__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Říjen 2010

Raděj bez názvu

29. října 2010 v 11:23 | Avis |  Žiju
...

Doufám, že máte skvělé prázdniny. Já si tyhle prázdniny ideálně představovala ve smyslu "jsem doma, vstávám kdy chci, snídaně, zapnu si počítač, oběd, čtu si, učím se, hraju si s kočkama, jdu spát" - tedy že doženu školu, bude pohoda a taky si prázdniny užiju. Dopadlo to jinak - hůř.

Bohužel, rodiče mi prázdniny naplánovali jinak. Ono je to těžké, když pro otce /asi by tu mělo být trochu jiné slovíčko/ jsou prázdniny fajnovým vytrhnutím ze stereotypu "nezaměstnaného padesátiletého otce tří dětí a anankasty" a mamka pracuje jako účetní a daňová poradkyně, takže si práci řídí sama.

10 věcí, které mám ráda

24. října 2010 v 19:56 | Avis |  Žiju
Pravidla:
1. Uvést, kdo Tě do hry pozval
2. Vyjmenovat 10 věcí, které máš rád(a)
3. Prostřednictvím komentáře pozvat dalších 10 osob do hry

1. Uvést, kdo Tě do hry pozval.

Mojí maličkost do štafety pozvala Berry. Její blog se mi moc líbí, vždycky, jak mám trochu volného času, zajdu na její blog. Hodně hodně moc se mi líbí povídka s názvem: Změna v životě baletky. Hodně mě mrzí, že poslední dobou (můžete tipovat odkdy) nemám volný čas skoro vůbec. Vřele doporučuji, tahle stránečka vás chytne a nepustí. :)

2. Vyjmenovat 10 věcí, které máš rád(a).


Kapka v moři - Nevděčná a nedůležitá

20. října 2010 v 20:28 | Avis |  Žiju
...

Jsem jako kapka v moři,
moři, které neznamená nic.

Jako by bylo jedno, kdo jsem, kým jsem a zdali jsem. Protože, řekněme si na rovinu, neudělám nic převratného. Nic, co by znamenalo, že jsem dobře využila svůj život, nic, kvůli čemu by na mě lidstvo nikdy, nebo hodně dlouho nezapomnělo. Nic, co by znamenalo, že je dobře, že jsem žila.


Zítra je sobota?

4. října 2010 v 22:30 | Avis |  Žiju
Bohužel, ne. Ale fakt je, že teď opravdu přežívám od víkendu k víkendu. Co je mezi tím, to je prostě jenom to, co musím, i když mi to už vážně leze krkem. Nové poznatky se proměnili v ohromující množství dat, které nejsem schopna do sebe uložit.

Sebevědomí klesá a pravděpodobně dlouho klesat nepřestane, narážky (mnohdy jen visící ve vzduchu, jinde vyřknuty do Ticha nad hlavou třiceti jedna mučících se postaviček) jsou jakoby čím dál tím častější a mám dojem, že jsem se zkazila.

Taky, že zkazila, ale snad nejsem úplně blbá? Vlastně, co to melu, jasně, že jsem uplně mimo. Ale aspoň na gymplu, že? Fakt, že se šprtám tak hrozně jako nikdy (dřív, tedy před gymplem, kdy pro mě učení bylo něco... netradičního??), jako před strašně důležitou zkouškou.. Bezva...