__Jsem-li objevena přes 3. deklinaci, ráda bych byla zpravena o tom, že jsem byla objevena... ;)

Sebestředně

17. ledna 2010 v 10:00 | Avis | 
2017
"Viděla jsi film V hlavě? Opravdu mi v něčem připomínáš Smutek."
Tak mi to řekl jeden dobrý kamarád. Pádný důvod se na ten film podívat. (Navíc se pak překotně ostatní navzájem rovněž identifikovali do dalších postav, končilo se u rozverného: A ty jsi ten přihlouplej slon.)
Sadness: Crying helps me slow down and obsess over the weight of life's problems.

Joy: Sadness, you nearly touch a core memory. And when you touch them, we can't change them back!
Sadness: Oh, I know. I'm sorry. Something's wrong with me. I… it's like I'm having a break down.
Joy: You're not having a break down. It's stress.
Sadness: I keep making mistakes like that. I'm awful.
Joy: No, you're not.
Sadness: And annoying.
Joy: They, well, uh, you know what? You can't focus on what's going wrong. There's always a way to turn things around, to find the fun.
Sadness: Yeah, find the fun. I don't know how to do that.
Joy: Okay. Well, try to think of something funny.
Sadness: Um. Oh, remember the funny movie where the dog dies?
Joy: Oh, yeah. That's not…

No. Co říct víc. Snad ani ne to, že Smutek nakonec zachrání situaci a výrazným dílem se zapříčiní o dobrý konec příběhu, jako spíš to, že mě ten snímek položil a vůbec jako jediný film (!) rozbrečel.
Příliš dobrá a výživná lekce o vnitřním světě a roli smutku v něm. Nebo dokonce přímo vyobrazení (prvků) deprese. V animáku pro děti. To nečekáte, a proto snad pak ten brek.

Vzhledem k tomu, že tento blog z drtivé většiny píše právě můj S/smutek, tak mi přišlo relevantní se s tím svěřit. :D


2014
Jsem ta s chutí adekvátně velkou vzhledem k věku po absolutních pravdách a pravdě obecně. Se sklony k výzvám, přímočarosti a humoru bez servítek. Osoba bez odpružení snad s malou mírou (o)pruzení. Se studenýma nohama a rukama. S malým rozhledem a (kompenzující?!?) snahou vy(n)dat ze sebe vše. Hledající si definice ve výkladovém slovníku. Dělající domácí úkoly dost často doma. Nejspíš nudná. Dumající a okounějící.
Bezbariérová překážková dráha. Bez viny vinná a naopak. Bez smyslu pro orientaci a se sklony měřit jenom jednou nebo rovnou řezat. Cíťa. Ťuňta. Hlupák. (Někdy) kráva.
Se spoustou otázek, které klade kolem jako zoufalá zvířecí samička vajíčka. S odpověďmi, které se nedají použít a které jí o to připadají krásnější.
S cíli a nevymodelovanou představou, kde budu za deset let. Zatím jsem spokojená už jen s uspokojivou pravděpodobností, že za deset let budu. :)


2012
Těžko do pár řádků vtělit sebe sama, když ani nevíš, kdo bude Tvoje řádky číst a co od nich bude čekat. Vždyť o mně nepotřebuješ vědět vůbec nic. Už každé souvětí tady jsem já, ale chápu, že jestli jsi tady, asi čekáš trochu koncentrovanější představení.

V listopadu mi bude patnáct. Čas sice nejde vrátit, ale už teď si chvílemi horoucně přeju, aby šel. Aby tu byla znova listopadová noc, kdy přicházím na svět a abych si všechno mohla prožít znovu. Ale ne, nemyslím, že bych byla uvězněná v minulosti. Pracuju s tím, kým jsem teď a takovou se mám snad ráda, nebo jsem se sebou smířená.

Abych nezanedbala koncentraci informací, jmenuju se Šárka, chodím se vzdělávat na nejmenovaném osmiletém státním gymnázium, co bych chtěla dělat potom, nemám tušení a zatím se tím až tak moc nenervuju, akorát nad tím přemýšlím. Víc a víc.

Mám ráda úsměv Keiry Knightley, sobotní rána a páteční večery, kvetoucí slunečnice a podzim. Chvíle, kdy mi někdo řekne, že mě má rád takovou, jaká jsem a myslí to vážně. Chvíle, kdy něco dokážu a vím, že jsem si to zasloužila, protože jsem do toho dala všechno. Chvíle, kdy něco nedokážu, ale mám dobrý pocit, protože jsem do toho dala všechno.

Ráda čtu a když říkám čtu, tak myslím úplně všechno. Jsem hltač příběhů i konců, odstavců i vět. Svojí první knížku jsem dostala na konci první knížky, strašně se mi líbila a byla jsem na ni hrdá, jmenovala se "Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka". Zhltla jsem ji celou při dlouhé cestě vlakem za babičkou do Orlických hor. Vzpomínky...

Umím být dost nervózní a nevěřím na pravděpodobnost tak moc, jako na výjimky. Umím být pěkně nemožná a naivní, hloupá i mimo. Nerozumím si s tátou a mám chuť převalit to do roviny, že on si nerozumí se mnou. Má depka je pěkně tvořivá a s chutí křičet do světa. Trochu se bojím štěstí, deziluze a dobrých konců. Smrti a chvíle, kdy si na mě všichni ukážou prstem a označí mě za vinou, chvíle, kdy budu sama, úplně a trvale.

Dost často jsem smutná. Nesnažím se tu smutnost potírat, ani mě nemrzí, patří ke mě a je mnou. Je tím, co přemýšlí, přijímačem myšlenek a plátnem, na které můžu kreslit. Možná to není smutnost, spíš pracovní, trochu odbarvená vrstva, která mě dělá šťastnou.

Věřím, že smrt je koncem a mám ráda naivní bláboly, krásné věty neaplikovatelné na "opravdickej svět", jako že pravda vítězí, zlo je pokaždé poraženo a láska přes hory přenáší.

... Co prozrazovat víc?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 27. ledna 2010 v 19:00 | Reagovat

Přijde mi hrozně zvláštní, že je ti teprve dvanáct. Vždyť mýmu bráchovi je třináct a tohle by nikdy nevymyslel...
Ošklivým komentářům na blogu (pokud nejsou pravdivé) se často zasměju :)
A tenhle článek mi přijde skvěle napsaný, je v něm tolik věcí...

2 nightmare. nightmare. | Web | 15. února 2010 v 20:49 | Reagovat

myslim si ze si jedna super osobka so spravnymi nazormi na svet :)vies toho viac ako nejaki o dost starsi ludia... a ide ti to od srdiecka :) drzim ti palceky... zostan taka aka si :) keby bolo viac takych ludi,svet by bol krajsi

3 zastavit zastavit | Web | 2. dubna 2010 v 14:59 | Reagovat

Intelektálové. Myslím že to jsou ti lidé co na teto planetě chybí. Ty jsi ten správný intelektuál. Mnohem mladší než já. Přeju ti hodně štěstí v životě :-))

4 Adéla Adéla | 22. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Souhlasím se všemi třemi komentářemi nade mnou. Na svůj věk se zdáš velmi rozumná, a máš moc zajímavý styl psaní. Tvoje články se velmi dobře čtou. Budu ti držet palce, jak v blogovém, tak i v reálném světě :-).

5 Kerria Kerria | E-mail | Web | 27. dubna 2010 v 8:19 | Reagovat

Máš moc pěknej blog a taky se mi nechce věřit, že je ti jen 13 :-), ale možná jsi fakt jen jiná...

6 Pola Pola | Web | 9. května 2010 v 21:02 | Reagovat

myslím, že jsi velmi zajímavý člověk. Na svůj věk, bych řekla, jsi velmi vyspělá...

7 urtica urtica | Web | 25. května 2010 v 13:18 | Reagovat

Nikdo není lepší ani horší. Každý je svůj. A to je potřeba respektovat.

8 A A | Web | 21. června 2010 v 11:31 | Reagovat

Ach smekám, tak si říkám, že já ve svých téměř 18 letech jsem nevyspelá a totálně neumím psát .. :-D a přitom bych Já jednou ráda psala, říkám si, že to asi nebude tak jednoduché jak jsem si myslela :-D No nic, píšeš naprosto úžasně, na to, že je ti pouhých 12 tak píšeš jako dospělá žena, která už má něco za sebou, řekla bych, že odpověď na jeden tvůj článek by měl být... Ano, už nejsem dítě(možná bohužel-ale i bohudík, nemyslíš?) nemůžeme být dětmi věčně, dyť bychom neměli na co vzpomínat, kdybychom byli stále dětmi, a byla by to nuda ... :-D ale to je jen můj názor. Opravdu mohu zopakovat pouze to, že smekám před tvým psaním, máš talent a máš ducha ... :-)

9 Dáda Dáda | Web | 19. listopadu 2010 v 22:24 | Reagovat

teeda na to že ti teprv bude 13,(nebo ti už bylo,já nwm :D)..Tak píšeš hrozně pěkně  arozmně..jako by ti bylo 17 :))....Smekám ! x))

10 Ron Ron | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:15 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

11 Únorová Únorová | Web | 10. května 2014 v 20:35 | Reagovat

Píšeš fantasticky, podle mě musíš být úžasnej člověk.

12 Avis Avis | Web | 19. května 2014 v 21:06 | Reagovat

[11]: Děkuji, zahřála jsi mě u srdce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama