__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Přizpůsobování se profesorům

18. dubna 2010 v 18:01 | Avis
Jak mě to napadlo? Za chvíli skončí můj první školní rok na gymnáziu a vztahy s učitely se asi tolik měnit nebudou. Ustálili jsme se, protože jsme pochopili, že se musíme změnit MY, abychom vycházeli s profesory.

Být učitelem. Zajímavé povolání. Když někdo pracuje se zubní pastou, nepřemýšlí, jak se pasta cítí a denně jeho rukama projde šílené množství např. obalů od pasty. A když je člověk učitelem, pracuje s živým materiálem, který má názor, a se kterým se pracuje dlouhou dobu. Jak je správné se k tomu postavit?
 Každý profesor je zvláštní a každý "to" bere trochu jinak. Je to trošku nefér, dalo by se napsat kruté. Ale buďme rádi, že jsme vzděláváni. ;)

Před několika dny jsme psali písemku z občanky. Byla hlášená, a přesto bylo hodně pětek. Bylo hodně jedniček, pan čtyřky a pětky. Bylo vidět, kdo odflákl přípravu. Ale někdo se snažil - Ale učil se něco jiného - Nebylo nám totiž přesně řečeno, z čeho.

Člověk si musí položit a zodpovědět otázku, co od něj daný profesor chce. Jedna má spolužačka,  co dostala pětku, se rozhodla, že radikálně změní své chování v hodinách VOB. Přizpůsobila se profesorce. V dny, kdy jsou tyto hodiny, nosí nekřiklavé oblečení, které "příliš neodhaluje", na nic se profesorky neptá, se vším co řekne "souhlasí" a neotáčí se. Ale my víme, co si myslí. Protože si to my myslíme také. A protože my nejsme jako občankářka - Bereme názory druhých.

Já začla také - Tedy myslím začla hodně. Dříve jsem to tak nebrala, ale vím, že na tom záleží. Je to něco jako příprava na život, protože život neleží u nohou Vám. Začala jsem proslovem mamce o tom, co budu a nebudu, který byl přehnaný, naivní a prostě nerealistický a dětinský. Taková nejsem - Nechci se stát kopií profesora, chci se jen líbit. Nebo spíš nechci abych se jim ne

Co jsme my, žáci, pro profesory? Když někoho povolání nebaví, odnese to nejspíš sám a lidé kolem něco, protože na pastu je zbytečné řvát. Pracovat s lidmi je něco jiného, to člověk musí umět. A když to neumí, nebo má krizi, je hodně těžké přiměřeně reagovat. Vím, ale..

Nesnáším ten den po třídních schůzkách. Je ponižující. I když se nedozvíme nic "závažného". Říkám si, jestli to není jenom přetvářka. Jdete se zeptat na pastu, jestli se při rvaní do tuby dobře modeluje. Hm, co  byste odpověděli?
"Jak se modeluje pasta jménem Petr Novák při rvaní do tuby?"
 To se samozřejmě nedá srovnávat. Ale když oni si profesoři podle všeho vždycky s rodiči tak DOBŘE rozumí..

Někdy pozoruju, že se už nic nedá změnit. Že něčemu se nemůžu namodelovat. Prostě nejde. Buď je to MOC, nebo to nejde. Něco se může zkazit v prvních sekundách prvního setkání. Něco se už taky pokazilo.

Za těch osm /hm, za chvíli to bude sedm!/ let příjdu ještě na tolik nových poznatků.. Je mi z toho trochu zle.

Avis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | Web | 18. dubna 2010 v 18:16 | Reagovat

Zatím vycházím ze všemi profesory docela dobře a doufám že to tak půjde i nadále, přispůsobovat s nemusíme, profesoři jso tolernantí, vlastně skoro všichni :) Když se naučíš jde to hladce, kyž ne zadrhává ale to všude a vždycky :)

2 pavel pavel | Web | 18. dubna 2010 v 23:21 | Reagovat

při čtení článku mi zkolaboval počítač, přehřál se, tak se vracím...
taky jsem to chápal jako ponížení, mluvil o mně beze mne..., mělo by to být za doprovodu žáků aby k tomu řekli své...
myslím, že bys to měla třídnímu navrhnout, to myslím vážně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama