__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

O Smutku, Štěstí a Chrámu

16. března 2010 v 21:44 | Avis |  Žiju
Nesuď knihu podle obalu.

Země. Obal je potrhaný, špinavý a neustále se mění. Nejde říci, zda-li k lepšímu či k horšímu. Říkat horší a lepší je špatné. Protože je to pozte NÁŠ názor. Obal se mění. Ale jádro Země, to je fontána, ze které neustále tryská čistá, křišťálová voda... To je vyrovnanost sama. Někdo si uprostřed toho velkého Chrámu představí Boha, podle jiného je chrám prázdný a někdo třeba sedí v Chrámu sám. A někdo žádný Chrám nemá.

U mě v chrámu sedí Příroda. Není vidět, je průhledná jako vzduch kolem. Má na sobě dlouhé šaty. Mají krásnou, přírodní barvu. Usmívá se, je vyrovnaná.

Sedí, přemýšlí. Ví, že vše, co udělala, udělala správně. A že už víc udělat nemůže.
Je mimo povrchový ruch. Sedí v Tichu za zvuku krásné melodie. Melodie lesa, šumění trávy, bzukot včel.. Připadám Vám psychicky narušená?
Byla to ona, kdo "naprogramoval" svět. Kdo nařídil hodnoty.

Musíme chápat smutek, abychom dostatečně pochopili, jaké máme štěstí. A musíme chápat štěstí, abychom věděli, že zažíváme smutek.

A proto si myslím, že je tady v Evropě smutku málo. Vyhovuje nám to, ale měli bychom se zamyslet, když budeme chtít víc. To je jenom otázka času, kdy nám dá Příroda/ Bůh/ Osud okusit smůlu. A tepve potom dostatečně pochopíme, jaké jsme měli štěstí.

A také Ti, co "doteď" měli smůlu a zažívali smutek, okusí štěstí. Všichni si myslíme, že smutek je "špatný" a radost "dobrá". Ale cítili by jste radost, kdyby jste nikdy neokusili smutek?

Až tento okamžik nastane, vzpomeňte si na tento článek. Nebo spíše: Na tuto myšlenku.

Až tento okamžik nastane, bude rovnováha na obalu zase o trochu větší. Další otázkou je, na jak dlouho..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 16. března 2010 v 21:51 | Reagovat

To je dobrá úvaha. Zamyšlení. Povídka... název zní jako nějaká pohádka, ale pohádka to bohužel není... A divím se, že ta příroda ještě funguje, po tolika ranách co dostává od lidí...
Moc se mi líbila ta zmínka o štěstí a smutku. Protože je fakt, že kdo nebyl v životě nešťastný, neví, jaké to je, být šťastný... 8-)

2 Kája Kája | Web | 17. března 2010 v 18:36 | Reagovat

Pěkný článek, přinutí mě přemýšlet.
Já osobně mám v tom chrámu jak říkáš Boha :)
Máš pravdu, až po tom co jsem si poprvé rozbila asi ve svých snad 2 letech rozbila koleno jsem pochopila jaký jsem měla štěstí :D ale to je blbej příklad :)

3 Berry Berry | Web | 17. března 2010 v 19:41 | Reagovat

To je strašně zajímavé, tady ten článek. Musím s tebou jen a jen souhlasit. Dokud neokusíme zklamání, jak víme, že to co prožíváme, je radost?
Taky mám v tom chrámu Boha, jako Kája. Je to zajímavé, že máme pocit, jak jsme na tom špatně a pak teprve spadneme dolů...
P.S. díky za tvůj komentář, potěšil mě a povzbudil...:-)

4 Kája Kája | Web | 17. března 2010 v 21:26 | Reagovat

Tak já mám pcoti že v češtině jsou taky nějaký soutěže, a mě to v matice baví, krom toho věřím že nejsi úplně blbá, rptože to by tě nepřijali :) Mě třeba zase nejde fyzika :D

5 Avis Avis | Web | 17. března 2010 v 21:39 | Reagovat

[1]: Já si nejsem jistá, že bych to dokázala napsat "takhle" v pohádce... :D

[2]:
Díky, takové komentáře potěší.. Však to taky znáte :-D
[3]:

6 Vendy Vendy | Web | 17. března 2010 v 21:58 | Reagovat

[5]: No, mně ten nadpis připadal pohádkový, něco jako O živé vodě, nebo O štěstí a kráse... Chci tím říct, že zní poeticky a je pěkný a trefný! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama