__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Dno (již zveřejněné)

28. února 2010 v 20:00 | Avis (Smutná...) |  Žiju
Sedím u sebe v pokoji, poslouchám Nohavicu, je mi smutno a chce se mi brečet. Prožila jsem báječný víkend bez problémů. Ale nebyl tak báječný. A já jsem zase vysílená. Opět.
A zítra mě čeká škola. Opět. Docela mě štve. Asi bych potřebovala psychologa. CHCI se někomu vyříkat. Ale nemám koho. Ve škole ještě nemám natolik spřízněnou duši. Doma taky nepřichází nikdo v úvahu..

Ale já se směju! Dělám vtípky, žiju. Ale pak se probudím a začnu pochybovat, jestli.. žiji. Možná je to jen tím, že moc přemýšlím. Mám chuť dělat kotrmelce do schodů, Brečet u krásného jezera a potkat někoho kdo mě bude chápat. Přítelkyni. Chci se stát vlkem v tlupě.. Chci se stát opravdovým členem nějaké skupiny.. Vezmete mě někdo?

Uzavřená. Sama, smutná, v krásném, radostném světě plném zlých a usměvavých lidí. Proč? Jako by mi NIKDO nerozuměl.. Osamělá na tomhle světě plném lidí. Co je to za stav? He, sama netuším. Snad časem to zjistím..

Všichni jsou tak daleko. Je mi smutno, opakuji, SMUTNO. Všude vidím špínu. Je to má proměna..

V Praze jsem byla optimistická, veselá a šťastná holčina. A Teď? Utahaná z ničeho, pesimistka. Vyprchalo ze mě takové to krásné. Málo slov je na světě. (To se v jedné písničce taky zpívá.. Ty ptáš se mě - Právě z CD Ikarus od Nohavici.. :))

Málo slov, nebo málo energie řečníka? Řečníka, který je plný emocí?
Chtěla jsem moc, nedostanu nic. Přála jsem si, nedostala jsem..

Ale víte co? Ještě to není tak špatné! (Jen přišla rychlejší písnička - Ikarus z CD Ikarus od Nohavici..) Ještě se umím smát, umím žertovat. A umím doufat, umím si přát.

A víte co? (Podruhé)
Přeji si, doufám, žiji...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Přemýšlíte nad životem / smrtí / existencí ?

Ano, často. 68.6% (70)
Ano, občas. 18.6% (19)
Jednou za dlouhou dobu.. 6.9% (7)
Ne, nepřemýšlím. 1% (1)
Ne. Já a přemýšlet? XD 2.9% (3)
Jiná odpověď. 2% (2)

Komentáře

1 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 28. února 2010 v 21:54 | Reagovat

Svět se někdy zdá plný černi a šedi. Někdy jsou i dny jen tmavé a bez života. Někdy má člověk pocit, že je jen nic a nemá energii. Schovávat se za úsměv? To děláme všichni, tedy, alespoň i já.  ;-)
Vím, jak těžký je tenhle boj, až moc dobře. A proto se nevzdávej... :)

P.S. Přišel ti mail?

2 Alia Alia | Web | 2. března 2010 v 8:33 | Reagovat

Pff.. tenhle pocit přesně znám, taky jsem se nikomu nemohla svěřit těsně po tom, co jsme se odstěhoval, cítila jsme se... osamocená? Ano, měla jsem rodiče, jenže jsou i věci, které oni nepochopí. A teď? Teď vlastně taky nemám pořádnou kamarátku, které bych se dokázala opravdusvěřit i po těch 2 rocích, prostě jsem nenašlu tu ´spřízněnou duši´. Tím nemyslím to, že se s nikým nebavím, jen nejsem k nikomu tak blízko, abych se mu svěřovala. A maska jménem úsměv? I pro mě až přehnaně známí přítel, ikdyž, někdy mám pocit, že pro každého.
Nestrácej naději, vše se časem zlepší, jen mít trpělivost x)

3 Ness Ness | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 16:19 | Reagovat

Někdy mám dojem, že my bereš myšlenky přímo z hlavy :). U tohoto článku to platí dvojnásob ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama