__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Dívám se zpátky.

31. května 2010 v 13:33 | Avis |  Žiju
...

Dneska je krásně, protožde je pondělí, a já nejdu do školy. Jsem ráda. Chápete to? Já ne. Nejdu do školy, a jsem  R Á D A . Nechce se mi tomu věřit.

Asi nevíte, že jsme se přestěhovali a já změnila školu. Bývalá škola byla bezvadná, a dovoluj si říci, téměř bezchybná. Učitele bavilo učit, škola byla v centru Prahy, a přesto měla velký areál, který jakoby do toho rušného světa ani nepatřil. Skvělá, prostorná školní jídelna, kde se vařilo opravdu dobře..

... My, žáci, jsme tam nestáli na místě, to nám nikdo nedovoloval. Oni nás doopravdy rozvíjeli. Ta škola za něco stála. Nebyla to jenom budova, kde jsme strávili školní rok. Bylo to studium, bylo to zajímavé tudium.
  Nesnášela jsem dny, kdy jsem byla nemocná.

A potom jsme se přestěhovali. Do zapadákova, kde jsme ale měli svůj dům. Upřímně řečeno, ŠOK. Kolektiv před zhroucením, většina učitelů k "ničemu". Obědy ve školní jídelně mi teda ""moc nešly"".
  Byla jsem ráda, když jsem po tolika týdnech konečně našla zpřízněnou duši.

Ale divím se, co jsem tam vlastně těch 2 a půl roku dělala?? Upřímně, když se kouknu zpátky, připadá mi, že jsem hloupla. Začala jsem postávat, nebyla tolik žádostivá, začala jsem lenivět, šíleně rychle lenivět. Začala jsem se odvolávat na různé okolnosti kolem mě.
  Ale já vím, že to byla lež.

Minulý rok jsem udělala přijímačky na gymnázium. Byla jsem šíleně lenivá, až mě to teď děsí, jak jsem ty přípravný testy flákala. Není to tak, že by mě to nezajímalo, ale prostě se mi nechtělo začít. Lenost.
  Když už jsem začala, tak to bylo OK. Když jsem dělala zkoušky nanečisto, dala jsem do toho všechno.

Když jsem nastoupila, línost mě opustila. Bavilo mě to, a neodpustím si napsat, jako za starých časů.
  Poprvé mi sklaplo, když jsem viděla učitelku na občanku. Protože jsem si už zase uvědomila, že i tady budu prostě jen držet hubu a učit se věci, které nepotřebuju.

Šílenost. Ano, (ší)lenost mě zase pohltila. Pořád si jen tak přemýšlím, pozoruji všechno z různých pohledů. Stejně pořád jenom DRŽÍM HUBU. Ale to já nechci.

Já nechci celý život držet hubu.
Já chci prožít ten život podle svého.
Já se nechci jenom přizpůsobovat těm, co jsou "výš".
A nechci nikomu dělat osobu, před kterou se bude člověk chovat jako někdo jiný. Nechci, aby kvůli penězům či jinýmu "svinstvu" skrývali své pravé já.

Avis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenny Lenny | Web | 31. května 2010 v 19:50 | Reagovat

Já jsem se až do páté třídy nehorázně ulejvala. Na naší škole učitelé absolutně nic nezvládali, látka byla neuvěřitelně lehká a protože jsem si připadala chytrá (ale to si musel připadat každý, kdo na tu školu chodil), tak jsem zkusila gympl. A nelituju toho, i když máš pravdu, některé věci jsou k životu doopravdy zbytečné. Ale beru to tak, že mí profesoři nemůžou za to, že nás to musí naučit. Já jsem ráda, že nezaostávám, protože z mé bývalé školy bych se těžko dostala i na střední.. Většina žáků z deváté třídy totiž přestupovali na střední školy pro kadeřníky, řezníky, cukráře.. A mě by třeba bavilo dělat cukrářku, ale s gymnáziem a doufám že i s vysokou školou si myslím, že budu mít na víc. Takže jsem ráda, že mě na tohle na gymplu připravují :-)

2 Berry Berry | Web | 1. června 2010 v 13:58 | Reagovat

Já jsem zažila něco podobného v hudebce. Moje učitelka musela odejít a nová na mě neměla žádné nároky, jednu skladbu jsem odrhovala měsíce, i když jsem ji uměla, protože jsem byla napřed. Pak jsem se doslechla,že moje bývalá paní učitelka začíná učit na jiné hudebce, tak jsem k ní okamžitě přešla. Trvalo mi tři roky, než jsem se naučila zase cvičit, což jsem rok a půl předtím nemusela vůbec dělat. A teď jsem za to ráda.
S tou školou. Změny nemá nikdo rád. Já jsem se na základce neučila a na gymplu jsem začínala asi loni. Pořád říkám, že se neumím pořádně učit, ale je to dobrá příprava na VŠ. Kde se učit musíš a byl by to šok. Štve mě, jak v hodně předmětech musíme vědět všechny podrobnosti, takže ve všem do hloubky, ale třeba to jednoho dne ocením ;-). O hodně věcech máme pocit, že je nepotřebujeme. Ale rozhled, i když někdy je to opravdu zbytečně do hloubky... Držím palečky, ať lenost nepřemáhá...

3 Kája Kája | Web | 1. června 2010 v 18:36 | Reagovat

To mi připomíná naši profesorku na dějepis :-)
Je příšerně náladová, když má dobrou náladu, stará se, je hodná.
Když má špatnou, člověk řekne slovo a ona ho vyzkouší tím způsobem, že každej zatím dostal za 5. Nic říct nemůžeš,nikdo si nestěžuje, akorát jsme se prostě naučili s ní vycházet. Dalo by se říct, že jsme se naučili DRŽET HUBU, jak ty říkáš.Ale já tomu říkám ČISTÁ TOLERANCE. dějepis mi ještě k něčemu bude, je to důlěžité, v tomhle jsem na tom líp. Řekla jsem si dobře, ona je taková a taková, tak se j přizpůsobím, budu tolerantní a půjde to. A ono to fakt šlo :-)
někdy to prostě jinak nejde :-) Někdy holt tu hubu držet musíš, a že to vyšlo zrovna na školu, to už e věc načasování :-)
K lenivosti, já jsem se ještě v primě snažila, ale pak to vypustila, učila se na hlášený písemky, ale přesto jsem cítila že mě to někam posunulo, rozhodně víc než na základce.

4 Žirafka Žirafka | Web | 2. června 2010 v 18:06 | Reagovat

Moc zajímavá úvaha. Sice pořád trošku nechápu, kde všude jsi chodila do školy, ale ok, to není podstatné. Hlavní je to, že jsi tak nenápadně, ale přitom pravdivě a výstižně řekla vše, co jsi chtěla - aspoň já to tak chápu a se vším souhlasím. Jistě nechápu přesně to, co prožíváš, stejně jako ty nechápeš to, co jsem prožívala a prožívám. Chodila jsem na základku - super, prostě jsem taky nesnášela být nemocná a DOMA. Ale teď, když chodím na gympl, prostě...já nevím, nemůžu si pomoct. Moc jsem se změnila a už neříkám tolik pravdu, možná proto, že ji nikdo nechce a nikoho nezajímám. Ale prostě se to ve mě drží a čekám, kdy vybouchnu a něco pos**u. Jsem člověk, co všem řekne do očí pravdu - bývávalo. Teď se snažím být milá a pravdě se vyhýbat. Štve mě, že děláme tolik věcí zbytečně a že se na nás učitelé nadřažují a prostě... Je to jen přežívání. Ale snad se tobě i mě vše zlepší a budou lepší časy ;-) Krásný článek!

5 Gabriella Gabriella | Web | 3. června 2010 v 13:26 | Reagovat

Moje základka ještě ušla,ale v okamžiku,kdy jsme odešla na gympl šlo to z kopce a teď je ze mě ta nejlínější lemra jakou znám:-)) I když u nás hubu nikdo nedržel:-))

6 Vendy Vendy | Web | 4. června 2010 v 20:29 | Reagovat

Trochu mám zmatek v tom, jak dlouho jsi z té bývalé školy pryč. Z té co tě bavila. A teď jsi na škole, která tě nebaví? Nebo už jsi skončila i s touto školou a jsi na nějaké další škole, v pořadí třetí? :-?
Jinak chápu tvoje rozhořčení, zejména ve chvíli, kdy můžeš porovnávat a víš, že existuje něco lepšího.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama