__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Nostalgie s příchutí deprese

3. května 2010 v 20:55 | Avis |  Žiju
Vysvětlivky:
Líza
Popadla mě divná nálada. Už zase mám divnou, přesněji řečeno temnou náladu. Když je tohle období, nemám chuť nic dělat, zhorší se mi průměr ve známkách, vidím všechno v tmavých odstínech a je mi tak nějak nanic. Špatné je, že tohle trvá už pár měsíců, a nenacházím východisko, přestože se tak moc snažím.

A tím to dělám snad všechno ještě horší?

Čas jakoby pro mě ztratil hodnotu. Nejela jsem dneska autobusem. Bylo mi úplně, ale úplně jedno, jestli přijdu v jednu nebo ve dvě, protože mi bylo jasné, že den stejně bude nanic.Ne, cesta domů mi netrvá hodinu.. Jen tak pro puntičkáře..

Proč se to stalo? Dříve jsem tyhle temné nálady neměla. Byla jsem tak veselá, tak jiná. To byly zlaté časy. Paradoxem je, že za pár let budu říkat těmhle časům zlaté. Jo, mnohem lepší než zlato je sůl. A přesto má zlato mnohem vyšší cenu než sůl. Říkám si, že nemá čas, totiž minuty a hodiny celkem žádnou cenu. Protože cenu mají skutky a činy, které uděláme. A já předem vím, že neudělám nic. Dostává mě to. Opravdu. A bude hůř.

Líza

 Vybírala jsem na tento blog nový vzhled. Poté, co jsem prolezla několik designů, vybrala jsem dva, které se mi nejvíc líbily. První, který byl typický pro mé nálady, temné nálady. Tmavý, kouzelný, krásný. Taková jsem. Druhý, který je sice také nádherný, ale je moc veselý. Původně jsem chtěla něco s "lepší náladou". Ale potom jsem pochopila, po přečtení pár zpráv, navštívení pár blogů, že pro mě je lepší náladou, lepší volbou první vzhled.

Navštívila jsem několik blogů. Navštívila jsem několik jiných galaxií, přečetla si spoustu myšlenek. Někdy jsem si říkala: Chtěla bych být taková.

Ale potom jsem si řekla, jestli vlastně neříkám, že chci být kopií? Jsem taková, jaká jsem. Já jsem já. Je pravděpodobné, že každému někdo závidí nějakou jeho vlastnost. I moje a tvoje vlastnosti by někdo chtěl. Každý by si měl cenit víc vlastností, které má, než těch, které mají ostatní. Říká se tomu sebedůvěra? Rozhodně to není samolibost.

Líza
Vzpomínám. Vzpomínám na minulé bydliště, vzpomínám na svojí minulost, na svojí přítelkyni. Na mojí přítelkyni, se kterou nejsme ve spojení. Ona ale zůstala v mém srci, v mém vesmíru. A když vzpomínám, chce se mi strašlivě brečet. Myslím, že mi rozumněla. I beze slov. Možná se Vám to bude zdát bláznivé, ale to proto, že jste nikdy nic podobného nezažili. Kdo zažil, ví, jak takové pousto může být silné. Nevím, jestli její vesmír je ještě živým vesmírem. Ale v mém srdci, mém vesmíru, rozhodně nezemřela. V mém srdci nezemře.
Kočka Líza.

Je mi hrozně smutno. Není tot tak dávno, vlastně je to jenom pár dní, co moje kamarádka, ba snad i přítelkyně, řekla: Myslím, že "B.", mi rozumí víc než vy. Přemýšlela jsem nad tím. Hodně jsem nad tím přemýšlela. A nevím, jestli před tím, než řekla tu větu, dostatečně rozmyslela další možnost: Totiž že ona nerozumí nám.

Mám chuť zařvat si. Ale jsem na to moc, jak jsem si uvědomila poslední dobou, moc moc slabá a plachá. Tak řvu aspoň tady, kde se zdá, mi, naštěstí, někdo porozumí.

Řvu a poslouchám písničky, dojemné písničky. Neposlouchám slova, poslouchám melodii. Poslouchám své srdce a snažím se najít..

... Snažím se najít kompromis, klid, smysl a hlavně sebe...

Avis.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ookami-Kyuu Ookami-Kyuu | E-mail | Web | 3. května 2010 v 22:58 | Reagovat

Lízinka... taky se mi po ní stýská, chtěla bych zase pohladit její jemňounký černý kožíšek... Ach jo, z jedné strany věřím, že JE, je ve světě ostatních lidí, že jí ostatní taky pořád vidí, můžou se jí dotknout, i když pro ně je to prostě jen zvíře, které prochází kolem... Nechce se mi věřit tomu, že není... chci, aby se Líza vrátila... přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdybych se zase mohla snažit o to, aby o trochu dýl vydržela u mě v klíně...

2 Great Mhery Great Mhery | Web | 4. května 2010 v 16:57 | Reagovat

Všichni, co jsme měli rádi nás opouští... Nebo opouštíme my je. Je mi tě líto.
Já mám teď taky takovou divnou náladu, ale díkybohu se držím na dobré náladě. Mám dobrou náladu už asi přes půl roku, mnohem déle. Jsem šťastná, protože jsem. Ale věř, že jsem měla období, kdy jsem byla smutná, protože jsem byla...

3 Kája Kája | Web | 4. května 2010 v 18:05 | Reagovat

Avisko moje milá, žít znamená bojovat jak říkáš :-) Proto se to zkus znova, máš jistě plno jiných kamarádů, ale chápu jak to může být hrozné, vzpomínáním nic nespravíš, naopak, musíš zapomenout :-) Neprobreč si život, to by tě přece mrzelo, ne? :-)
Achjo, nejhorší je že přesně vím jak ti je, a takhle to klidně radit můžu, snad ti to k něčemu bude, ale z tohoto se musíš dostat sama, nikdo jiný tvoje vzpomínky nemá a tak je nemůžou bolet :-) My tě máme moc rádi :-)

4 ANA ANA | Web | 6. května 2010 v 21:34 | Reagovat

Někdy jsou takové chvilky, kdy si člověk říká že nic nemá cenu... ale to zas pomine. Kočka Líza by mohla mluvit, kdyby byly všechny její nálady černé jako její srst, nejedla by ani nepila... Co se týká osobností a výrazů různých blogů, není na škodu se inspirovat, ale hlavní je, zůstat svá. A někdy to trvá, najít se! Je období, kdy máme snahu napodobovat, období, kdy se chceme za každou cenu lišit a období, kdy dokážem být originální a vtipní... Takže držím palce! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama