__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Březen 2010

Dnešní literatura a mýtus

29. března 2010 v 17:13 | Avis |  Žiju
(pokus o reflexi na článek zabývající se touto problematikou, úkol do školy, listopad 2013)

Symbolickým příběhem zachycujícím prvotní a zároveň cyklickou zkušenost lidstva, vždy platným vzorcem, odpovědí bez otázky a věčným archetypem, tím vším je mýtus.
Vymyká se mírám pouhopouhého literárního žánru. Přesahuje ho tiše a galantně. Abychom si nevšimli, jak, aniž by se dal poznat, ovlivňuje část každého příběhu, příběh celý i jejich sérii. Jak, jsa loutkářem, tahá za nitky, zatímco nechává snít své herce, že to jsou snad oni, kdo vytváří promluvy. Že jsou jedineční, neopakovatelní, sví.
Že tu nebyli už tisíckrát před sebou samými. A že se ani po smrti tisíckrát opět nezrodí.
Nelze se hněvat a nelze se zlobit, nechtějme ustřihnout Ikarovi křídla ještě před vzlétnutím, neodmítejme polibky Múzy a nepřejme si vymazat Kaina ze stránek Bible. I bez Ikara by lidé přeceňovali své schopnosti, i bez Múz by každý umělec hledal vytrvale pramen inspirace, i bez Kaina by každý bratrovrah byl vyčleněn z celku, vyvržen a osamocen.
Mýtus nevytváří proudy a síly, které nás ovlivňují, definují a předurčují. Pouze je uchopuje a pokládá do slov. Je výkladem, pomocí něhož můžeme pochopit mnoho o "teď a tady" a též mnohá "proč".
A čím jiným je literatura než odrazem reality, tázáním se a odpovídáním? Je pro ni mýtus aparát nepostradatelný jako oči pro batole a vzorce pro vědce? Nebo snad spolu rovnou splývají v jedno? Není každé literární dílo přepisem, překladem mýtu do současného jazyka?
Odpověď se nenabízí sama, bylo by třeba hledat ji. Ale má nejspíš sama důvod, proč se nedává poznat - není důležitá a směrodatná. Mýtus se nesnaží literaturu pokořit a podrobit si ji vetknutím svého podpisu na její přebal.
Pouze se v ní zračí. Musí. Dnes stejně jako před stovkami let. Plynutí je cyklické, předznačené. Nemáme se cítit uvězněni a bát se, máme probudit svou úctu a uvědomit si svázanost se společností a s prostorem okolo sebe.
Mýtus nás vychovává, ukazuje možné cesty i jejich úskalí. Je mu jedno skrze co. Pokud mu jde o načrtnutí konfliktu dobra a zla, poslouží David s Goliášem nebo Théseus s Minotaurem stejně jako princ s obludným sedmihlavým drakem.

Hlavně, když dnešní čtenáři stejně jako čtenáři dávní pochopí poselství, které nese na svých nesmrtelných křídlech.

Škola? Ale ano, naštěstí

25. března 2010 v 22:04 | Avis |  Žiju
Kdo nic nezná, ničeho se nebojí. Když se nás v předškolním věku ptají, zda-li a proč se těšíme do školy, odpoví snad většina: Ano, těším se. Těším se, protože budu moci dělat domácí úkoly, učit se a budu ve škole mít kamarády. Ten, kdo se ptá, má většinou školu za sebou a proto se nejčastěji zasměje. Protože to už jsou vzpomínky a jejich síla.

A tal 1.9. jdete do vysněné a krásné školy. A poprvé se těšíte. Na lavici, hodnou učitelku/tele, spolužáky, učení.. Mně to vydrželo hodně dlouho... Nevím, jestli mohu tvrdit, že mě to OPUSTILO, prostě to asi jen SPÍ. A já jen doufám, že se ta ambicde hodlá v krátké době probudit.

Říkat ráno rodičům, že nechcete jít do školy, je jako házet hrách na zeď. "Mami, já dneska nepůjdu do školy." "Proč?" "Já nevím." Rodiče brzy ránou vstanou, aby Vám mohli oznámit, že už musíte vstát, že máte zpoždění a ať sebou konečně hodíte, protože jinak nestihnete vlak/autobus/školu (a v nejhorším případě sebe a svojí smrt).

Prázdný sud nejvíce duní. A učitelé mají zvláštní schopnost vyvolávat právě ty, kterým hlava nejvíce duní a při pohledu na slepu maou a ksicht učitele by se nejraději propadli. Jenomže to se nikdy nestane, protože škola je obyčejně, tady v ČR, postavena neuvěřitelně "kvalitně". Okna netěsní, v zimě je na chodbách a nejen tam zima jako v márnici a v lété zase vedro. A ještě ke všemu učitelé nejsou upíří typy a nesnášejí zatažené závěsy.
Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt. Přece jenom, ve třídě je podobných ubožáků nebo inteligentů přece jenom dvacet třicet, takže nejste zkoušeni každou hodinu. Strach ze zkoušení je příšerný, objevuje se závrať z písmenek a číslic, šok z úhloměru a často také šok. A v tu chvíli pomůžou opravdoví přátelé. Kdo umí, umí. Samotné zkoušení nemusí být tak strašné. I když. Často je.

Na naší škole jsem viděla spoustu plus. Školní jídelna, která vaří dobře, organizovanost, učitele, kteří věděli o čem mluví..

A potom jsem si všimla, že je to trochu jinak. Všichni se snaží, aby byl řád, učitelka si "splete", že 8 x 5 = 41, ale nikdo jí to neřekne, protože by začla až histericky křičet. Uf, ještě že jsou suply celkem málo. Ale vysvětlit umí. Spolužák v lavici u dveří svačí a hraje hry, holka v lavici u dveří si stříhá nehty kancelářskými nůžkami a já přemýšlím, zda-li nemám nakreslit karikaturu té divné osoby za katedrou.

A to často také dělám. :D

Ale jsem ráda, že tu škola je. Protože kdyby tu nebyla, prohlásila bych: Já jsem blbá a byla by to pravda. Kdyby tu nebyla, život by byl úplně jiný, než jak ho znám. Měla bych méně svobody.

A co si Vy myslíte o škole?

Po nehodě...

23. března 2010 v 20:56 | Avis
... - Tři výstižné tečky...
Po delší době zase příspěvěk. Povídka?? Dost dlouho mi trvalo, než jsem vymyslela název. :)

Je jaro. Byl to bůh, kdo si nepřál, abychom ho zase strávili společně? Místo toho, abych svobodně jako motýl létal v oblacích, čekám před nemocnicí a modlím se. Modlím se za Tebe. Mrzí mě to a doufám, přeji si, abych se Ti mohl omluvit. Odpustíš mi?

Měli jsme být zodpovědnější.

Ale teď bojuj. Bojuj o život. Máš naději. A tvoje naděje je i moje naděje. Naděje, že ještě někdy budu štastný. Co by jsi udělala na mém místě? Co mám dělat? Nemůžu dělat nic, vše, co jsem mohl, jsem již udělal. A to nemyslím jen to dobré. Proč člověk nedává pozor na svoje štěstí, když ví, že je jako jehla v kupce sena? Sobec, to jsem. Protože já štěstí mám. Mám naději.

Bojuj. Kdybych mohl, bojoval bych s Tebou! Ale Ty bojuješ někde v sále této nově postavené, krásné a moderní budově, která je předem předurčena bolesti a smutku o život. Dýcháš ještě. Je noc, klíží se mi oči. Budu bojovat na dálku, pronajmu si hotel blízko odtud. Bojuj!


Proč jsem nevstal dříve? Vstát? Spal jsem vůbec? Myšlenky tížily. Již je poledne. Je Ti lépe? A vůbec - Žiješ? Mám chuť si rvát vlasy. Je mi smutno. Doufám a bojoji. Bojuji sám se sebou....

Před recepční vykoktám otázku. Ptám se na Tebe. Moje oči jsou plné děsu, očekávání a strachu. Následně ztratí všechnu barvu. Zešedivěl mi svět. Má cenu žít, bez Tebe? Umřela jsi.... Ale bojovala jsi statečně, že? Můžu Tě vidět? Ano, prý ano.

Tělo. Schránka bez duše, schránka bez myšlenek. Jen vzpomínky, které jsou vázány k osobě, která toto tělo vlastnila. Byla jsi vůbec někdy? Není to sen? Nemám co říci. Nikdo by mě nevyslyšel. Slzy....

Nemá cenu žít. Umřu. A doufám, že potkám Tebe. V lepším světě. Ve světě, který bude stejný, ale já ho budu vnímat lépe. Budu lépe chápat. Ale proč jsem to neudělal dříve? Ve světě, kde budu lepší já, budu šťastnější... Zlepšujeme se.

Co by se asi stalo, kdybys tady pořád byla? Smála by ses? Neměla se stát nehoda, která to všechno změnila.. Skoncuju to...

....Potkáme se v lepším světě. Ve světě lepších osobností.

O Smutku, Štěstí a Chrámu

16. března 2010 v 21:44 | Avis |  Žiju
Nesuď knihu podle obalu.

Země. Obal je potrhaný, špinavý a neustále se mění. Nejde říci, zda-li k lepšímu či k horšímu. Říkat horší a lepší je špatné. Protože je to pozte NÁŠ názor. Obal se mění. Ale jádro Země, to je fontána, ze které neustále tryská čistá, křišťálová voda... To je vyrovnanost sama. Někdo si uprostřed toho velkého Chrámu představí Boha, podle jiného je chrám prázdný a někdo třeba sedí v Chrámu sám. A někdo žádný Chrám nemá.

U mě v chrámu sedí Příroda. Není vidět, je průhledná jako vzduch kolem. Má na sobě dlouhé šaty. Mají krásnou, přírodní barvu. Usmívá se, je vyrovnaná.

Sedí, přemýšlí. Ví, že vše, co udělala, udělala správně. A že už víc udělat nemůže.
Je mimo povrchový ruch. Sedí v Tichu za zvuku krásné melodie. Melodie lesa, šumění trávy, bzukot včel.. Připadám Vám psychicky narušená?
Byla to ona, kdo "naprogramoval" svět. Kdo nařídil hodnoty.

Musíme chápat smutek, abychom dostatečně pochopili, jaké máme štěstí. A musíme chápat štěstí, abychom věděli, že zažíváme smutek.

A proto si myslím, že je tady v Evropě smutku málo. Vyhovuje nám to, ale měli bychom se zamyslet, když budeme chtít víc. To je jenom otázka času, kdy nám dá Příroda/ Bůh/ Osud okusit smůlu. A tepve potom dostatečně pochopíme, jaké jsme měli štěstí.

A také Ti, co "doteď" měli smůlu a zažívali smutek, okusí štěstí. Všichni si myslíme, že smutek je "špatný" a radost "dobrá". Ale cítili by jste radost, kdyby jste nikdy neokusili smutek?

Až tento okamžik nastane, vzpomeňte si na tento článek. Nebo spíše: Na tuto myšlenku.

Až tento okamžik nastane, bude rovnováha na obalu zase o trochu větší. Další otázkou je, na jak dlouho..

15.3.2010

15. března 2010 v 16:07 | Avis |  Žiju
Jsem úplně vyčerpaná. A to je teprve pondělí, že? Ach jo. První hodina byla čeština, takže moje oblíbená hodina. Profesorka na ČJ ale nedorazila do 9:30 do školy, takže na začátek hodiny přišla jiná profesorka a řekla, ať napíšeme příběh o sedmi větných celcích :D, kde bude minimálně 14 vyjmenovaných slov. Nakonec jsem spatlala toto:

Pyšná myš vykradla Zbyňkovu spíž. Ukradla sýr, syrové maso a jiné pochutiny. Zbyňěk se rozhodl pomstít: Myš musí pykat! Myš zatím vyprávěla kobyle a býkovi ve stodole, že je nejvynalézavější myš a že není pyšná. Tu objevil se Zbyněk. Povyskočil a vyběhl za myší. Myš běží, klopýtá a umírá a Zbyněk vyhrál.

Můžu s radostí poznamenat, že jsem tuhle hodinu přežila. Další hodina byla přírodověda, takže jsem věděla, že to bude děs. Profesorka chybí a nechává nám šíleně moc práce. Netuším, jestli si myslí, že to stíháme. Nestíháme.

Ale taky jsem tuhle hodinu přežila. Smrt nastala o třetí hodině. Dějepis. Jsem smutná. Na začátku roku mě dějepis strašně bavil. Měli jsme suprovou profesorku. Já jsem hodně ovlivněna tím, jak učitel daný předmět učí. A tahle profesorka byla suprová. Jenomže otěhotněla. A tak nám darovali novou. Co se týče školství, úplně novou.

Nemá zřejmě moc promyšlené, jak chce učit a podle toho to vipadá. Přijde do třídy, pět minut vypráví o tom, co jsme probrali, bereme a budeme brát.... Potom "něco kecá" o látce, často říká: Já po Vás TOHLE budu chtít a tohle zase si psát nemusíte. Stejně je v písemce VŠECHNO.

Jelikož jsem dostala z jedné písemky čtyřku a já se nehodlám smířit s ohodnocením: DOSTATEČNÁ, přihlásila jsem se o referát, což jsem již proklepávala v nějakých článcích i tady. Archimédes, Pythagoras a Thales. Něco mi říkalo jenom to druhé jméno, ale i tak jsem si referát vzala.

Myslím si, že by bylo lepší, kdyby se referáty vůbec nedělali. A taky si příště hodně promyslím, jestli se na nějaký referát přihlásím...

Dřela jsem se s ním hodně, ale protože jsem to NEŘÍKALA nazpaměť, dala mi dvojku. Že dvojka je lepší než čtyřka aže je "přijatelná", mi nemusíte opakovat, ale já jsem se tomu vážně věnovala. Nevím, asi to, že jsem chtěla jedničku zní "šprtsky", ale vážně si myslím, že jsem si za svojí práci zasloužila za 1.

Sebralo mi to veškeré ambice, sílu.. A také dobrou náladu. Takže nečekejte tak další měsíc žádný optimistický článek.

Já se jdu raději zahrabat. Nutno poznamenat, zahrabat do učebnice FYZIKY. Zítra test. Takže čekejte ten optimistický článek raději kolem května.. Hm..

Smutná a rozezlená,
Avis.

Mnohem víc než jenom 3 rady.... =oD

12. března 2010 v 12:30 | Avis
Rozhodla jsem se zapojit do soutěže Napište 3 rady pro začínajícího blogera (A vyhrajte tričko :D) na Blog.cz. Pořád jsem to chtěla odkládat, ale pomalu již není kam. Takže jsem se dokopala napsat tenhle článek... Kamenujte (popřípadě jinak vyjadřujte nesouhlas) v komentářích.

Můj komentář na blog.blog.cz:
  1. Rozmysli si rozdíl mezi blogem o Tobě a o tom co tě baví a neosobním blogem o filmu, celebritě atd., který má za cíl vysokou návštěvnost. Jedno si vyber a tím se řiď. :)
  2. Rozmysli si, co o sobě na blogu prozradíš. Heslo k Tvému trezotu si raději ponech pro sebe.
  3. Přečti si http://blog.blog.cz/rubrika/blogeri-radi
Dodatky: Na jeden blog se vejde všechno. A Tvůj jeden blog přijde víc lidí než na Tvých pět blogů dohromady. ;) Článek na téma týdne jen o tématu týdne.

1. Rozmysli se pořádně, později se to špatně změní. Osobní blog nemusí být čistě autorský. Samozřejmě můžeš obojí spojit. =o)
2. Pokud přesto někomu chceš heslo prozradit..... Můžeš v komentářích :D

Můžete to pojmout i trochu jinak, ale nedivte se, že Vás nikdo nebude brát vážně! =o)


3. A nepřeskakuj odstavce. Najdeš tam spoustu užitečných rad. Nemusíš se všemi řídit, ale rozhodně se všemi inspiruj.

Kopíruj pouze se svolením autora a zdrojem, nedělej si na blogu nepřátele. A když si přátelele uděláš, nezveřejňuj své problémy v článcích, protože o to návštěvníci většinou nestojí. Nestaň se na návštěvnících závislý a nezapomeň, že návštěvníci jsou taky lidi! Nechtějte po návštěvnícíh nemožné a nenazývejte je bobky! - Ta poslední věta není žert...

Již skoro zdravá,
Avis... :)

Nemocná...

10. března 2010 v 14:25 | Avis |  Žiju
... Konečně. Obyčejně bych psala "škoda, už zase", ale teď jsem vážně ráda. Poslední dobou jsem byla hodně unavená. To se taky, jak jste si jistě nevšimli (XD), projevilo na mých článcích, což mě ale netíží. Taky se to projevilo na mých známkách ve škole, což už mi vadí. Budu se muset víc učit. Ach jo :)

Budu si moci odpočinout, napsat rady pro začínající blogery a naberu síly. Byla jsem jako chodící mrtvola. Snad se to teď změní. Sice je mi teď hodně špatně, ale můžu celý den ležet, číst si, poslouchat písničky, přemýšlet....

Tohle zbožňuji.. :) Hodně mi to pomůže a snad se tady objeví optimií nabitý článek. Po dlouhé době.

Všimla jsem si, že psát na TÉMA TÝDNE hodně zvyšuje návštěvnost, což mě překvapilo a poděsilo zároveň, protože ty lidi tady byli, ale pochybuji, že ti lidé četli Můj článek se zaujetím... Tenhle týden asi psát nebudu, nechci psát, že peníze jsou "tenké, hranaté, jsou různé v různých zemích", jak jsem to četla na jednom blogu. :D

Jelikož do konce pracovního týdne zbývají tři dny a mě mamka může omluvit pouze na dva, šly jsme spolu za praktickou lékařkou, aby si mě prohlídla a případně mi napsala omluvenku až do pátku. Netěšila jsem se. Něměla jsem proč.

Obecně proti lékařům nic nemám - Starají se o naše zdraví.. Obdivuji je.. Ale.. Tahle praktická lékařka je mi hodně nesympatická. Její práce jí evidentně nebaví, což odnáší pacienti. Aspoň to tak vipadá.

Potom, co jsem jí řekla co se mnou je, otevřela mojí kartu a napsala rýma, kašel, horečky nemá. Proč? Neřekla jsem, že NEMÁM horečku.. No nic. Potom mi předepsala takový hnusný sirup a byla ráda, že už "padáme". To jsou služby. Takové chvíle fakt zbožňuji...Ach jo..

Šíleně mě bolí hlava, klíží se mi zrak. Beru hnusný sirup, piji nenáviděné čaje, ale jinak se "bavím". Nikam nespěchám a nemusím poslouchat keci/y smrtky (a ostatních nenáviděných profesorů). Právě mi za minutu končí škola (14:25).

Omluvte mě, pomyslně se vydám na vlak....

Avis.

Nemůžeme si myslet, že jsme EKOLOGIČTÍ

7. března 2010 v 20:17 | Avis |  Žiju
Myslela jsem si, že nemám co k tématu Ekologie napsat. Že na věc nenám tak ucelený názor, abych o ekologii napsala. Při dnešní vycházce jsem si ale názor ujasnila... Zde výsledek.

Ekologická výroba. Ekologické bydlení, ekologický život...

Já tenhle svět nechápu. Jak můžeme my, lidé, říkat něco o ekologii, když jsme z "naší" zeměkoule udělali něco neekologického? Jsme snad jenom kapitola této ("předtím") krásné planety, která se po rozpadu lidstva vrátí do své původní podoby, nebo do ještě lepší? Snad. Možná.

Zkusme se podívat na Zemi bez lidstva. Dokážete si to představit? Krásná, divoká a krutá příroda.. A nikdo, kdo by mohl říct: "No jo, ale je tam zima, není tu internet, a vůbec, ještě, že tu jsme..". Protože my bychom tu nebyli. Bylo by to "tady" tvrdé, ale SPRAVEDLIVÉ.

A my lidé ropzhodně spravedlivý nejsme. Zneřádili jsme tuto přírodu a ještě mluvíme o EKOLOGII, což umí naštvat. Hledala jsem si nějaké informace o Haiti, chtěla jsem se dozvědět něco o lidech a způsobu života a čtu, že "bylo vykáceno" 98% lesů na palivo. Bylo to napsáno úplně bez emocí, ale mě to pořádně naštvalo...

Proč?

Ve svých článcích hodně píšu o tom, jaké je lidstvo "hnusné". Mám špatné nálady a představuji si Zemi bez lidsta.. Stačí otevřít oči a už by se chtělo plakat...

Na gymnáziu, tedy ve škole, jsme kolem listopadu měli za úkol napsat jak ovlivňujeme planetu my a celé lidstvo a já jsem si půjčila jednu super knížku z knihovny, kde jsem se dočetla soustu informací, některé sem nemůžu nenapsat...

Představte si, že nejvyšší hora státu OHIO je MOUNT ŠMEJD, což je hora tvořená odpadky! No, není to nechutné??

Píše se: Ekologická výroba. Víte, že polystyrenový pohárek se NIKDY nerozloží?

Kácíme lesy. Víte, že jeden strom vyrobí za 1 vegetační období kyslík pro 10 lidí na celý rok?
A že vyteklá baterie z jednoho mobilu dokáže zničit 100 000 l vody?

Máte představu, jak ubližujeme ostatním obyvatelům této planety??
V Číně se stáhnou 2 000 000 koček a psů na kožichy za rok? A že na 1 kožich pro dospělého člověka se spotřebuje kůže ze 100 zvířat?

Máte ještě pocit, že můžeme něco říkat o EKOLOGII?
Nehospodaříme. Jen říkáme, že to lépe nejde.

A špatné je, že se to už asi nezmění. Záleží jen, jak "ekologičtí" budeme. Jak dlouho to naše, kdysi krásná planeta vydrží. Je špatné dětem říkat: Máte štěstí, vy to ještě nezažijete.

Buďme tak ekologičtí, jak nejvíc můžeme. Třiďme odpad, používejme "ekologičtější" věci a nezapomínejme, že tu nejsme sami.

Vaše Avis.

Lhali jste mi

7. března 2010 v 18:40 | Avis |  Žiju
Jak bych to měla nazvat? O mně to není, ale jako povídka se to taky netváří... :D

Slibovali jste mi, že budu štastná. Že budu žít. Budu dýchat, běhat po loukách, v lese, trhat kytky a smát se. Že budu mít rodinu, která mě bude mít ráda, že se budu vzdělávat, budu chytrá a že prožiji šťastný život. Slibovali jste krásný, útulný domeček, hodné sousedy.

Říkali jste, že mě bude bavit žít. Že zapomenu na to, co jsem (ne)prožila předtím, že budu žít jen současností. A byli jste klidní. Lhali jste nám všem do očí! Proč? Ale z čáti jste měli pravdu. Všichni lidé prošli vašima rukama, ale většina žije, nebo žila současností. Nechápu je. Jsem sama?

Ale lhali jste. Narodila jsem se, ale ihned jsem začala postrádat Nebeský ráj. Ticho, klid a pohodu, to všechno jsem ztratila. Těšila jsem se na svět a dopadla jsem tvrdě na dno. Nic nebylo tak, jak jste říkali. Všude to smrdělo zatuchlinou, za vším se skrývaly peníze nebo slzy.

Lidé mi nerozumí a já nerozumím jim.

Chtěla bych tenhle rádoby život zreklamovat.

Ale jsou vratné a nevratné činnosti. A tohle je ta druhá možnost, že? Ksakru. Pláču, ale pláč nepomůže. Tohle není život. Co budu dělat?

Mám vše co potřebuji, ikdyž ne tak dokonalé, jak jsem naivně chtěla já. Škoda Ale mám rodinu a vzdělání, jsem zdravá a nemám hlad. A přesto chci víc, chci.

Jsem "jen" člověk. Patřím k celku. Jsem bestie, jsem člověk. Ničím přírodu a ještě ke všemu chci víc. A člověkem budu až do smrti.

Možná by bylo lepší se v případě případného příště nenarodit jako člověk.