__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Dnešní svět je tak...

29. srpna 2010 v 20:01 | Avis |  Žiju
... Nevyvážený, smutný, krutý a krásný zároveň.

Jsem smutná, protože vím, že tolik lidí nemá přístup k pitné vodě, že o tak moc dětí, které za nic nemůžou, se nestarají rodiče, protože vím, že tolik dětí umírá, že tolik lidí nikdy nemůže udělat něco pro sebe, že je tolik rozvojových zemí, které se "rozvíjejí" tak jak se "rozvíjejí" a že tolik lidí týrá zvířata - nevinná zvířata.....

Zkrátka lituji všech existencí, které nikdy neměli šanci na lepší život. Lidi, kteří se narodili na špatném místě ve špatnou dobu, nebo dětí, které se nenarodili vůbec. Je mi z toho tak.... nanic. Já tu sedím na kvalitní židli, jsem tlustá z Mecdonaldu a KFC, mám zapnuté rádio a počítač a stěžuji si na jídlo ze školní jídelny. Je mi nanic ze mě, a vůbec z celého světa.

Začíná školní rok a já si říkám: "Kéž by ještě dva-tři měsíce... mě se tam vůbec nechce." - Měla bych si laskavě uvědomit, že je tolik dětí, které do školy chodit nemůžou.

Čím jsem si zasloužila, že jsem se narodila tady, v České republice tak hodným rodičům a mám se tak dobře? Ksakru, nikdy to nepochopím... Co udělali děti v Africe, které mají AIDS, nemají rodiče a tak brzo mít rodinu a tak brzo tak tvrdě pracovat?

A tomu se říká "rozvojová země". Rozvojové. Hm. K zamyšlení. Nemocnice sto kilometrů daleko od osady, chudé rodiny nemající na léky, které mají moc moc dětí, aby aspoň nějaké přežilo, a aby se o ně někdo staral, až oni už pracovat nebudou moc. Špinavá voda, boty tak maximálně z petlahví.. Jak rozvojové.

Celý svět je plný zázraků, na které jsme si však tak zvykli, že je nazýváme všedními věcmi. - H. CH. Andersen.

Všední, obyčejný svět. Všední, samozřejmý zázrak - že jsme se narodili šťastně, že jsme zdraví, a díky Přírodě či bohu, že nám ten zázrak ještě neodepřela, když jsme tak... Hnusní.

Všední, obyčejní. Nikdo není víc, nikdo není míň.
Jen někdo žije prostě "jen" v zemi, která nosí přívlastek rozvojová.

Všední obyčejný svět.
Ha, ha, ha,
tak já jdu raději dodělat předškolní úklid. A zítra a pozítří jedu za doktory, ach jo. Mě se tam tak nechce... Ok, až tohle příště budu chtít říct, uvědomím si, jaké štěstí mám a jak je svět zízračný.... A budu žít šťastně až do smrti xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 29. srpna 2010 v 20:43 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Někdy přesně takhle přemýšlím taky. A nejhorší na tom je, že s tím nemůžu nic dělat...

2 Caytlin Caytlin | Web | 29. srpna 2010 v 20:47 | Reagovat

Zajímavý článek. Máš pravdu, že někdy nám věci připadají tak všední, že jejich pravá podstata nám uniká.

3 The The | Web | 29. srpna 2010 v 21:41 | Reagovat

Rozvojové země.
Taky nad tím občas přemýšlím, vždycky si to ale zakážu, protože mám pak sklon k depresím. Kvůli tomu, že se mi ze mě dělá nanic..
Ale výborně napsaný článek.

4 Kája Kája | Web | 30. srpna 2010 v 18:45 | Reagovat

Máme dost společných názorů, ale v něčem se přeci jenom liší. Ti lidé musí mít zodpovědnost. Já jsem se sice narodila v ČR, ale kdyby naši neměli zodpovědnost, tak by to u nás dost dobře mohlo vypadat jako v těch rozvojových zemích. Jenže naši měli rozum, a věděli, kolik dětí zvládnou uplatit. Věděli, že to nebude víc jak 2, tak si víc ani nepořizovali. Nechápu ty rodiče v "rozvojových zemích", pořídí si 12 dětí a co potom čekají? Když neuživí ani sebe? Fájn, 1-2 děcka, který se o ně až budou staří budou starat v klidu stačí. Tak proč 12? Akorát je potom prodávají, a kdovíco ještě. Potom ty děti umírají po řadách a my v Evropě za ně brečíme. Ale, příjde mi to hrozný od těch rodičů. Kdyby jako mladí měli víc rozumu, nemuseli by prodávat svoje vlastní děti, a nemít co na jídlo.
No, ale je to smutný. Článek je napsanej krásně, jako vždycky ;).

5 Great Mhery Great Mhery | Web | 30. srpna 2010 v 21:00 | Reagovat

Jsem na tom podobně. Někdy si připadám nesmírně rozmazlená, zhýčkaná... A pak si najednou uvědomím, že na české poměry rozmazlená nejsem...
Stačí se podívat na sebe. My vodou plýtváme, oni jí šetří. My se přežíráme a oni umírají...

6 Žirafka Žirafka | Web | 31. srpna 2010 v 16:36 | Reagovat

Upřímě přesně souhlasím. Jsem moc ráda, kde jsem se narodila a že máme takové možnosti a žijeme na tak vysoké urovni. Máme se skvěle a jsem ráda, že netrpíme. Ty děti lituju. Je mi z toho taky nanic. Jak tam umírají a přitom milionáři peníze div neházejí z okna... Je to pravda, svět je nevyvážený. Doktor bere mín než blbej fotbalista, kterj pro lidi nic nedělá a doktor zachranuje životy - i těch fotbalistů a má mín? Do školy se taky netěším, ale jsem ráda, že můžu chodit a to po vlastních nohou a do normální - luxusní školy. V tomhle názoru s tebou naplno souhlasím. Bereme nevšední věci za normální a občas to přerůstá mezí. Je to hnus. Hezky napsané ;-) souhlasím!

7 Berry Berry | Web | 2. září 2010 v 15:58 | Reagovat

Moc zajímavý článek. Já často nevím, jak se na takové věci tvářit, protože s tím nic nenadělám a nejsem povaha, která dokáže "brečet nad rozlitým mlékem" (což ty neděláš!). V každé zemi je něco. Zase, ti lidé jsou zvyklí, jsou s tím smíření. Ale to může být náš názor, oni to třeba vidí naprosto jinak... Nevím... Každopádně, máš ve všem pravdu. Brečíme, že to a to a to a při tom jsme na tom sakra dobře...

8 Vendy Vendy | Web | 4. září 2010 v 19:30 | Reagovat

Výborná úvaha, málokdo si uvědomí, jak dobře se vlastně máme. Jasně, máme problémy, trable, jsou lidi co nám hážou klacky pod nohy, potýkáme se s desítkami otravných maličkostí, dospělí mají zase jiné starosti - ale pořád máme kde bydlet, co jíst, jsme v suchu a teple, máme luxus s možností aut, mobilů, televize a počítačů (a opravdu to není automaticky samozřejmá věc).
Zajímavou úvahu tady uvedla i Kája (4) - o zodpovědnosti. Ano, naši lidé jsou většinou zodpovědní a regulují tak i své životy. Ano, vím, že deset dětí prostě neuživím, tak deset dětí nemám. Existuje dost prostředků, jak tomu zabránit... Ale mají takovou možnost osvěty a prostředků i v rozvojových zemích? Slučuje se to s jejich náboženstvím? Vede je někdo k této odpovědnosti?
Nevím, do této problematiky moc nevidím. Fakt je, že spousta dobročinných aktivit a prostředků se ztratí někde u tzv. charitativních organizací. A na to si stěžují i dobrovolníci, kteří tam pracují. Je to opravdu jeden velký bordel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama