování (Nesnáším jízdy autem, nevolnost, výmoly na cestách a rodiče, kteří si myslí, že mě tohle baví) a hrabání listí (Jednou se mě zeptal otec na to, jestli mě práce venku baví a na odpověď "Vůbec ne" řekl, že mi má chuť dát přes držku - což mi v té chvíli bylo úplně jedno, měla jsem totiž pro mě specifistickou náladu vysrání se na všechno). BRAVO!

Druhý den byl stejného charakteru, jeli jsme na chalupu, jenomže podmínky pro jízdu byly ještě horší. Bylo mi šíleně blbě, zvedal se mi žaludek, chtělo se mi vyzvracet svoje vnitřnosti a umřít. Začala jsem bulet a přemýšlet nad sebevraždou. Nestíhám školu, mám depresi, jsou PRÁZDNINY /začínám to slovo nesnášet/ a jedu na pitomou chalupu, kde je zima jak v márnici, jsou tady myši, není teplá voda a je to tu jedním slovem nanic.
Hrabání bylo navíc okořeněné otvovým "Dělejte, dělejte, ať máme pohodovej večer".
(Dodatek: "Pohodovej večer" je v našem podání děs, kdy se bratři hádají a hluk bořícího se baráku je doprovázen otcovým "Tak se nějak zoranizujme, ať máme z toho večera taky něco pro sebe" -můj kousek "pro sebe" se vždycky někam vypaří"- a matka hltající kávu a pak taky já sledující hodinky a proklínající naší rodinu a hlavně sebe sama.)
í ho ebý. Nikdy. Přemýšlím, že nechci, abych jako mrtvola byla dána do hrobu a odsouzena k pomalému tlení. Líbilo by se mi, abych byla spálena a rozprášena při západu slunce u Vltavy.

Za sto let jsem stejně pod drnem. Takže je jedno, co teďka udělám, jestli se na všechno vyseru, jestli začnu kouřit, jestli se budu učit, nebo jestli uteču z domova. Je to jedno, protože sem stejně už vlastně mrtvá a protože tenhle svět je moc moc špatnej. Moc špatnej a zkaženej.

Přeju si, abych jako mrtvola nebyla dána do hrobu a odsouzena k dlouhému tlení na hřbitově, kde je neuvěřitelně velká koncentrace mrtvol na metr čtverečný, ale abych byla rozprášená u Vltavy při západu Slunce.

Blahopřeju, bože, tohle se ti povedlo. Jsem dvanáctiletá, pesimistická holka, která je absolutně hnusná a blbá, má lupenku i na obličeji, je beznadějná a je v takový prdeli, že si přeje na všechno se vysrat. Povedlo se ti to, takže Ti blahopřeju a jdu se zahrabat.

Už aby to skončilo. Tyhle prázdniny, tenhle život, tenhle vesmír...

Škoda, že sem se vůbec narodila.
Avis.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tyhle prázdniny si....

.... Užíváte. 30.8% (4)
.... Nemáte je. 0% (0)
.... "no, jde to". 7.7% (1)
... Neužíváte. 61.5% (8)
... Ani nevíte. 0% (0)

Komentáře

1 MAKY.OREL MAKY.OREL | Web | 29. října 2010 v 12:05 | Reagovat

Já zas trpím takovou zvláštní nudou - těšila jsem se, že budu celé dny mít, co dělat, doženu školu (taky poslední dobou zas funguju od víkendu k víkendu...), něco napíšu, vyfotím atak dále... A nakonec tak nějak sedím na posteli, pouštím chaoticky jedno cédéčko z druhým a nemám chuť rýpnout absolutně do ničeho. Ona jaksi není nuda, ale jinak se to nazvat nedá.
Ale mám jednu výhodu - hrabání listí je jediné, co mě baví, protože při tom obvykle nic nezkazím :-D Ale studené chaty a marné snahy rodičů o hezké rodinné zážitky znám moc dobře. Jinak i má drahá kamarádka by si přála být rozprášena - prý někde na útesu, ale denní dobu nezmínila...

2 Jehla Jehla | 30. října 2010 v 6:46 | Reagovat

Pokud věříš, že po smrti už nic nebude, tak je opravdu jedno, jestli začneš kouřit, utečeš z domova, zabiješ se ... vyjde to úplně nastejno, jako kdybys žila ctnostně ... ale jestliže po smrti ještě něco je, tak je vyhlídka, že tam bude štěstí ... posmrtnej život dává všemu smysl ... kdyby v něj člověk nevěřil a trochu přemýšlel, tak je opravdu lepší se zabít. Věř, prosím, a neukončuj to ... si super holka ... dokonalej blog ;-)

3 sayury sayury | Web | 30. října 2010 v 12:43 | Reagovat

Smutné.Já měla za to,že prázdniny jsou od toho aby si člověk odpočinul,nabral síly,uklidil si a udělal si co má.Už je sobota a já nestihla ani jedno.Ani se vyspat.

4 Veve Veve | 31. října 2010 v 11:05 | Reagovat

Hmmmm... zajímavé, neříkala jsem Ti před měsícem , že takhle dopadneš!!!!! :-? a mě je to jedno dělej si co chceš.

5 Avis Avis | Web | 31. října 2010 v 14:35 | Reagovat

A napsala si mi taky, co bych jako měla dělat? Protože to si nepamatuji.
  Řešení není založit novej blog, jak si mi taky v jednom emailu psala. Nemám blog od toho, abych psala věci tak, jak nejsou a jak je necítím. Proto jsou tady tyhle články, tyhle slova, tyhle věty a tyhle nálady.
  Tohle není životní styl, tohle není záložka, kterou můžu vypnout, protože tohle není něco, co má červenej čtvereček s bílým křížkem uprostřed. Tohle nemá křížek, kterým bych to mohla jen tak ukončit.
  Tohle je situace, ve které se momentálně nacházím. Já to takhle cítím.
  Rozpadá se mi svět, jestli si si nevšimla.
  Poslední větu, která se mě dotkla, ale která nic nezmění, budu komentovat (nepřímo) v některém z mých příštích článků.

6 Avis Avis | Web | 31. října 2010 v 14:35 | Reagovat

[5]: Reakce na [4]: ;)

7 Great Mhery Great Mhery | Web | 1. listopadu 2010 v 10:27 | Reagovat

Mám to štěstí, že mě narozdíl od tebe tolik věcí netrápí (hezky jsem egoistická, se sklony k aroganci). Píšeme test? No  có, co umim to umim, hrotit a nervovat se nemá smysl. No, přiznejme si, že to taky není nejlepší.
Prázdniny si užívám, protože se raduju, že nevidím, některý lidi (jednu spolužačku), že nevstávám na osmou, že si můžu dělat co chci.
Nad sebevraždou jsem nikdy nepřemýšlela - miluji svůj život a když je to horší, nezbývá než-li veřit, že to bude lepší.
Protože, až budeš starší, budeš tak z části mít víc volnosti (už jsem se prákrát na chalupu vyflákla...)

8 Blbeček Blbeček | 1. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

Čau, jestli opravdu pomýšlíš na sebevraždu, tak bys měla hledat pomoc u někoho jinýho ... asi prožíváš hodně temný období svýho života ... nechci tím samozřejmě říct, že si blázen ... depku může mít přeci každý ... já sám sem chodil k psychoušovi 5 let s depresama a ještě tam chodím ... někdy si člověk sám nepomůže a rozhodně se za to nemusí stydět ... lepší, než kdyby ses fakt killnula.
Asi to zní jako dost uhozená rada ... ale člověk si musí umět přiznat pravdu ... krom toho ti týpci na kopečku se fakt vyznaj. Hodně štěstí ... jooo a hezčí blog sem snad ještě neviděl ... co se do obsahu týče, tak je to tady fakt super ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama